GLOSA VOJTĚCHA KRISTENA | Piráti sice provozují veřejné stranické fórum a k nahlédnutí veřejnosti dávají i pracovní kalendáře svých stranických špiček, oboje však není nic jiného než laciné PR, které se skutečnou transparentností nemá nic společného. Svědčí o tom i poslední fuck-up strany, kdy měl asistent vlivného pirátského radního pro (sic!) transparentnost Adama Zábranského vynášet citlivé informace metropole. A to ne jen tak někomu, ale hned soudní protistraně.
Na poslední kauzu Pirátů jako první upozornil investigativní server Neovlivní. Podle magazínu měl vysoký úředník pražského magistrátu obvinit Petra Beneše, asistenta vlivného pirátského radního pro majetek, transparentnost a legislativu Adama Zábranského, že z magistrátu vynáší citlivé informace. Příjemcem těchto informací měla být stavební společnost Vinci Construction, která nyní s Prahou vede mnohamilionový spor.
Hádáte správně – informace vynesené pirátským asistentem měly stavební společnosti pomoci v soudním sporu právě proti magistrátu, tedy proti daňovému poplatníkovi.
Celý případ je teprve na začátku, už nyní je však zřejmé, že nejde o nic typu „jedna paní povídala“. INFO.CZ má k dispozici interní memo, ve kterém vysoký úředník magistrátu Beneše otevřeně viní z přinejmenším velmi neetického chování.
„Petr Beneš zneužil interně získané informace a informoval protistranu soudního sporu o taktice obrany HMP, čímž porušil nejen povinnost mlčenlivosti a etický kodex, ale zejména protistranu zvýhodnil a zároveň jednal v jednoznačném rozporu s oprávněnými zájmy HMP ve vedeném soudním řízení,“ píše ředitel odboru hospodaření s majetkem Jan Rak.
Beneš pro server Neovlivní pochybení odmítá, web nicméně dokázal ověřit některé nepřímé souvislosti, které se odehrály přesně tak, jak Rak ve svém dopisu popisuje – například včetně telefonátu Beneše s advokátní kanceláří, která město zastupuje.
Pirátský imperativ
Pokud se případ skutečně odehrál tak, jak naznačuje Rakův dopis, jde pochopitelně o okamžitou rezignační situaci, naprostým minimem by mělo být odstavení Beneše do doby, než se případ objasní. To, že celá kauza vynášení citlivých informací vychází z kanceláře radního pro (sic!) transparentnost Adama Zábranského, pak dává případu ironický rozměr.
Když totiž Piráti před lety do velké politiky vstupovali, byl to právě jejich narativ totální transparentnosti, se kterým se vymezovali proti tradičním stranám. Své předvolební „vězeňské“ autobusy tehdy obarvovali kauzami konkurenčních stran a tím ukazovali, jak jsou oni sami křišťálově čistí. A aby dojem podpořili, otevřeli lidem své pracovní kalendáře i pirátské fórum. Transparentnost nade vše!
Jenže jak se roky strávené ve vysoké politice vrší, je stále jasnější, že Piráti jsou zkrátka strana jako každá jiná – se svými přednostmi i problémy a osobními selháními.
Postupně se také ukazuje, že ona „neušpiněnost“ má možná možná mnohem víc co dočinění s nedostatkem času a zkušeností ve vysoké politice než s morálně nadřazeným genofondem pirátstva. Otevřené kalendáře a stranická fóra se postupně stávají jen píárovou záležitostí a je stále jasnější, že ani jedno, ani druhé nezabrání dalším a dalším individuálním selháním.
Pokud mají Piráti tato selhání jednotlivců na talíři více než ostatní tradiční strany, je to možná právě proto, že ještě před pár lety to byli právě oni, kdo všechny ostatní mistroval – a nyní se ukazuje, že ani jim se podobné situace nevyhýbají.
