KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Na Pražském hradě probíhá řežba o pozice. Řada blízkých spolupracovníků Petra Pavla, kteří s ním „odmakali“ celou kampaň, se poroučí. Zůstává „přítel po boku“ Petr Kolář a podle mnohých posiluje vliv, aniž by měl oficiální pozici. Novou „hvězdou“ se stává kancléřka Jana Vohralíková, která přišla až po vítězných volbách. Hrozí „privatizace“ prezidenta jako za Martina Nejedlého a Vratislava Mynáře?
Je třeba předeslat, že záleží pouze na hlavě státu, koho si vybere a svěří mu důvěru. Na druhé straně máme smutnou zkušenost s tím, jak strašně moc zla dokáží napáchat lidé, kteří mají na prezidenta tzv. monopol a skrze něj si prosazují své osobní zájmy. Martin Nejedlý, který rovněž neměl žádnou viditelnou funkci a kancléř Vratislav Mynář dělali pořádnou ostudu jak svému šéfovi Miloši Zemanovi, tak celé republice. Tak daleko to zatím v případě Petra Pavla nedošlo. Nicméně jisté analogie jsou znepokojivé.
V mnohém se historie opakuje. Nejedlý s Mynářem překvapivě ovládli Hrad, když ze Zemanovy blízkosti odstranili jeho dlouholetého spolupracovníka Miroslava Šloufa, který vedl vítěznou kampaň. I nyní poměrně rychle odešla řada lidí – pryč jsou ředitelky kabinetu a komunikace, šéf poradců i ředitel právního odboru. Vesměs důležití lidé, kteří měli během Pavlovy cesty na Hrad na starost jeho mediální výstupy, případně financování kampaně. A jako u bývalé hlavy státu se objevují jisté podivnosti. Či spektakulární chyby.
Že prezident navštívil při cestě do USA zbrojovku Colt, v níž je angažován zmíněný Petr Kolář, lze ještě brát velkoryse. Sice to vypadá na protekci, ale na druhé straně jde o důležitou firmu a významnou akvizici České zbrojovky, což je poměrně výjimečná expanze tuzemského výrobce na americký trh. Ale když ze Spojených států Petr Pavel vzkázal, že pokud se slovenským premiérem stane Robert Fico, zhorší to vzájemné vztahy našich zemí, šlo o strašnou amatérskou chybu.
Tohle lze brát jako bezprecedentní zásah do suverenity Slovenska. Žádná česká hlava státu také nikdy takto nevyhrožovala našemu sousedovi a neříkala mu, koho jeho občané nemají volit. Je s podivem, že právě zkušený diplomat Kolář (nebo někdo jiný) tomuto lapsu nezabránil. Ještě horší by bylo, pokud prezidentovi to nešťastné vyjádření jeho lidé přímo poradili. Hlava státu je nadstranická instituce, ne progresivistický novinář či aktivista, jakkoli k nim má okolí Petra Pavla blízko.
Brzy přišel další kotrmelec, kdy při zahájení akademického roku v Bruggách Pavel zauvažoval o tom, že by se v Evropské unii mohlo zrušit právo veta v otázkách zahraniční a bezpečnostní politiky. Tím se dostal do ostrého rozporu s dlouhodobou vládní linií a vyvolal velké pobouření. Hlasování kvalifikovanou většinou je proti našim národním zájmům. Mohli bychom být mimo jiné donuceni, aby se i naším jménem prováděla protiizraelská politika. Což je pro nás velký problém, jak se ukázalo vzápětí.
Pavlovi lidé rovněž nezvládají výběr ústavních soudců, jež budí hodně kontroverzí. První trojici ještě vedení státu nakonec protlačilo, ale z té druhé již schválený Robert Fremr nakonec musel rezignovat. Jeho náhradník Pavel Simon neprošel v horní komoře ani ústavně-právním výborem, ani výborem pro lidská práva. Je mu vyčítán přístup k odškodňování občanů poškozených jednáním státu a kurzy jógy, v nichž působí jako guru, což senátorka Hana Marvanová přirovnala k prodeji hrnců.
A pak se nám ještě objevilo nepříjemné déjà vu, když kancléřka Vohralíková dotáhla na Hrad konferenci Asociace vyjednavačů, na níž sama vystoupila. Je i jejím zakládajícím členem, přičemž tato organizace zahájila činnost počátkem roku 2023, tedy v čase konání prezidentských voleb. Nejde ani tak o drahé vstupenky v řádech desetitisíců až statisíců korun, jako spíše o to, že se vrací doba nedůstojných akcí, kdy si spolupracovníci prezidenta doslova privatizovali sídlo českých králů.
Nejedlý s Mynářem byli nechvalně známí dvěma věcmi: de facto rozhodovali o tom, koho k prezidentovi pustí a koho ne a svůj vliv zneužívali k vlastním byznysovým zájmům. Zeman byl na nich naprosto závislý. Nehrozí recidiva? Zdá se, že i Pavel je jasně v područí svého okolí, v němž jsou rovněž lidé s obchodními zájmy, dokonce širšími a globálnějšími, než měla dvojice přezdívaná „pumpař“ a „vlekař“. A navíc na rozdíl od svého předchůdce nemá žádné politické zkušenosti, čímž nad ním jeho poradci získávají ještě větší moc.
Že zájem o to mít k hlavě státu „blízko“ je obrovský, dokazují právě ony tvrdé frakční boje, jichž jsme svědky. Což možná nakonec nemusí nic znamenat a zmíněné chyby a přehmaty se postupně mohou odstranit. Ale neměli bychom to vše brát na lehkou vládu. Jde o vrcholnou reprezentaci země a máme už své smutné zkušenosti. Zatím ovšem není Hrad podroben stejně kritickému pohledu jako za Miloše Zemana. Evidentně proto, že Petr Pavel je u většiny médií daleko populárnější.
Nový prezident v kampani sliboval řád, důstojnost a otevřenost. Vezměme tato kritéria vážně. Zatím řada rozhodnutí jeho kanceláře či některá jeho vystoupení působí chaoticky. Akce typu „Klíč komunikace“, kdy se za velké peníze nabízí v reprezentativních prostorách Hradu získání „zázračného“ vyjednávacího know-how, jsou vysloveně nedůstojné a připomínají praktiky „prodejních šmejdů“. A mocní poradci bez jasné funkce, zato s velkými byznysovými zájmy nepůsobí dvakrát transparentně.
Zatím se ještě nic strašného nestalo, „jen“ hodně věcí působí divně. Nejvyšší ústavní činitel samozřejmě musí reprezentovat zemi a nemá čas a prostor k tomu, aby na Hradě dělal personálního šéfa. Na to musí mít jednu až dvě osoby, na které se může maximálně spolehnout, jež mají skvělé manažerské schopnosti, důstojné a důvěryhodné vystupování a jsou naprosto čestní. Tedy jsou opakem „pumpaře“ a „vlekaře“. Jinak je v průšvihu, neboť vrcholný politik je z logiky věci do velké míry v rukách svých poradců.
Zatím se nezdá, že měl Petr Pavel při výběru nejužšího týmu šťastnou ruku. Možná těch důležitých lidí bylo až příliš, možná je to daň za jeho nezkušenost a možná to chce nějaký čas. Ale určitě bychom neměli zavírat oči a bedlivě sledovat, kdo má jaký vliv na hlavu státu. Lidé volili čtyřhvězdičkového generála a bývalého šéfa Vojenského výboru NATO, ne poradce a subalterní úředníky. Nikdo z nich není prezident, mohou mu však zkazit renomé. Nejedlý s Mynářem to předvedli dokonale. Nestraší na Hradě jako duchové?
