Česká geografická společnost (ČGS) tvrdě zkritizovala aktuální index kvality života v českých obcích, každoročně vydávaný společností „Obce v datech“ firmy Deloitte. Podle vedení ČGS je žebříček, v němž letos na prvním místě skončily Říčany u Prahy a na posledním Karviná, velmi zavádějící, nepřesný a může neprávem ovlivňovat rozvoj obcí a pocity jejích obyvatel. Zpracování indexu přitom finančně podporuje prostřednictvím ministerstva průmyslu a obchodu i Evropská unie. „Nemůžete vyvozovat kvalitu života z dat, která prostě hodíte do stroje,“ říká v rozhovoru s INFO.CZ Radim Perlín z České geografické společnosti.
Co vám na indexu kvality života vadí? Podobné žebříčky se přece pravidelně sestavují i v jiných zemích…
Tento žebříček rozhodně není měřítkem kvality života v jednotlivých českých obcích, byť se tak prezentuje a česká média tento nesmysl přebírají. Rozhodně se na základě takto poskládaného srovnání některých dat nedá říci, že nejlépe se žije v Říčanech u Prahy a nejhůře v Karviné. O skutečné kvalitě života takto sestavený index neříká vůbec nic.
V čem je metodika žebříčku špatná?
Ten index vůbec nehodnotí kvalitu života, ani nemůže, pouze se zabývá růstovým či rozvojovým potenciálem hodnocených obcí. A ten je v Česku už dlouho známý a prakticky se nemění. Největší rozvojové předpoklady mají metropole, zejména Praha a Brno, a města v jejich zázemí, poté následují regionální centra (a jejich okolí), pak obce a města ve stabilizovaném venkovském prostoru (například v Polabí a jižních Čechách, na střední a jihovýchodní Moravě) a až na konci figurují malá města v nestabilním prostředí, tedy v pohraničí, přesídleném po válce, nebo ve strukturálně postižených regionech (Karlovarsko, Ústecko, Ostravsko). Jde o triviální zjištění, které je známé odborné i laické veřejnosti již více než tři dekády.
Co tím ale chcete říci? Že nemá cenu sestavovat žebříčky, v nichž je přibližné pořadí předem dané?
Nejen to. Autoři tohoto žebříčku prostě seberou data od Českého statistického úřadu, který je zase získá od řady dalších poskytovatelů, celé to hodí do stroje a na konci jim podle nich vypadne, v jakém městě v Česku je největší kvalita života a v jakém nejhorší. Ale tak to přece není. Maximálně to může teoreticky vypovídat o tom, že rozvojový potenciál Říčan je větší než třeba Orlové. Nic víc.
Proč? Není možné objektivně stanovit kritéria kvality života jako třeba dostupnost zdravotní péče, životní prostředí nebo přístup ke kultuře?
Určitě můžete taková kritéria stanovit a určitě se to děje. Pak tam ale hned na začátek musíte napsat: na základě těchto a těchto kritérií jsme dospěli k závěru, že se někde mají lidé lépe než jinde. Rozhodně to není žebříček kvality života. Někomu se může žít mnohem lépe v Karviné než v Praze. Kvalita života se neměří prostřednictvím souboru více nebo méně kvalitně zpracovaných dat, ale rovněž mírou spokojenosti, mírou identity obyvatel s místem, kde žijí, mírou jejich spoluodpovědnosti za místa, kde se pohybují. A to nejde nahradit čísly.
V Česku se každý rok vyhlašuje také vesnice roku. Tam vám kritéria kvality života přijdou objektivnější?
Samozřejmě. Jednak se ty vesnice přihlašují do soutěže sami, jednak porota objektivně zjišťuje, jak se v tom místě lidí cítí, co se jim líbí a nelíbí, s těmi lidmi mluví. Nejde jen o strohé srovnání nějakých dat z počítače. Pokud by se měla podobným způsobem objektivněji hodnotit i kvalita života ve městech, pak by muselo být porovnání statistických dat doprovázeno například i nějakým průzkumem veřejného mínění a dalšími metodami. Statistika nestačí.
Jako příklad lze uvést rozdíly v kvalitě života obyvatel žijících v Černokostelecké ulici v Říčanech s mimořádně vysokou intenzitou silničního provozu a karvinskou vilovou čtvrť v Lázních Darkov s přiléhajícím parkem, kudy se dá projít na náměstí. Kde se žije lépe?
Vraťme se ale k indexu kvality života. Jestliže výsledky nemohou být objektivní, mohla by města na konci žebříčku třeba žalovat jeho autory, že škodí jejich pověsti?
To nevím, v tomto případě totiž není pochybná jen zvolená metoda srovnání, ale – a to hlavně – prezentace výsledků. Všude v podobných zahraničích studiích, pokud jsou seriózní, se uvádí pořadí na předních místech (třeba padesáti), ti méně úspěšní se pak zahrnou do jedné skupiny (třeba 50 až 100).
Není to alibismus?
Rozhodně ne. Když se podíváte na žebříček, rozdíly v bodovém hodnocení těch méně úspěšných měst jsou naprosto minimální a snadno způsobené třeba jen drobnou statistickou chybou. Jestliže ale prezentujete, že na posledním místě letos skončila Karviná, všichni si pamatují, že přesně tohle město odborníci označili za nejhorší místo k životu v Česku. Nikoho už nezajímá, kdo byl na předposledním a dalších horších místech, byť v hodnocení skončil takřka úplně stejně. To stigma nejhoršího města ale pochopitelně zůstává a ovlivňuje jak pocity místních obyvatel, tak pohled na město zvenčí.
Autoři podobných indexů ale většinou hovoří o tom, že pořadí jednotlivých měst může být naopak motivační. Není to tak?
To je další věc, která je v tomto žebříčku postavená na hlavu. Všimněte si, že některá města si v indexu meziročně polepšila nebo naopak pohoršila i o vyšší desítky míst. V Chebu se například údajně zlepšila za rok kvalita života tak, že město poskočilo v pořadí 205 měst o 85 příček nahoru! Naopak v Nýřanech se lidem žije v porovnání s loňskem o tolik hůře, že se Nýřany propadly o 68 pozic dolů. Opravdu tomu může někdo věřit?
Co je podle vás ve skutečnosti za takovými skoky?
Důvodem nemůže být nic jiného než zcela triviální opomenutí některých vstupních dat v souboru přebíraných údajů.
Co to znamená konkrétně?
Autoři žebříčku přebírají data z Českého statistického úřadu a dalších orgánů státní správy. Tyto organizace je ale v mnoha případech získávají jako statistická hlášení od místních a regionálních poskytovatelů. Přitom se samozřejmě může stát, že některý poskytovatel poskytne data neúplná, něco opomene nebo vytvoří chybu. Tím ale vzhledem k minimálním bodovým rozdílům může být výrazně ovlivněno pořadí. A když se další rok data upřesní nebo chyba napraví, najednou je z toho v indexu skok o desítky míst, aniž by se ve městě cokoliv změnilo. Už tento samotný fakt ukazuje, jak nesmyslné je hodnotit kvalitu života na základě této metodiky.
Dobře, pokud byste měl teoreticky ve všem pravdu, měly by být prezentace podobných žebříčků s neobjektivním hodnocením zakázány? Výsledky přece mohou výrazně některá města poškodit, a to i finančně…
Ano, pokud je nějaké město označeno jako místo s nejhorší kvalitou života v republice, pochopitelně to může ovlivnit třeba příliv investic, přistěhovalectví, turismus, prostě jde o velké peníze. Místo zákazu žebříčku bychom ale jako Česká geografická společnost doporučovali, aby lidé i vedení radnice nebrali takto sestavený žebříček příliš vážně a rozhodně ho nepovažovali za objektivní hodnocení kvality života v Česku.
