KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | O čem se už nějaký čas spekulovalo, je oficiální. Danuši Nerudové už se nechce trmácet českou politikou, pro kterou je dlouhodobě typický boj těch, kdo o sobě tvrdí, že jsou ztělesněním hodnot, proti hrozbě jménem Andrej Babiš. Znamená snad ohlášená kandidatura Nerudové do Evropského parlamentu, že je v tomto ohledu dobojováno? Anebo někdejší kandidátce na prezidentku nejde ani tak o demokracii, jako spíš o sebe?
Nerudová se po prezidentských volbách opakovaně vyjadřovala v tom smyslu, že podpora, které dosáhla – byla skutečně úctyhodná – je pro ni závazkem. Mluvila o energii mladých, o tom, co je trápí, a zmiňovala, že v české politice dosud nebyl jejich hlas zastoupen. Hodně toho zaznělo také o ženách v politice. Sama se pasovala do role političky, která už toho hodně změnila a mnohé ještě měnit bude.
Druhým pilířem jejího politického angažmá byl doposud boj proti „zlu“, které ohrožuje demokracii. Na mysli měla pochopitelně předsedu hnutí ANO Andreje Babiše. Bezprostředně po prvním kole prezidentských voleb Nerudová zdůrazňovala, že pokud si máme udržet naději na lepší budoucnost, musíme přijít znovu volit a postavit se lžím a nenávisti. „Postavit se politice oligarchy, který rozděluje naši zemi,“ dodala s tím, že jí záleží na zachování demokratických hodnot v Česku.
Na mnoho lidí to nepochybně působilo autenticky a odhodlaně. Osobně jsem byl v jejím štábu při sčítání výsledků po prvním kole, kdy z boje o Hrad vypadla, a musím potvrdit, že tam bylo obrovské množství mladých dobrovolníků, kteří reagovali na výsledky nepředstíraným zklamáním, dojetím, pláčem. Bylo to působivé, nic podobného jsem předtím na podobných akcích nezažil. Ta energie byla skutečně ojedinělá. A Nerudová na to všechno reagovala tím, že nic nekončí a že bude ve svém angažmá pokračovat.
Těžko říct, co si pod tím představovali její voliči a dobrovolníci, skoro bych se ale vsadil, že mnohé z nich současné rozhodnutí Nerudové zklame. Obzvlášť v situaci, kdy v žádném případě nelze říct, že je konflikt s populismem za námi. Namísto klopotné, nejisté a náročné práce si Nerudová zvolila pro sebe tu nejjednodušší cestu – bude kandidovat ve volbách do Evropského parlamentu jako lídryně kandidátky Starostů a nezávislých.
Mimochodem: STAN minule kandidoval společně s TOP 09 – bylo z toho přes 11,5 % hlasů a tři mandáty. Protože ale k evropským volbám chodí tradičně málo lidí, k těmto třem mandátům zmíněné koalici stačilo získat relativně málo hlasů – bylo jich 276 220. Nerudová v prezidentských volbách získala zhruba 777 tisíc hlasů. Je samozřejmě otázka, kolik z těch lidí přijde volit do europarlamentu a podpoří kandidátku STAN, ale šance je značná. Jinak řečeno – pokud STAN nespadne pod pět procent, Nerudová má skoro jisté, že se do europarlamentu dostane.
Otázka je, co to přinese ženám a mladým v tuzemské politice, o nichž tolikrát mluvila, nebo jak to ovlivní výše zmíněný dominantní konflikt, kolem kterého se tu v posledních letech všechno točí. Osobně bych řekl, že skoro nic a skoro nijak.
Nerudová bude nějaký čas vzletně hovořit o Evropě, o našem proevropském směřování a geopolitickém ukotvení. Jistě do toho zakomponuje také boj proti oligarchovi Babišovi, hodnotovou politiku a spoustu jiných ctností, které ale budou mnoha lidem znít falešně. Těžko se totiž zbavit dojmu, že to všechno dělá hlavně pro sebe. Obzvlášť pokud se už teď v zákulisí hovoří o tom, že to s europarlamentem nemyslí zase tak vážně a brousí si zuby na post eurokomisařky.
