KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Včera se konal očekávaný volební duel. Ne proto, že by šlo o ty nejdůležitější lídry ve volbách do Evropského parlamentu. Ale že se utkaly dva extrémy – prozelený a proruský. Danuše Nerudová za Starosty a Filip Turek za Přísahu s Motoristy si od toho zřejmě slibovali, že tím posílí ve své části spektra. Místo toho ale předvedli zoufalý výkon plný nezvládnutých emocí, neprofesionality a neschopnosti vést racionální debatu.
Začněme tím, čeho oba chtěli a potřebovali dosáhnout. Nerudová se o hlasy pere s Piráty, kteří zastávají prakticky identické postoje ke všem třem hlavním tématům voleb – tedy k migračnímu paktu, Green Dealu a válce na Ukrajině.
Zejména obě formace dávají najevo naprostý souhlas s (momentálně v Evropské unii převládající) klimahysterií. Ve všech ostatních debatách měla čerstvá členka STAN vedle sebe vždy někoho z Pirátů, který se do ní tvrdě navážel. Zde se mohla předvést sama a zaujmout tím společné voliče.
Přitom pozice Starostů je poněkud složitější v tom, že velkou část potenciálu sdílejí s koalicí SPOLU. Ta je sice ke Green Dealu daleko skeptičtější, nicméně existuje velká skupina méně vyhraněných (ne ultraliberálních, leč středových) voličů, kteří se nerozhodují mezi Piráty a STAN, ale právě mezi tím druhým z nich a trojicí ODS, KDU-ČSL, TOP 09.
Ta je zatím ve vysávání společného elektorátu mnohem úspěšnější. Danuše Nerudová se snažila „otočit skóre“. Jenže se jí povedl spíše opak.
Co se týká Filipa Turka, ten zase doufal přetlačit SPD a koalici Stačilo! Tato trojka cílí na radikální, antisystémové, protestní voliče, pro něž je mimo jiné typické, že nemají rádi Ukrajinu a přejí si „mír za každou cenu“. Odmítají napadené zemi posílat zbraně a tvrdí, že primárně je třeba se domluvit s Ruskem.
Také on má ten problém, že vedle něj obvykle sedí předsedkyně KSČM Kateřina Konečná, která má stejné názory, ale právě proto mu tvrdě konkuruje v nelítostné řeži o omezenou grupu voličů. I on však vybouchl.
Oba soupeři se hecovali už předem přes sociální sítě. Podobně jako třeba zápasníci MMA. A skutečně, jejich duel spíše připomínal ultimátní zápas než předvolební debatu.
Ve skutečnosti ovšem nešlo o přímý boj, kdy by si vzájemně přetahovali příznivce. Chtěli je sebrat těm, kteří nebyli přítomni ve studiu. Danuše Nerudová Marcelu Kolajovi a Alexandru Vondrovi, Filip Turek Tomio Okamurovi a Kateřině Konečné. Nikdo z těch, co uvažuje o volbě STAN, by totiž nedal hlas Přísaze s Motoristy – a vice versa.
Onen vypjatý souboj tedy nemohl moc změnit na poměru mezi bloky vlády a opozice. S jednou výhradou: dle posledního průzkumu agentury STEM pro CNN Prima News, kde se duel konal, se Filip Turek ocitl pod pěti procenty.
Kdyby se i díky souboji s Danuší Nerudovou přehoupl přes ni, získal by mandát, a to právě na úkor Starostů. K čemuž sice nedal věcný důvod, ale možná se najde pár lidí, kteří si řeknou, že „byl statečný“ a že schytal od soupeřky „podpásové údery“, a tak mu dají hlas, v podstatě „ze soucitu“.
Předvolební pavlačová hádka
Tohle jsou tedy výchozí parametry souboje a zároveň důvody, proč k němu vůbec došlo.
Jeho průběh ani nemá cenu detailně probírat. Byl plný vzteku, rozčilení, osobní nenávisti a víc připomínal pavlačovou hádku než politickou diskusi. Určitě nebyl válkou argumentů.
Ani jeden účastník nevyužil příležitost říci cokoli důležitého, ať už k Zelenému údělu, migračnímu paktu či ruské agresi. Respektive tohle zaniklo v osobním napadání a pomlouvání jeden druhého. V nakopávání protivníka asi „na body“ zvítězila Danuše Nerudová.
Právě lídryně Starostů se zdála aktivnější v hecování souboje. Podpořilo jí v tom celé její hnutí včetně předsedy Vítka Rakušana. Na sociálních sítích jí mnozí masivně vyjadřovali podporu a zároveň „šili“ do Turka coby hulváta, homofoba, xenofoba a propagátora ruských zájmů.
Po pravdě, ke všemu z toho se dala najít řada argumentů, ať již z jeho minulosti, či z probíhající kampaně. Je však otázkou, zda takové osobní útoky a „kopy“ jsou efektivním způsobem, jak získat středového voliče. Odpověď zní: nejsou.
Takto „bojují“ Tomio Okamura, Kateřina Konečná, právě Filip Turek či Andrej Babiš. Ti však cílí na jiný typ příznivců než bývalá rektorka, která se tímto poněkud „shodila“. I kdyby totiž měla pravdu v tom, že její soupeř je takový, jak tvrdí, tak se tím přinejmenším snížila na jeho úroveň.
Naplňuje se proroctví, že Nerudová dělá Turkovi reklamu a výrazně mu zvýší preference?
Těžko radikála a hrubiána porazíte jeho prostředky, že? Přesně před tím mnozí varovali. Totiž že zápas v bahně vyhraje ten, kdo je na něj zvyklý. Že si ho zvolila lídryně, která sama sebe označuje za dámu, je přinejmenším překvapující.
Zda se naplnilo proroctví, že Nerudová udělá Turkovi reklamu a výrazně mu zvýší preference, je nakonec otázka. Ani on nebyl dobrý. Nicméně radikálním voličům se přeci jen mohlo zalíbit, že čelil „prozápadní agentce“.
Nyní jsou na tahu Okamura a Konečná, aby „napravili“, co jim jednička kandidátky STAN natropila, když jim zpopularizovala soupeře. Ovšem kdyby jim sebral jen do jednoho procenta hlasů, tak je to zase trápit nemusí. Oni by si i tak uhájili své dva mandáty a Přísaha s Motoristy by jeden sebrala Starostům.
Tohle by byl jediný hmatatelný výsledek souboje. Zisk křesla pro Turka a ztráta jednoho ze tří na straně Nerudové. Paradoxně se ona vypravila do arény proto, aby si navýšila bodové konto. Evidentně je teď hodně zklamaná z toho, že tak výrazně prohrává s Vondrou.
Měla ambice ho výrazně porazit a vyzvat k souboji o vítězství Kláru Dostálovou z ANO. Tohle je tvrdé probuzení do reality. Pro ni už podruhé. V prezidentské volbě také jednu chvíli vypadala na vítězství. Do té doby, než se ukázala v televizních diskusích.
Nerudová zjevně neumí zvládat krizové situace. V souboji o Hrad ji vykolejila aférka s prodejem titulů na „její“ Mendelově universitě, před níž strkala hlavu do písku, místo aby ji vysvětlila. Celé to pak dorazila souboji na obrazovce.
Tohle je pro ni nepříjemné déja vu. Špatné výkony, kdy se jí v úplně první superdebatě na CNN Prima News ostatní smáli, si chtěla vynahradit zápasem ve volném stylu s Turkem. Nu, nevyšlo…
Jak uvedeno, špatní byli oba. Lze ale čekat že větší zklamání to bude znamenat pro středové potenciální voliče STAN než pro radikály, o něž se Přísaha a Motoristé perou s komunisty, SPD a částečně s ANO.
Takto vypjaté duely odhalí ani ne tak věcnou a argumentační připravenost jako osobnosti soupeřů. Silný lídr i v takové situaci zachová klid, nadhled, profesionalitu, bez ohledu na to, jak vystupuje ten druhý. Popřípadě ho aspoň jasně přetlačí. Tohle jen ukázało, že ani jeden z nich nemá vůdčí schopnosti.
Nerudová a Turek jsou aktivisté, nikoli státníci. A jejich „debata“ byl debakl aktivismu na celé čáře.
Místy to celé bylo až trapné a divák se musel za Nerudovou a Turka stydět. Za existenci České republiky nepamatuji takto důležitý volební souboj dvou špičkových kandidátů, kde by oba udělali tak velkou ostudu profesi politika…
Asi se tak stalo po právu, protože ve skutečnosti nikdo z nich profík není, jsou to „lídři nového typu“, kteří se místo na program a věcné argumenty snaží sázet na vyvolávání emocí a vlastní charisma. Pokud by tohle hanebné vystoupení pomohlo k renesanci hodnotové politiky, bylo by k něčemu dobré.
Nerudová a Turek jsou aktivisté, nikoli státníci. A tohle byl debakl aktivismu na celé čáře. Ukázalo se (či spíše potvrdilo), že kdo je obr na sociálních sítích, v reálu se často ukáže jako trpaslík. Což je vlastně dobrá zpráva. Protože skutečný svět je tam venku, nikoli za klávesnicí počítače či u displeje mobilu.
Tohle je případová studie, že nemáme přeceňovat vliv virtuálního prostoru. Jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré. Snad se i díky tomuto nekoukatelnému céčkovému thrilleru uvolní místo pro normální politiku.
Zhodnoťme onu negativní zkušenost střízlivě. Ve vědě platí, že vyvrácení nějaké hypotézy je stejně důležité jako její potvrzení. Není podstatné, zda výsledek zní ano, či ne, jde o to mít jasnou odpověď. A zde onu exaktní a explicitní informaci máme.
Debata Nerudová–Turek vyvrátila hned dvě „hypotézy“ najednou: Verdikt zní NE! pro oba. Mnohým zřejmě pár dní před hlasováním zjednodušila výběr. Vyřazení nějaké volby je také volba.
Tato diskuse mnohé právem rozčílila. Zbytečně. „Když máš křivou hubu, nezlob se na zrcadlo.“ A demokracie není nic jiného než zrcadlo národa. Viděli jsme, jací ti dva doopravdy jsou a kdo se uchází o naše hlasy.
Možná některým divákům byl jeden z nich sympatický a je jim to celé líto, myslí si, že „ten jejich“ za výsledek nemůže. Ale nemá jim to být líto, a může za to. Oba dostali šanci „zazářit“. Nevyužili ji, smát se budou jiní. Tak to chodí, zákony trhu platí i v politice.
