Úmrtí Karla Schwarzenberga oživilo mimo jiné i letitý spor o zákazu používání šlechtických titulů v Česku a Rakousku. Od pádu monarchie v roce 1918 šlechta v obou zemích oficiálně neexistuje, tituly se nesmějí používat. Přesto i mnozí čeští politici ve snaze zdůraznit váhu osobnosti Karla Schwarzenberga zmiňují jeho šlechtický původ. Jiní lidé „knížete“ zase naopak familiárně nazývají „Karlem“, podobně třeba jako slavného hokejistu Jágra „Jardou“. Co to o nás vypovídá? Podle Tomáše Sternecka, historika a genealoga z Historického ústavu Akademie věd, který má sám šlechtický původ, mají Češi k aristokracii „prostě trochu ambivalentní vztah“.
Šlechtické tituly jsou v Česku zrušené již od dob první republiky, přesto mnozí Češi, včetně politiků zdůrazňují, že Karel Schwarzenberg byl „kníže“. Řeší nějak tento rozpor současná legislativa?
Zákon z roku 1918 u nás skutečně zrušil veškerá privilegia tehdejší aristokracie, a to včetně možnosti používat v oficiálním styku šlechtické tituly. Tuto legislativu převzali s mírnou obměnou i komunisté a platí i v současné době. Podobný zákon o zrušení všech privilegií šlechty mají i sousední Rakušané.
Pokud tedy někdo Karla Schwarzenberga tituluje knížetem, porušuje tím zákon?
V podstatě ano – v oficiální komunikaci ani vyjádřeních se tyto tituly používat nesmějí. Ovšem to se porušovalo i za první republiky, ať už v tisku nebo třeba tím, že existovaly například pivovary s názvem „knížecí“. Jenže na rozdíl od Rakouska, kde za používání šlechtického titulu hrozí teoreticky pokuta až v řádu stovek eur, u nás zákon ve své aktuálně platné podobě s žádnými sankcemi nepočítá.
Čili šlechtické tituly jsou zrušeny, ale když o sobě někdo tvrdí, že je kníže (což sám Karel Schwarzenberg nikdy nedělal), žádného postihu se bát nemusí?
Ano, v praxi se neděje to, že by byl někdo za používání šlechtického titulu nebo jeho využití třeba v názvu podniku nějak postihován. Titul ale nezapíše třeba matrika, ze zákona prostě neexistuje.
Proč byly šlechtické tituly v Česku a Rakousku po pádu monarchie zrušeny? A proč vůbec tenhle zákaz platí dodnes?
V době rozpadu monarchie a vzniku Rakouské a Česko-slovenské republiky to mělo symbolizovat jakýsi konec monarchistických přežitků a „zúčtování se šlechtou“. Přitom ale šlechta ztratila svá stavovská privilegia již v průběhu 19. století. Zatím jí sice zůstal majetek i tituly, jinak ale neměl člověk s titulem kníže prakticky žádná jiná práva než sedlák.
Zrušení titulů po pádu monarchie tedy mělo spíš jakýsi symbolický význam coby vyjádření toho, že jsme si všichni rovni, nikdo se nesmí vyvyšovat. Přitom – jak se ukazuje třeba ve Velké Británii – existence monarchie a aristokracie rozhodně nevylučuje vysoký stupeň demokracie v dané zemi.
Není ale tedy poněkud podivné, když v zemi, která sama demokraticky zrušila šlechtické tituly, má stále tolik lidí tendenci zdůrazňovat šlechtický titul jako něco, co podle nich vypovídá o šlechetnosti a úctyhodnosti konkrétního člověka?
Vztah ke šlechtě je v českém prostředí již od zmíněného 19. století skutečně poněkud ambivalentní. Sice jsme po pádu monarchie tituly zakázali, ale řada lidí má stále pocit, že jim vazby – nejlépe příbuzenské – na nějaký šlechtický rod propůjčují „punc výjimečnosti“.
Bude se v Česku obchodovat s tituly, tentokrát šlechtickými? Evropský soud vynesl přelomový rozsudek
Bylo tomu tak před sto lety a je tomu tak i dnes. Na jednu stranu bylo zrušení titulů součástí cíleně budovaného kultu plebejství a prosazování myšlenky, že jsme si všichni rovni, na druhou stranu zřejmě máme z toho plebejství až jakýsi komplex. A ten se někdy projevuje nápadně přehnanou úctou ke šlechtickým titulům a přeceňováním jejich významu.
Mnoho lidí se dnes snaží za každou cenu nějak zjistit nebo dokázat, že jejich předci měli něco společného s aristokracií.
Jak? Máte s tím jako genealog nějakou osobní zkušenost?
Samozřejmě. Obrací se na mě opravdu hodně lidí s tím, že chtějí prověřit domnělou příbuznost s nějakým šlechtickým rodem. A to třeba i s rodem dávno vymřelým. Jde jim hlavně o potvrzení šlechtického původu za každou cenu. Ze značné části se přitom jedná o opravdu krkolomné příběhy a spekulace, vycházející například z tvrzení, že nějaký jejich předek měl být utajovaným levobočkem nějakého zchudlého šlechtice. A oni jsou tedy ve svých představách potomky aristokracie.
V kolika procentech případů se jejich teorie skutečně potvrdí?
V naprosto drtivé většině případů se jedná o nepodložené konstrukce, často navíc zcela odporující struktuře a principům fungování tehdejší společnosti. Ale někteří lidé takovému vysvětlení stejně nevěří – jsou pro potvrzení svého aristokratického původu schopni udělat naprosto cokoliv a nedají si vymluvit představy, které si vysnili.
Podobné je to s lidmi, kteří jsou mylně přesvědčeni o tom, že jsou přímými potomky nějakého francouzského vojáka z napoleonských válek nebo vojáka švédského z války třicetileté. Těch je také hodně. A také si nedají vymluvit, že i když se takové genealogické návaznosti vyskytují, v jejich případě se jedná jen o nepodloženou domněnku.
