Kampaň před americkými prezidentskými volbami ukazuje jeden nový způsob politického boje, který se může ve větší míře rychle přenést i do Evropy, včetně Česka. Zejména republikáni otevřeně bojují proti svým názorovým oponentům tím, že cíleně prověřují autentičnost jejich akademických prací. A daří se jim tak v mnoha případech diskreditovat a usvědčit z plagiátorství ty akademiky a politiky, kteří se navenek prezentují jako obhájci spravedlnosti a poctivosti.
Sám fakt, že různé aféry s plagiátorstvím ovlivňují politiku, nepředstavuje nic nového pod sluncem. A nemusíme chodit daleko. Bývalá rektorka Mendelovy univerzity v Brně a kandidátka na prezidentku Danuše Nerudová čelila při volební kampani obvinění, že univerzita i pod jejím vedením „kupčila s tituly“.
Zdejší ekonomická fakulta měla schvalovat práce některých zahraničních studentů, i když zaváněly právě plagiátorstvím. A není přitom vyloučeno, že i když se Nerudová bránila jakékoliv přímé odpovědnosti za tento obchod, přišla kvůli tomu v prezidentské kampani o důležité body. Známé, byť dnes již polozapomenuté, jsou ale i starší kauzy českých politiků jako Miroslava Svobody z ČSSD nebo Taťány Malé z hnutí ANO.
To, co se ale dnes děje v USA, je v oblasti využívání plagiátorství v politice trochu jiná (a vyšší) liga. Dalo by se to popsat následovně – pokud se oháníš hesly jako rovnost a spravedlnost, a obhajuješ práva menšin a genderovou vyváženost, pak si raději vzpomeň, jestli jsi nepodváděl při získání vysokoškolského titulu. Pokud ano, tvoji oponenti to zcela nepochybně použijí proti tobě.
Nejzářnějším příkladem je (nyní již bývalá) rektorka Harvardské univerzity, politoložka Claudine Gayová. Ta se dostala do kontroverze s republikánskou senátorkou Elise Stefanikovou kvůli některým svým antisemitským výrokům, později byla ale také obviněna z toho, že ve zhruba padesáti svých akademických pracích použila citace z děl jiných autorů bez jejich patřičného označení. Gayová z části toto obvinění uznala a odstoupila z funkce.
Jak píše například rakouský deník Der Standard, celá aféra byla výsledkem organizované kampaně. Americkému listu Politico to přiznal konzervativní aktivista Christopher Rufo, který výzkum poctivosti prací Gayové podpořil a publikoval.
Podle něj by přesně takto měla vypadat nová strategie politické pravice. „Jde o to, jak pracujeme s médii, jak vyvíjíme tlak a jak musíme vést naše kampaně, abychom byli úspěšní,“ uvedl Rufo.
Útok na liberály
V mezidobí se do hledáčku konzervativních pravicových kruhů dostali i další liberálové. A opět to byly úspěšné pokusy o cílenou diskreditaci.
Konzervativní zpravodajský portál Washington Free Beacon na konci ledna obvinil z plagiátorství v desítkách případů zmocněnkyni Harvardu pro vědu a inkluzi, Afroameričanku Sherri Ann Charlestonovou. Stejnému obvinění čelila i další harvardská administrátorka afroamerického původu Shirley R. Greeneová.
A po ní další lidé z jiných univerzit (například Alade McKenová z Columbia Medical School). Všichni mají jedno společné: jsou to Afroameričané či Afroameričanky, zodpovědní na svých univerzitách například za oblast rovných příležitostí, genderu či kulturní rozmanitosti. A jde také o lidi, kteří většinou fandí americké Demokratické straně a jsou pro svou politickou a občanskou angažovanost trnem v oku některých republikánů.
Ti nyní našli způsob, jak tyto vlivné osoby zdiskreditovat. Stačí zaplatit někomu, kdo prověří poctivost jejich disertačních a dalších akademických prací.
Vzhledem k počtu dosud odhalených případů je velmi pravděpodobné, že se nějaké „nepoctivosti“ a pochybení vždy najdou. Což se dá záhy využít k jednoduché, byť někdy falešné argumentaci ve stylu „Jak nám mohou o spravedlnosti a lepším světě pro všechny kázat lidé, kteří sami nejsou poctiví a dopouštějí se podvodů?“
Lovci plagiátorů
Podle některých českých odborníků není pochyb o tom, že se odhalování plagiátorství stane čím dál tím rozšířenějším prostředkem politického boje i v Evropě, včetně Česka.
Už dnes se najdou lidé, kteří se odhalováním plagiátů úspěšně živí. Patří mezi ně například známý lovec plagiátorů Stefan Weber, který se podílel i na odhalení pochybného udělování titulů na Mendelově univerzitě.
„Stefan Weber dnes bere za svou práci 350 eur na hodinu,“ řekl INFO.CZ historik Petr Kreuz, který se také zabývá plagiátorstvím a jako první upozornil na podivné praktiky Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity s udělováním titulů.
Na doktora do Brna. Proč bylo pro rakouské politiky tak atraktivní „studium“ na Mendelově univerzitě
On sám se podle svých slov nikdy na žádné politické objednávce nepodílel a podílet nehodlá. Současné možnosti různých speciálních programů na odhalení plagiátů ale otevírají široké možnosti pro politický obchod tohoto druhu.
A nejde jen o klasické plagiátorství, ale například o prověrky tvrzení některých politiků o dosaženém vzdělání a postgraduálním studiu. Příkladem mohou být odhalené nesrovnalosti v životopise současné německé ministryně zahraničí za Zelené Annaleny Baerbockové, které vedly k výraznému propadu popularity této političky a srazily i preference její strany.
Pro vědu jako takovou může být současný hon na plagiátory ozdravný proces, v politice ale připomíná spíš hon na čarodějnice.
V případě využívání plagiátorství k politickému boji jde také o to, že se odhalené případy týkají prakticky výhradně takzvané soft science, tedy vědeckých disciplín jako jsou ekonomie, politologie či teologie. Právě na tento druh studia „měkkých věd“ se soustředí ti, kdo chtějí získat titul, využitelný posléze v politické kariéře. Podvádět s plagiáty při disertačních pracích v přírodovědě, matematice nebo fyzice je totiž mnohem složitější, prakticky nemožné.
Typickým objektem zájmu lovců plagiátorů je politik či politicky angažovaný člověk, který má „doktorát“ z ekonomie nebo politologie. A to třeba i z doby před dvaceti lety, kdy ještě neexistovaly takové možnosti odhalení plagiátů jako dnes. Ti, kdo s plagiáty ve svých pracích pracovali, si tehdy nedovedli představit, že bude jejich plagiátorství odhaleno.
„Pokud má někdo takového kostlivce ve skříni, pak by si měl podle mě dobře rozmyslet, zda vstoupí do politiky nebo bude někam kandidovat. Jestliže podváděl, je dnes poměrně snadné plagiátorství odhalit a použít to proti němu,“ uvedl Petr Kreuz.
Pro vědu jako takovou ale může být současný hon na plagiátory podle něj poměrně ozdravný proces.
