KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Prezident Petr Pavel už podruhé v krátkém čase neuspěl se svou nominací na post ústavního soudce. Po Robertu Fremrovi, který se nominace nakonec vzdal, Pavel tentokrát pohořel s nominací soudce Nejvyššího soudu Pavla Simona. A porážka je to drtivá: Simon v tajné volbě získal pouhých třiadvacet hlasů od přítomných třiasedmdesáti senátorů.
Plénum Senátu dalo na doporučení dvou výborů – ani jeden volbu Simona nepodpořil. Už to byl dost jasný signál, jak to ve středu nakonec nejspíš dopadne. Příčin to může a také skoro jistě bude mít několik. V zákulisí se mluví třeba o tom, že některým senátorům vadilo Simonovo podnikání – ještě nedávno měl totiž podíl ve firmě, která provozuje kurzy čínského cvičení čchi-kung. Kromě toho víc jak deset let vlastní podíl ještě v jedné plzeňské společnosti.
Podle jiných hlasů by si někteří senátoři představovali, že s nimi prezident bude nominace nějakým způsobem předjednávat. Jednoduše řečeno chtějí, aby vliv jejich komory na výběr členů Ústavního soudu posílil. Jiní zase přiznávali, že nominace Simona přišla ve špatný čas. „I kdyby byl sebelepší, tak se veze na této vlně a pravděpodobně by neprošel,“ uvedl jeden z nich pro server Seznam Zprávy.
Celé to může být ale také ještě jinak. A vlastně je to také dost pravděpodobné.
Petr Pavel se opakovaně nechává slyšet, že by chtěl, aby příští složení Ústavního soudu bylo pestré a rovnovážné. A to v mnoha ohledech – profesní minulostí, věkem, názory, genderově nebo tím, jak ve středu řekl v Senátu, aby byl Ústavní soud přiměřeně složen ze soudců tzv. zdrženlivých a těch tzv. aktivistických.
„Mým cílem je najít rovnováhu. A to rozhodně ne ve smyslu výběru nevýrazné osobnosti bez jednoho či druhého přístupu. Naopak, usiluji o výběr silných vyprofilovaných osobností, které budou ve vzájemné rovnováze,“ dodal prezident ve středu na plénu horní komory. A přestože je tato úvaha věcně pochopitelná, a nejspíš také správná, bude narážet na politickou realitu. Tím myslím složení Senátu, jehož těžiště tvoří v danou chvíli konzervativci.
Senát má 81 členů. V tuto chvíli je rozdělen do pěti klubů, a to takto: společný klub ODS a TOP 09 má 36 členů, klub Starostů a nezávislých osmnáct, lidovci a nezávislí senátoři mají společný klub čítající dvanáct senátorů, po šesti pak má společný klub hnutí ANO a sociálních demokratů a společný klub uskupení SEN 21 a Pirátů. Tři senátoři jsou nezařazení: Pavel Fischer, Daniela Kovářová, Jana Zwyrtek Hamplová.
Aniž bych měl ambici ideově lustrovat každého senátora, z takto stručného výčtu je evidentní, co píšu výše. Konzervativci mají v Senátu převahu, což bude muset brát Petr Pavel v úvahu víc, než si dost možná dosud nejen on, ale také jeho okolí připouštělo. Pro ilustraci uvedu příklad: vcelku realisticky lze předpokládat, že Ústavní soud bude v dohledné době řešit, zda má být i napříště manželství definováno jako svazek muže a ženy.
A pokud je těžiště Senátu konzervativní, tak by bylo dost naivní si myslet, že jeho většina na post ústavního soudce schválí kandidáta, jehož profil bude vyloženě progresivní, anebo jen principiálně levicový. Podobných, byť třeba méně mediálně vděčných příkladů existuje nepochybně mnoho. To podstatné ale je, že Petr Pavel bude muset respektovat politickou realitu a tím pádem nejspíš také slevit ze svých představ, pokud jde o složení Ústavního soudu.
