KOMENTÁŘ MICHALA BORSKÉHO I Na jedné straně objektivní neplnění stavebních a hygienických předpisů, na straně druhé nekonzistentní přístup městských úředníků k podobným porušením zákona. Bez aktivní snahy na straně obcí i provozovatelů se nedá zavírání míst podobných Karlínským Kasárnám vyloučit. Města by se v zájmu vlastního rozkvětu měla snažit vytvořit pro fungování komunitních center přijatelný právní rámec a měřit všem stejným metrem, naopak jejich provozovatelé by se neměli tvářit, že je všechno v pořádku, přestože dobře vědí, že není.
Pražské kavárenské vody včera notně rozvířila informace o okamžitém uzavření komunitního prostoru Kasárna Karlín. Bezprostředním podnětem mělo být podání Miloše Závory z iniciativy Česko bez hluku stavebnímu úřadu Prahy 8 „ve věci neplnění hlukových norem provozovateli areálu“.
Současný „shitstorm“, který detonuje na hlavách Závory i městských úředníků, je ale do určité míry mimo mísu.
„Občané, kteří zde žijí přes 6 let, marně žádají, aby je neobtěžoval téměř každý den hlukem. Zdroj hluku je nezkolaudovaná budova, festivaly ve vnitrobloku, obrovská hospodská zahrádka, letní kino,“ uvádí pro Info.cz ve vyjádření Miloš Závora, který je známý i svým bojem za zákaz koncertů v Ledárnách Braník. Své tvrzení podpořil odkazem na videa z policejních zásahů kvůli rušení nočního klidu.
Na jedné straně do jisté míry chápu zkazky o dalším chronickém prudiči, který nenechá lidi trochu se pobavit. Na druhé straně jsou výsledky aktivit pana Závory z pohledu zájmů obyvatel Karlína vítané a chvályhodné.
Řízení, na jehož konci bylo uzavření Kasáren, totiž probíhá už od roku 2021, jak rozepisuje MČ Praha 8 ve svém
Z něj mimo jiné vyplývá, že areál bývalých Žižkových kasáren není zkolaudovaný pro současné využití a že úřad provozovatele několikrát vyzýval k nápravě stávajícího stavu. Uzavření Kasáren tedy rozhodně nebylo bleskem z čistého nebe.
Čekání na neodvratné
Podle pražského radního pro majetek Adama Zábranského (za Piráty) Praha doufala, že stavební úřad se zákazem počká do doby, než se územní plán změní – protože kulturní a společenský typ využití kasáren podporuje.
„Od roku 2021 se pracuje na změně územního plánu, směřujeme do finiše a doufám, že se co nejdříve dotáhne na zastupitelstvo,“ vysvětluje radní Zábranský. Ten ovšem podle stěžovatele Závory (nejen) jeho opakované výzvy k nápravě závadného stavu ignoroval.
Toho, že prostory nejsou zkolaudované pro účel kulturního centra, si je vědom i provozovatel areálu Matěj Velek.
„Ze začátku jsme nepočítali, že tu budeme tolik let. Čekali jsme jen dočasný provoz. Se správcem jsme pak začali okamžitě jednat o možnosti rekolaudace a snažili jsme se vše uvést do legislativního pořádku,“ řekl Velek pro Seznam Zprávy.
Letos v březnu se podle něj v Kasárnách sešli stavební úředníci, hasiči i památkáři a všichni dali přeměně na oficiální kulturní centrum kladné vyjádření.
Víra v další shovívavost stavebního úřadu byla ale tentokrát slepá. Podle Velka ztratilo obratem práci až 150 lidí a Praha hlavně na dobu neurčitou přišla o prostor, jakkoliv problematický, který léta poskytoval kvalitní kulturní vyžití tisícům návštěvníků.
Celý případ navíc zavání precedentem, který může být zásadní i pro další podobná místa. Jak z celé situace elegantně vybruslit tak, aby byly spokojeny všechny strany sporu?
Zakazovat, nebo nechat být?
Problematika nového využití nemovitostí, jejichž původní účel už pominul, je podle pražské opoziční zastupitelky Kristýny Drápalové (Praha Sobě) palčivou otázkou: „Řada míst může fungovat jen díky určité tiché toleranci. Princip podobných nízkonákladových a alternativních podniků je, že oživují místa, která dlouho leží ladem, chátrají a čekají na rekonstrukci.
Typický scénář je, že místo oživí nezávislá kultura, tím se na něj upne pozornost, začne se přemýšlet o jeho budoucnosti a třeba připravovat projekt rekonstrukce. Než se to ale dotáhne, může tam několik let fungovat podobný nezávislý, trochu improvizovaný prostor. Kdybychom chtěli u všech doslova dodržovat všechny předpisy, dost možná bychom přišli o řadu z nich,“ popisuje známá bojovnice proti vizuálnímu smogu.
Podle Drápalové by úřad měl v podobných případech říct: „Ano, tohle sice nesplňuje tyhle a tyhle normy, ale my udělujeme výjimku, protože město je to od toho, aby se tu dobře žilo, ne od toho, aby se doslova dodržovaly všechny předpisy.“
Podobné kroky dělají v zahraničí politici, a pak se ze svých rozhodnutí zodpovídají ve volbách. Jenže u nás rozhodují úředníci a vedení města jim do toho nesmí mluvit, takže logicky budou dbát primárně o dodržování konkrétního předpisu, na který dohlíží, a ne o celek.
Kde je rovný metr?
Když se bavíme o legalitě či nelegalitě užívání některých prostor v hlavním městě, nelze nevidět nekonzistenci v posuzování jednotlivých případů.
„Vím o případech, kdy daný objekt nemá platné stavební povolení, ale přesto funguje dlouhé roky, protože stavební úřad danou věc – navzdory podanému podnětu – nijak aktivně neřeší, vyměřuje provozovateli dlouhé lhůty na doplnění různých papírů, má mnohaměsíční prodlení ve vyřizování podnětů a podobně. Na Praze 8 je třeba už několik let bez platného povolení nesmírně lukrativní LED billboard u magistrály – a reklama na něm stále běží,“ upozorňuje Kristýna Drápalová, která ve svém facebookovém příspěvku zmínila také roky neřešené nelegální předzahrádky restaurací na Staroměstském náměstí.
V některých případech prostě evidentně vítězí jiné než veřejné zájmy. Zároveň žijeme v systému, kdy mimo plně zákonný stav či „s přimhouřením očí“ funguje celá řada staveb: od billboardů, LEDboardů a megaboardů přes nástavby budov a pouliční stánky až po řadu soukromých staveb.
Takže to, co úřad aktivně řeší, je velmi často závislé na tom, jestli proti dané stavbě třeba někdo aktivně vystupuje – tak jako v tomto případě. Anebo naopak, kdo dané stavby hájí – ať už veřejně, či zákulisně.
Je nesporné, že tak flagrantní porušování hlukových norem, jaké bylo opakovaně zdokladováno v případě Kasáren Karlín, bylo dlouhodobě neudržitelné.
A je otázkou, proč se provozovatel nesnažil rušení nočního klidu vlastními opatřeními eliminovat – bylo by to možná nepopulární, ale provoz areálu mohl být aspoň částečně zachován. Takhle Pražané nemají nic.
Problém leží v liknavosti a snad i vzájemné řevnivosti městských úředníků a politických reprezentací. Ti první jsou v selektivních případech papežštější než papež a neumí (ani nemají povinnost) vidět věci v širších souvislostech, druhým zase nekonečně dlouho trvá připravit potřebný právní rámec pro legální nové využití sporných prostor.
Trocha dobré vůle a konstruktivního myšlení by žádné ze stran neuškodila.
