KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Bez ohledu na to, zda se kvůli problémům Pirátů rozpadne vláda, skončil koncept „pirátské“ revolty v politice fiaskem. Ti, co měli odvážně přinášet nové myšlenky a řešení, velmi rychle splynuli s těmi, proti kterým se dříve vymezovali.
Určitě nejsem ze starší a střední generace zdaleka sám, kdo od založení českých Pirátů a jejich vstupu do politiky očekával něco jako určitý druh společenské a politické vzpoury. Mladí a „neklidní“ už se nemohou dívat na tu neustále dokola se opakující politickou frašku se stále stejnými herci a nulovým obsahem. Chtějí něco jiného.
A tak s heslem „pusťte nás na ně“ zaútočí na lodě starých politických prospěchářů, přesvědčených o tom, že budou do konce života brát „brebendy“ za bezobsažné politické fráze a nulovou výkonnost. Takhle nějak jsem si původně představoval přínos Pirátů.
Nikoliv ovšem kvůli tomu, že bych (stejně jako řada příslušníků mé generace) souhlasil s jejich konkrétním programem. Nejsem (v mnoha ohledech) příznivcem pirátského programu, ať už jsou to takzvané manželství pro všechny, nebo legalizace marihuany.
Přesto ale považuji za přínos, doslova za nutnost, aby někdo nejen do české politiky přinesl netradiční a neotřelá témata, k jejichž prodiskutování nemají ti ostatní odvahu. A těmi tématy určitě dnes nejsou ani manželství pro všechny, ani marihuana.
Takovým tématem by mohlo být například zavedení minimálního nepodmíněného příjmu.
A opět: vůbec to neznamená, že bychom s tímto institutem museli my, staří veteráni, souhlasit. Právě naopak. Můžeme s ním, vyzbrojení naší domnělou zkušeností a životní moudrostí, posílat mladé pirátské rebely do patřičných mezí. Zároveň ale musíme uznat, že nějaká forma změny transferu peněz ve společnosti, v níž hodnoty ve stále větší míře vytvářejí místo lidí roboti a technologie, je nutná. Jen nevíme jaká.
A jediný, kdo tuto životně důležitou diskusi může s otevřeným hledím a vervou zahájit, jsou podobná uskupení, jakými byli v době svého založení v Česku Piráti.
Mnoho těch starších (i já k nim patřil) v původně „mladých“ Pirátech vidělo možnost zahájení podobné debaty, jaké od nepaměti vedou rodiče se svými dětmi. Vzájemně spolu nesouhlasí, zkušenost jde proti rebelii, ale nakonec (a nemusí to být hned) si třeba řeknou: hele neměl ten táta (nebo syn) v něčem trošku pravdu?
Není se s kým hádat
Opět si myslím, že nejsem sám, kdo cítí naléhavou potřebu se podobně hádat, možná až do krve, s příslušníky nějaké mladé politické strany nebo hnutí, přinášející návrhy zcela neotřelých a netradičních řešení problémů současné společnosti. Ať už jde o transfer peněz ze státní pokladny, změnu daňového systému, přístup k životnímu prostředí a půdě, nebo třeba nalezení jiného ekonomického motoru, než je nekonečná výroba dalších aut, která už se nemají kam vejít.
Nejde o žádnou ideologii, ale o zcela praktickou nutnost, vyvolanou technologickým a společenským vývojem. Každý cítí, že takzvaná udržovací politika a ekonomika už nejsou dlouhodobě udržitelné a musí přijít nějaká neotřelá, nápaditá a pro nás možná i šokující řešení, nad nimiž se my staří budeme chytat za srdce a nadávat mladým, že se zbláznili. Pak si ale sedneme a možná dojdeme k nějakému všeobecně přijatelnému závěru.
Jenže současní Piráti, usazení v české vládě i v městských zastupitelstvech, nic takového nepřinášejí. Není se s kým hádat. Na neotřelá a netradiční řešení zcela rezignovali. Svým stylem politiky se až na malé výjimky vůbec neliší od tradičních politických stran a jejich zkostnatělých představitelů.
Končící předseda Pirátů používá v diskusních pořadech podobnou rétoriku jako všichni ti ostatní u stolu, proti kterým chtěl kdysi bojovat. Jsou to takové ty debaty, v nichž se politici dohadují o „půl procentního bodu“ a častují se větami jako „to není můj šálek čaje“ nebo „je potřeba nastavit pravidla“. A podstata skutečných problémů společnosti úplně mizí.
Piráty potřebujeme
Když už se Bartoš nebo jiní piráti pustí do nějakých mírně kontroverzních návrhů, třeba v otázce pronajímání či výstavby bytů, jakmile od někoho dostanou nálepku, že jsou levičáci či dokonce komunisté, okamžitě obrátí pirátskou loď k bezpečnému břehu. A tím to skončí.
Jsem přesvědčen o tom, že kdyby se Piráti skutečně drželi své rebelující politiky, založené na návrzích netradičních a kontroverzních řešení, volila by je i řada lidí, kteří s nimi zásadně nesouhlasí, ale cítí potřebu mít v politice právě tento chybějí stimul určité rebelie a generačního střetu o budoucnost.
Místo toho jsou poslušné ovečky, využívané nejen ve vládě, ale i v různých zastupitelstvech k podpoře politiky, kterou chtěli kdysi zásadně reformovat. Asi se jim tahle role líbí. Už se nechtějí živit pirátstvím. A to je pro nás všechny špatná zpráva. Protože společnost skutečné „piráty“ nebo jim podobné určitě nutně potřebuje.
Minimálně jako partnera do diskuse o tématech, které tradiční strany ze strachu o voliče nechtějí vytahovat. A jen Piráti si to z výše popsaných důvodů dovolit mohou.
První pokus o pirátskou rebelii v české politice ale nevyšel. Není zásadní rozdíl mezi současnými Piráty a jinými politickými stranami. Z celé pirátské rebelie nakonec zbyly jen dredy na hlavě Ivana Bartoše. A to je pro očekávanou reformu zkostnatělé české politiky ze strany mladých a neklidných rebelů žalostně málo.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
