Evropský soud pro lidská práva zatím nepravomocně zrušil zákaz používání bývalých šlechtických přídomků „von (neboli z)“, uplatňovaný Rakouskem už od pádu monarchie. Protože v Česku platí takřka identický zákon, zakazující používání šlechtických titulů, může mít toto soudní rozhodnutí vliv i na českou legislativu. Také v Česku se totiž nesmí používat příjmení se „z“, tedy například Karel ze Schwarzenbergu, dovolené je pouze Schwarzenberg. Podle historika Tomáše Sternecka z Historického ústavu Akademie věd je ale rozhodnutí Evropského soudu v mnohém dvousečné a v konečném důsledku může zájmům české šlechty paradoxně uškodit.
Evropský soud nezrušil zákaz používání šlechtických titulů, ale konstatoval, že když někdo v Rakousku chce používat tradiční přídomek svého příjmení s „von“, neměl by mu to stát zakazovat. Jinak porušuje jeho právo na soukromý a rodinný život. Jak to s těmi přídomky u nás a v Rakousku je?
V obou zemích platí takřka identické zákony o zákazu používání šlechtických titulů, které byly přijaty už krátce po pádu monarchie (v prosinci 1918 v Československu a v dubnu 1919 v Rakousku), ale v mírně obměněné podobě platí dodnes. Vyplývá z nich i zákaz využívání šlechtických přídomků s „von“ či „z“. Zatímco v Rakousku hrozí za porušení tohoto zákona pokuta v řádu stovek eur, u nás není tento přestupek sankcionován. I tak ale matrika nezapíše nikoho s příjmením například v podobě „ze Schwarzenbergu“.
Sám jste potomkem šlechtického rodu Daublebských ze Sternecku. Považujete zákaz přídomků za smysluplný?
V dnešní době už ne. V době rozpadu monarchie a vzniku Rakouské a Československé republiky to mělo symbolizovat jakýsi konec monarchistických přežitků a zúčtování se šlechtou, přitom ale šlechtické tituly ztratily na praktickém významu už v průběhu 19. století. Mohl jste se sice jmenovat s „von“, ovšem to vám samo o sobě nezakládalo žádné zvýhodnění před zákonem oproti těm bez titulu. Dnes to platí dvojnásob.
Pokud ale vím, třeba v Německu, Švýcarsku a Švédsku mohou lidé příjmení s „von“ běžně používat, zatímco v Rakousku a Česku nikoliv. Pokud budou muset obě země zákaz zrušit, co se vlastně může stát nebo stane?
Povinnost používat příjmení bez „von“ či „z“ pro část občanů vlastně znamenala nucené přejmenování, které v češtině navíc bylo z jazykového hlediska mnohdy nelogické. Například jméno typu „Jan z Berouna“ se odstraněním předložky změnilo tak, že se z jeho nositele stal „Jan Berouna“. Takže kdo má pocit, že takové nakládání s rodovým jménem ubližuje jeho rodinné tradici, kterou by chtěl obnovit, tomu by zrušení zákazu pomohlo. Na druhou stranu ale zrušení automaticky neznamená, jak si možná mnozí myslí, nějaké vrácení výhod šlechtě.
