Konec hejtů a fake news: Martina Šimkovičová táhne do další „svaté války“

Martina „Xena“ Šimkovičová táhne do dalšího boje. Tentokrát zachraňuje slovenštinu, která se podle ní nakazila „americkým morem“. Slováci na ni možná už brzy nebudou smět psát hejty ani komentovat další z jejích nepřeberných failů. Budou se muset spokojit s jazykově čistou nenávisťou a zlyhaniami. Pokuta jim nejspíš bude hrozit i za výrazy fake news a hoax. Ty přitom v souvislosti se slovenskou ministryní kultury často našly uplatnění. 

Sama Šimkovičová má ale máslo na hlavě. Před několika lety amerikanismy, proti kterým je především namířena novela zákona o státním jazyce, sama s chutí používala. Slova jako outsider a spindoctor by přitom do budoucna ráda zabanovala. Na nás je tahle cool MILFka (označení už se ujalo) naštěstí krátká. 

Ameriku má Šimkovičová kupodivu moc ráda. Nedávno tam strávila na pracovní cestě 11 dní, několik dní z toho na Floridě, kde žije její dcera. Co tam přesně dělala a kolik to stálo, ale televizi Markíza říct nechtěla. 

Pokuty a státní dohled nad používáním slovenštiny v úředním a veřejném styku, které chce nastavit novela vstupující do připomínkového řízení, vyvolávají obavy nejen u národnostních menšin. Samotný zákon o státním jazyce, který je v evropském kontextu poměrně kuriózní, je reliktem mečiarismu z divokých devadesátek. 

Trio Mečiar, Ľupták, Slota (jsou naše jistota – skandovali tehdy jejich příznivci) v roce 1995 prosadilo zákon o státním jazyce s hrubě nacionalistickými rysy. De facto jím bylo zakázáno používání jazyků národnostních menšin v úředním styku. Čeština však měla v tomto smyslu výsadní postavení. Díky srozumitelnosti mohla být užívána i nadále. 

Slovenská média tehdy psala o „jazykových poradcích“, kteří mají bdít nad dodržováním zákona. Měli si všímat především tisku, vysílání rozhlasu a televize, reklam a vývěsních štítů. Už tehdy si Slovensko bralo na paškál amerikanismy.

Za první Dzurindovy vlády v roce 1999 byl přijat zákon o používání jazyků národnostních menšin, který vrátil zdravý rozum a hlavně Maďary do hry. Zároveň byly ze zákona o státním jazyce vyňaty sankce. Ty do něj ale v roce 2009 vrátil ministr kultury Marek Maďarič (Směr-SD) za první Ficovy vlády, kdy byli Ficovými koaličními partnery Slota a Mečiar. 

Za vlády Ivety Radičové v roce 2011 byly pokuty opět vypuštěny s výjimkou porušování zákona, které se týká informací veřejné správy určených pro veřejnost a informací souvisejících s ohrožením života, zdraví, bezpečnosti nebo majetku občanů. Výše pokuty je stanovena na 50 – 2500 euro.

Za zmínku stojí, že Česko žádný podobný zákon nemá. Podle jazykovědce Karla Olivy ho ani nepotřebujeme: „Český jazyk v praxi plně a bezchybně funguje jako dorozumívací prostředek kulturně a vůbec civilizačně rozvinutého národa a jeho národního státu a v tomto fungování není nijak ohrožen.”

Opačně smýšlela skupina poslanců KSČM, která v roce 2019 předložila návrh na uzákonění češtiny coby státního jazyka. Veřejnost nechala vidina zákona proti prznění češtiny, který měl mimo jiné omezovat slang a přejímání cizích slov, celkem chladnou. Povšimla si především pravopisné chyby v přechodníku hned v první větě komunistického návrhu. Podle Olivy pak šlo o populistickou snahu předstírat péči o národní hodnoty.

Aktuálně Martina Šimkovičová ubezpečuje opět znepokojené Maďary o tom, že nejde o útok na jakoukoli národnostní menšinu, ale výhradně o ochranu státního jazyka. 

Setkala se kvůli tomu s Györgym Gyimesim, bývalým poslancem a členem Maďarské aliance. Podle něj ministerstvo kultury dolaďuje návrh novely tak, aby se národnostních menšin negativně nedotkl. Měl by jim naopak poskytnout dostatečnou ochranu před rozšiřujícím se vlivem amerikanismů.

Slovenský jazyk chce tedy Šimkovičová chránit hlavně před Slováky samými. A také před západními vlivy. Vůči angličtině má, jak vidno z několika jejích předchozích komických výstupů, velmi „rezervovaný postoj“. Zdá se, že i angličtina by podle Martiny Šimkovičové měla být slovenská a „žiadna iná“. Zastání, jako vždy, našla u kolegy Petera Kotlára, který prohlásil, že podobně mluví anglicky každý Slovan.

Resort kultury zdůrazňuje, že se pokuty za porušení jazykového zákona nebudou týkat fyzických osob. Jak podotýkají někteří komentující na sociálních sítích, zachrání tak před pokutou drtivou většinu voličů stávající vlády, pro které je spisovná slovenština španělskou vesnicí.

Ministerstvo argumentuje, že potřeba zákon novelizovat vyplynula z praxe. Tvrdí, že některá ustanovení zákona byla opakovaně porušována týmiž osobami, což bylo způsobeno nízkými sazbami pokut a omezenými kompetencemi orgánu dohledu. Novela má tedy přinést tvrdší vynucování. Kdo jsou ale ti „chroničtí porušovatelé zákona“? Média, se kterými je Šimkovičová na válečné stezce? 

Dočkáme se brzy slovenských verzí „nosočistopleny“ a „klapkobřinkostroje“? Nebo největší údernice slovenského parlamentu vrátí do slovenštiny rusismy? Slovenská ministryně kultury by si měla všimnout, v jakém století žijeme. Přirozenému vývoji neutečeme. 

Znásilnit jazyk pomocí moci nemůže fungovat. Snahy o jeho ustrnutí a čistotu mohou být nejen směšné, ale i nebezpečné. Společnost jen dál polarizují. Zbývá už jen výzva k nahlašování podvratných slov a činů.

Opravdu je Slovensko ve své národní identitě tak křehké, že se potřebuje schovat do nacionalistické ulity?

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.