Letošek je rokem inflace nejen v Česku. Spojené státy hlásí nejvyšší růst cen za posledních 40 let, Venezuela počítá inflaci v tisícovkách procent, Argentině hrozí další státní bankrot. Situaci z pohledu českých vývozců navíc dál zamotávají dramatické vzestupy a pády jednotlivých měn.
Kdepak fotbal a milostné pletky. Kdo dneska zaslechne útržek hovoru lidí u sousedního stolu v restauraci, uslyší spíš vášnivou diskuzi o inflaci a o tom, kam investovat, aby člověk peníze ochránil před znehodnocením. Inflace v Česku je ale ještě slabým odvarem proti tomu, jak začaly ceny divoce růst v jiných státech světa včetně vyspělých ekonomik.
Pozici nechtěného světového přeborníka v hyperinflaci obhájila s přehledem Venezuela, která na konci prosince vykázala meziroční růst cen téměř o 700 procent. Že místní měna bolívar nemá zdaleka ani cenu papíru, na němž jsou bankovky vytištěny, to už je několik let v socialistické diktatuře běžné. Prosincový výsledek je ale kupodivu vlastně pozitivním číslem, protože ještě v březnu byla inflace nad hranicí 3000 procent.
Venezuelská ekonomika proto stále víc přechází na používání dolaru, což pomáhá astronomický růst cen trochu zklidnit. Postupný přechod na americký dolar proto paradoxně podporuje i socialistická vláda prezidenta Nicoláse Madura, přestože ta považuje Spojené státy za úhlavního nepřítele.
Extrémně vysoký růst cen hlásí také další vnitřně rozvrácené státy, jako jsou Sýrie, Súdán, Libanon nebo Zimbabwe.
Do desítky zemí s nejhorší inflací se ale aktuálně propadly i některé významné ekonomiky, kam vyvážejí také české firmy: Argentina, Turecko a Írán.
Meziroční růst cen o víc než 12 procent zaznamenalo v prosinci také Estonsko, které je na tom v tomto směru nejhůře ze zemí Evropské unie. Ve Spojených státech se zdražovalo sice jen o sedm procent, to ale znamená na největším světovém trhu nejhorší inflaci od roku 1982.
Do Turecka spěchají turisté, vývozci budou ale pod tlakem
Nejvíc teď plní stránky novin raketový růst cen v Turecku a neméně závratný pád tamější měny. Češi vykoupili zájezdy do Turecka v naději, že si díky levné liře užijí dovolenou za hubičku a ještě si přivezou domů spoustu superlevného zboží. Tento kalkul ale nemusí vyjít. Změna kurzu liry totiž částečně srovnává rozdíl v cenové hladině. Turecko se každopádně rázem stalo nejprodávanější destinací českých cestovních kanceláří.
Na rozdíl od turistů ale dolehnou turbulence v tureckém hospodářství na české vývozce spíš negativně. Pro exportéry je přitom země půlměsíce šestým nejdůležitějším cílem mimo Evropskou unii. V roce 2020 tam české firmy vyvezly zboží skoro za 54 miliard korun, což představovalo meziroční růst exportu o téměř 22 procent.
Na české firmy dopadne aktuální situace hned v několika směrech od dopravy až po cenový souboj s domácí tureckou konkurencí. „Inflace aktuálně dosahuje takřka 40 procent, dochází k odpovídajícímu zdražování. Čeští exportéři by měli být připraveni na ještě enormnější tlak na cenu. Ve výhodnějším postavení budou ti, kteří obchodují s místními partnery, kteří realizují také export, a tedy mohou obchodní operace dělat v cizí měně. Pokud ovšem turecký partner nakupuje ze zahraničí a prodává jen na místním trhu za liry, jednání budou složitější,“ vysvětluje Michal Nedělka, ředitel zahraniční kanceláře CzechTrade v Istanbulu. Ten připomíná, že turecká měna klesla oproti loňskému lednu z kurzu 7,3 liry za dolar na současnou úroveň 13,6 za dolar.
Došlo dále ke zvýšení minimálních mezd, které pobírá takřka 40 procent zaměstnanců v Turecku. „Ovšem i přes toto zvýšení dochází s ohledem na inflaci a po přepočtu na dolar nebo euro k reálnému poklesu příjmu. Vývoj lze s ohledem na způsob monetární politiky těžko predikovat. Současná situace velice nahrává tureckým výrobcům, kteří svou produkci exportují,“ pokračuje Nedělka.
• Jakou kuriózní metodu zvolil pro boj s inflací turecký prezident Erdoğan?
• Vyhlásí Argentina znovu státní bankrot?
• A jak situace doléhá na české vývozce?
