Na ptáky jsme krátký, ať rozhodne komise: Proč vlastně neříkat vlaštovce mucholapka?

KOMENTÁŘ JAKUBA SLÁMY | Čeští ornitologové i tzv. ptáčkaři (pro první je sledování ptáků pracovní, pro druhé volnočasová aktivita) zažívají již několik let zmatení jazyků v rozsahu téměř myticky biblickém. A jako všude jinde platí, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly v kombinaci s profesní ješitností a totální absencí komunikace s oponenty.

Již několik let probíhají zásadní změny v systému binominálního (dvouslovného) pojmenování příslušníků avifauny (ptáků), a to díky neutuchající horlivé činnosti Názvoslovné komise České společnosti ornitologické.

Snad jediným pozitivním výsledkem její „práce“ je konsolidace jinak značně nesourodé komunity birderů proti sveřepému nomenklaturnímu orgánu; posledním peříčkem na vahách se stal nedávný pokus o změnu tradičních jmen mnoha druhů papoušků.

Hromadné změny názvů (asi nejenom na mě) působí jako snaha pana Miroslava Čapka, předsedy názvoslovné komise (dále jen NK) České společnosti ornitologické (dále jen ČSO) o vybudování vlastního pomníku. Nutno podotknout, že velice vtipného (ve stylu absurdního humoru) pomníku, protože některé „životně důležité úpravy“ mají skutečně potenciál zapsat se do dějin, coby odstrašující příklad.

Jedním z ukázkových případů mentální akrobacie je přejmenování lelka rudokrkého na rezavokrkého. Prý je nové druhové jméno mnohem výstižnější, podobně jako u lindušky zelené, která je dle NK prý olivová. A pak že mají vytříbený barvocit pouze ženy. Udělá NK spektroskopickou analýzu všem druhům ptáků?

Důvodů, proč přejmenovávání nedává smysl, je hned několik: jedná se o názvy zažité a mnohými pracně nabiflované, jejichž svévolné změny nemají většinou žádný hlubší význam a pouze způsobují zmatek. Rozhorlen touto nevyžádanou kreativou sepsal známý ornitolog Tomáš Grim v prosinci oficiální stížnost na činnost NK, za níž se postavilo mnoho zájemců i specialistů z akademické i amatérské sféry.

V této relativně nesourodé skupině lidí panuje vzácná shoda: nové názvy valná většina odborné i laické veřejnosti používat nechce. Proč tomu tak je, si můžeme ukázat na jednom konkrétním příkladě.

Kačenka, kachnice, nebo husička? Bělohřbetá, krátkoocasá, nebo bažantí?

České názvy jsou potřebné především pro zoo, popularizátory a laickou veřejnost, protože Thalassornis leuconotus většině smrtelníků nic neříká (a ani to neumí správně vyslovit). Ovšem když jeden používá její aktuální české jméno kačenka bělohřbetá, druhý si matně vzpomíná na starší název kachnice bělohřbetá, další dva se vytasí s názvy husička krátkoocasá či kachnice bažantí, a následně se všichni začnou přít o to, co teď vlastně platí, je to situace o poznání horší, než kdyby se používal zažitý vědecký název latinský.

Každá změna názvosloví znamená potrhání různých zažitých spojení a referencí, výměnu tabulek v zoo, pozbytí platnosti starších popularizačních článků nebo například vyhození starších lexikonů a učebnic, protože práce s nimi se důsledkem těchto změn stane velmi obtížná a matoucí; nemluvě o laické veřejnosti, která se změnami málokdy drží krok.

Dle selského (i ornitologického) rozumu by náplní práce NK mělo být to, aby si birdeři napříč generacemi i hloubkou erudice rozuměli, tudíž by měla primárně vytvářet české názvy u druhů, které je zatím nemají, případně pojmenovávat nově objevené splity (rozdělené druhy) – a ne šťourat do desetiletí a století používaných názvů jenom proto, že jim ptáček přijde spíše rezavý než červený. Nebo proto, že kdysi někdo opomenul v druhovém jméně zmínit oblast výskytu a místo ní nepřesně akcentoval kupříkladu nějaký anatomický rys.

Lidé se v hospodě chtějí normálně najíst. Každý rád přijde na ptáčka, kachnu nebo svíčkovou, říká Frič

Možná vám to připadá malicherné a směšné, ale předseda NK Miroslav Čapek i její členové Vladimír Čížek, Robert Doležal a Peter Kovalik jsou zřejmě jiného názoru, jinak by takto odůvodněné změny neprováděli. 

Činnost NK tak trochu připomíná situaci, kdy „kdosi nahoře“ svévolně rozhodne o tom, že volské oko už nebude volské oko, protože jde o zavádějící označení. A místo toho se tato pochutina začne zčistajasna nazývat pregnantně „smažený produkt slepičí ovulace“, což se následně musí reflektovat ve všech kuchařkách a restauračních menu. 

Odborník nad tímhle puntičkářstvím hýká smíchy, laik se ptá, proč volská oka přestali dělat, když všem tak chutnají.

Vše se odehrává v režii uzavřené skupiny lidí, kteří své názvoslovné vrtochy externě s nikým nekonzultují.

Některé změny ještě jdou odůvodnit novými poznatky o taxonomii, například tam, kde se vyskytuje stejné rodové jméno v různých čeledích. Ale to se již noříme do hlubokých vod ornitologické nomenklatury – podle kritiků NK je takových případů sice menšina, ale i ty by měly být předmětem odborné diskuse, což se ovšem neděje. 

Podle nich je úhelným kamenem úrazu zejména fakt, že se to vše odehrává v režii uzavřené skupiny lidí, kteří své názvoslovné vrtochy externě s nikým nekonzultují, pouze suše oznámí výsledek, když jsou s dílem zkázy hotovi, a souběžně s tím přepíšou názvy v klíčových databázích jako eBird a BioLib, na Wikipedii a dalších platformách.

Birding není hokej

NK existuje necelých 30 let (dříve pod jiným názvem) a vždy ho měl pod palcem současný předseda Miroslav Čapek. Před třemi lety výbor ČSO změnil její status na „pracovní skupinu“ a de facto pověřil pana Čapka najmenováním komise. Výbor měl na činnost komise dohlížet jako kontrolní orgán, ovšem zdá se, že to pustil k vodě jako již zmíněné kachnice.

Jedním z nejhlasitější kritiků „(pi)tvoření“ nových názvů je již zmíněný ornitolog Tomáš Grim (Prof. RNDr. Tomáš Grim, Ph.D.,) což je jediný český badatel, kterého naleznete na stanfordském seznamu nejcitovanějších vědců světa v celoživotních i výročních kategoriích behaviorální vědy a ornitologie. 

Za pravdu mu dává například vedoucí Ornitologické stanice ORNIS Lenka Harmáčková, ředitel pražské zoo Miroslav Bobek, člen Faunistické komise ČSO Martin Vavřík, kurátor chovu ptactva v brněnské zoo pan Petr Suvorov a mnoho dalších.

Štve je, že NK chce například prohodit jména dropů obojkového a hřivnatého, což vyústí v kuriózní situaci, kdy mnohdy nebude zřejmé, jestli bylo jméno uvedeno před, nebo po změně.

Ze supa královského (Torgos tracheliotos) udělala NK supa ušatého, protože hraví členové považovali za nezbytně nutné vypíchnout „zmačkanou“ kůži na jeho hlavě.

Fatálně špatně pojmenovaná chaluha pomořanská (Stercorarius pomarinus) je nyní „zachráněna“ zásadní úpravou jména na pomořská, podobně jako se z volavky západní (Egretta gularis) stala volavka přímořská nebo z holuba trokaze (Columba trocaz) holub madeirský, čili se odchýlil od latinské předlohy, ačkoliv v českém názvosloví existuje velmi podobný název vyhynulého holuba hřivnáče madeirského.

Možná by stačilo, kdyby názvoslovní komisaři museli z vlastní kapsy uhradit veškeré náklady vzniklé zbytečným přejmenováváním.

Podobně úsměvných nápadů má NK desítky, ne-li stovky. Proto lze jen obtížně jejím odpůrcům vymlouvat názor, že by ČSO na pojmenovávání ptáků neměla mít monopol, jak se před pár dny vyjádřil i ředitel pražské zoo Miroslav Bobek

Moje soukromá domněnka je, že by tuto nomenklaturní mánii mohla významně přibrzdit nově zavedená povinnost předsedy NK Miroslava Čapka hradit v podobných případech z vlastní kapsy veškeré náklady vzniklé zbytečným přejmenováváním.

NK argumentuje tím, že pouze sleduje nejnovější taxonomické trendy a opravuje věcně a jazykově nesprávná jména. Tuto činorodost nelze připisovat tomu, že by NK „neměla do čeho píchnout“ – zatímco jména některých ptáků byla historicky změněna již vícekrát, jiní na své české pojmenování stále čekají, například novozélandský Philesturnus rufusater, který rozhodně není žádnou ornitologickou novinkou – poprvé byl popsán již v roce 1828.

(Přesněji řečeno popsán byl druh P. carunculatus, rufusater byl do konce 20. století brán jako jeho poddruh – jde o již zmíněný příklad tzv. splitu (oddělení druhu), k němuž ale došlo již před drahně lety (těsně po roce 2000), takže se NK nemá na co vymlouvat.)

Kritika se snáší i na nedostatečnou (až zcela absentující) komunikaci NK s birdery. Už v roce 2004 vypracovali Tomáš Grim a Zdeněk Vermouzek (ornitolog a současný ředitel ČSO) text apelující na větší stabilitu českého ptačího názvosloví a umožnění veřejné diskuze v případě, kdy jej někdo bude chtít měnit. A to není jediný případ, kritika provází činnost NK již neskutečných 30 let – bez jakéhokoli výsledku.

Přijde ČSO o monopol?

Odpověď na boj proti přejmenovávání NK zveřejnilo až minulý týden, ale tím nikterak odbornou veřejnost neuchlácholila, ba naopak. Možná to bylo dílem i tím, že v ní bylo až nevkusně moc prostoru věnováno ostrakizaci pana Grima (kterého „komise pro jediná správná jména“ v článku paradoxně vůbec nejmenuje) a chvále předsedy komise Miroslava Čapka.

Že by se NK následně někdo zastal, jsem nikde nezaznamenal, zato přišla reakce ředitele pražské zoo pana Bobka, který se jako mnoho dalších lidí domnívá, že „ČSO chce celý problém vymlčet“. Proto napsal dopis Tomášovi Bělkovi (předseda Výboru ČSO), ve kterém jej žádá, aby ČSO veškeré změny názvosloví zmrazila a neprodleně začala vést jednání s dalšími aktéry.

Může se kvíčala přejmenovat na jalovici, protože zobe jalovec?

Zároveň chce dát dohromady výzvu co největšího počtu aktérů, která by požadovala zastavení změn názvosloví, zrušení posledních změn a především zapojení chovatelů, ochranářů, vzdělávacích pracovníků, publicistů a jazykovědců do Názvoslovné komise ČSO, která by tak byla jmenována v úplně novém složení.

K nezadržitelné lavině se připojil i člen Faunistické komise ČSO Martin Vavřík, který taktéž žádá o zrušení změn provedených v posledních letech a upozorňuje, že web ČSO uvádí nepravdivé informace o spolupráci faunistické komise s komisí názvoslovnou.

Takřka všichni birdeři teď napjatě čekají, zda ČSO vyslyší žádost o návrat k původním názvům, zda se podaří prosadit změnu procesu tvorby nomenklatury a zda bude obsazení současné komise zrevidováno.

Bylo by to záhodno, jinak by se taky jednou NK mohla inspirovat dobrovolníkem Markem z Osudů dobrého vojáka Švejka, který přejmenoval kvíčalu na jalovici, protože se živí jalovcem.

Tropičtí ptáci jsou věrnější než ti „naši“ z mírného pásma, a mají k tomu dobré důvody, říká ornitolog Tomáš Grim

Ťuhýk kontra kukačka: čeští vědci odhalili, jak funguje obrana proti zanášení cizích vajec do vlastního hnízda

Buďme rádi, že se nám za oknem uhnízdí holub. Těžko říct, kteří ptáci jsou vlastně „naši“, říká Vermouzek

sinfin.digital