Český kůň roku Ponntos v Goodwoodu: Sérii úspěchů nerozšířil, reprezentoval ale víc než důstojně

„Ponntos, trénovaný v České republice, posunul letos svoji výkonnost na novou úroveň a míří do dvou špičkových sprintů v Británii ve snaze ještě zvýraznit vzestupnou trajektorii své kariéry,“ psal před dostihem specializovaný dostihový deník Racing Post. 

Ten v předstartovních analýzách věnoval právě Ponntosovi největší pozornost vedle dvou největších favoritů, kterými byli britský tříletý hřebec Big Evs (mimo jiné loňský vítěz jednoho z dostihů největšího světového meetingu Breeder’s Cup v kalifornské Santa Anitě) a šestiletá australská klisna Asfoora, vítězka sprinterského dostihu z červnového královského Ascotu, která za kariéru vydělala na dotacích přes milion liber.

V mezinárodně neobyčejně silně obsazeném poli byl Ponntos nabízen v kursu 16:1, což představovalo respektovaný druhý sled favoritů.

Letní meeting v Goodwoodu lze, co do prestiže, považovat vedle královských dostihů v Ascotu a britského derby za jednu z vrcholných dostihových a společenských událostí sezóny. Pětidenní dostihový festival se koná tradičně na přelomu července a srpna a má za sebou skutečně dlouhou historii. 

První soukromé dostihy v Goodwoodu pořádal vévoda z Richmondu (jehož dědičné sídlo je nedaleko závodiště) již v roce 1801 — jednalo se o klání vojáků z posádky v Sussexu a členů místního honebního klubu. První dostihy pro veřejnost se konaly hned o rok poté, tedy v roce 1802, zhruba sto let předtím, než se dostihový provoz rozjel na území dnešního Česka.

Velkou oblibu si goodwoodské letní dostihy — pro meeting se vžil název „Glorious Goodwood“, tedy „Nádherný Goodwood“ — vydobyly v devatenáctém století. Byly podobně jako Ascot pravidelně navštěvovány nejvýznamnějšími členy královské rodiny a král Edvard VII. meeting označil za „skvostnou zahradní slavnost, při níž se taky běhají dostihy“.

Akce si udržuje trvalou popularitu dodnes a letos dostihy v kraji zasvěceném rychlosti navštívilo přes sto tisíc diváků. Ano, jméno Goodwood je samozřejmě spjato také se slavným automobilovým okruhem a panstvím Lorda Marche, dnešního vévody z Richmondu, který na svých pozemcích od roku 1993 každoročně pořádá světoznámý Festival rychlosti (Goodwood Festival of Speed, pozn. red.) pro nejvzácnější závodní auta motoristické historie.

Nejlepší český kůň současnosti zamířil na britské závodiště již počtvrté. Vedle zmíněných tří účastí v Goodwoodu startoval i na slavném královském Ascotu. Výlety koní trénovaných v Česku do kolébky turfu jsou spíše výjimkou: vedle dlouhé cesty je důvodem i obrovská, skutečně nejvyšší konkurence. 

V oblasti rovinových dostihů byl v tomto ohledu průkopníkem Darsalaam, trénovaný v Česku ruským trenérem Šavujevem pro kazašského režiséra Armikulova — ten se jako tříletý zúčastnil britského St. Leger v Doncasteru a poté i vytrvaleckého dostihu v Ascotu.

Obrovský úspěch znamenaly výjezdy dvou koní v nedávné minulosti: svěřenec středočeského trenéra Zdeno Koplíka Subway Dancer, vedený jeho bratrem Radkem, skončil v roce 2018 třetí v podzimních Champion Stakes v Ascotu. Hřebec Nagano Gold, pojmenovaný po senzačním triumfu českých hokejistů na OH v Naganu a připravovaný v jižních Čechách Václavem Lukou mladším, doběhl o rok později těsně druhý rovněž v Ascotu, ovšem na červnovém „královském“ meetingu. V sedle měl tehdy jednoho z nejlepších světových jezdců, Belgičana Christophe Soumillona.

Jak Subway Dancer, tak Nagano Gold přijížděli do Anglie ověnčeni vynikajícími výsledky z Francie, přesto byl jejich úspěch obrovským překvapením, ba přímo šokem.

Ponntos letos dorazil v úplně jiné roli: úspěch sice nezískal, ale pokud by se tak stalo, příliš velké překvapení by to nebylo. Zatímco ještě v devadesátých letech pohlíželi Britové svrchu i na české kupce na dražbách, situace se změnila a v Česku trénovaní koně, pokud mají mezinárodní kariéru, jsou bráni vážně. Ponntos a mediální pozornost, která mu byla věnována, je toho nejlepším příkladem. V Goodwoodu byl de facto pasován na „černého koně“.

Dostihová média sledovala Ponntosův příjezd, trénink, zveřejnila rozhovory s jezdkyní. Ponntos již nebyl exot odněkud ze střední/východní (Západ má stále velký problém rozlišovat) Evropy. 

Tuto změnu vnímání lze ilustrovat krátkým pohledem do archivu. Novinář Aleš Pohořal v nekrologu za vydavatelem Fidelisem Schlee, jedním z prvním velkých soukromých majitelů, píše: „Začal nakupovat koně v zahraničí, především pak v Anglii. Jen připomenu naši účast na první dražbě koní v Doncasteru, kdy Angličané v přilehlé vilové čtvrti vůbec netušili, že se u nás dostihy běhají, a vážně se ptali, jestli u nás máme zpevněné silnice, přičemž se velmi divili naší kladné odpovědi.“

Výjezdy v Česku trénovaných koní jsou vlastně formou kulturní diplomacie, a Ponntos je v tomto ohledu průkopník. Talentovaný sprinter začal svou kariéru nenápadně: v roce 2020 jako dvouletý finišoval poslední v dostihu na 1200 metrů v Karlových Varech. Ještě téhož roku však svůj čtvrtý start proměnil ve vítězství, tentokrát v Miláně. O pár týdnů později vyhrál i v Římě. 

Skutečného obratu však jeho kariéra nabrala až o dva roky později, když v sedle s jedním z nejlepších žokejů historie Frankie Dettorim vyhrál v pařížském Longchamps dostih kategorie Gr.3 a získal tak status „black-type“.

Status „black-type“ získává kůň, který se umístí na prvních třech místech v dostizích klasifikovaných Group 1–3 a Listed. Je to vlastně obdoba mezinárodních fotbalových soutěží, kdy Group 1 lze přirovnat k Lize mistrů, dostihy „Listed“ ke Konferenční lize. 

Tento status je klíčový pro další chovnou kariéru koně, ale výrazně ovlivňuje i cenu jeho příbuzenstva. „Black-type“ se jmenuje proto, že takoví koně jsou v dražebních katalozích uváděni tučným písmem.

Poslední dvě zimy strávil Ponntos v Dubaji a loni v prosinci se stal vůbec prvním koněm v českém tréninku, který zvítězil mimo evropský kontinent. Zkraje roku přidal ještě druhé místo v dostihu o dvě kategorie výše.

Po návratu do Evropy rozjel úchvatnou šňůru tří vítězství, kdy v přepočtu vydělal přes čtyři miliony korun. Nejprve ovládl dostih kategorie „listed“ v Miláně — tehdy v jeho sedle poprvé byla jeho pracovní jezdkyně Sabina Mokrošová, která se tak stala vůbec první českou ženou, jež slavila vítězství v dostihu kategorie „black-type“. 

Následně pod špičkovým francouzským žokejem Mikaelem Barzalonou triumfoval ve dvou dostizích kategorie Gr.3 a Gr.2 ve Francii — což mu vystavilo to nejlepší doporučení pro účast v britském dostihu.

Minulý pátek v půl páté odpoledne středoevropského času se tak Ponntos coby jeden z nejlepších sprinterů Evropy postavil na start sprintu na jeden kilometr. Žokej Barzalona dorazit nemohl, byl smluvně vázán ve Francii, tak se do jeho sedla opět vyhoupla Sabina Mokrošová. Stala se vůbec první českou jezdkyní, která startovala v nějakém anglickém dostihu takto vysoké kategorie. 

Ponntos opět předvedl raketový start do dostihu — bohužel na rozdíl od předchozích startů ve Francii tentokrát nedokázal nápor soupeřů v posledních dvou stech metrech odrazit a z vedoucí pozice se propadl. Předchozí starty nicméně ukázaly, že je letos v životní formě a dál je na co se těšit. 

Realizačnímu týmu pak patří obrovské uznání za to, že se nepokouší sbírat snadná vítězství, ale posílá svého koně do náročných startů, kde zvyšuje povědomí o českém dostihovém sportu.