Kdo ničí klid na Kokořínsku a proč Kulbába zveřejňuje polohy trampských tábořišť?

Jste přirozeně naštvaní, protože nevyhnutelným výsledkem této indiskrétnosti je nepořádek, hluk a zplanýrování. Naštvaní jste o to víc, když zjistíte, že škodič to udělal na truc – a navíc ještě prostřednictvím sociálních sítí, které mají mnohem větší zásah než huba na špacíru v hospodě Na Rychtě.

Přesně toto provádí na Kokořínsku ekologistický aktivista Ivan Brezina, jemuž čeští trampové neřeknou jinak než Kulbába, a který jim vypočítavě škodí tím, že pomáhá vytvářet a propagovat mobilní aplikaci s mapou jejich tábořišť.

Více než stoletá tradice trampských tábořišť je trnem v oku umanutého ekologistického aktivisty Ivana Breziny, který několik let vede v médiích a na sociálních sítích válku za jejich odstranění. 

Součástí jeho křížového tažení je neustálé zahlcování podněty a udáními směřované na majitele lesů, vedení CHKO Kokořínsko – Máchův kraj, Agenturu ochrany přírody a krajiny (dále jen AOPK), Ministerstvo životního prostředí a podle svých slov plánuje kvůli tábořištím psát „až do Bruselu“. 

Ve výčtu adresátů jeho žalovací mánie chybí pouze velitel Velké vesmírné flotily Aštar Šeran, ilumináti, Ferda Mravenec a Brouk Pytlík.

Trampové si dávají s oblibou přezdívky a ta Brezinova – Kulbába znamená ukrajinsky pampeliška. Je to ale i zároveň označení člověka, kterému stačí mírný závan větru, aby zareagoval nečestně a celý se strachy rozletěl.

Ke stohům malicherných udání totiž přidal Kulbába propagaci mobilní aplikace s mapou trampských míst, která si klade za cíl jejich zahlcení baťůžkáři a jinými nárazovými turisty. Na stranu druhou u fotografií ze sběru medvědího česneku, kterými se poslední roky Ivan Brezina chlubí, tvrdohlavě odmítá polohu sdělit.

V prvním případě tvrdí, že na zveřejňování souřadnic tábořišť nevidí nic špatného, v případě druhém pokrytecky uvádí, že „jeho“ místo si musí každý najít sám.

Skrze tuto názorovou nekonzistentnost vidí snad každý čtenář, že trampobijec Kulbába zneužívá zhoubnou sílu sociálních sítí k narušení křehké rovnováhy širokou veřejností opomíjených míst. Je to ukázkový příklad toho, že fotky na sociálních sítích nekradou lidské duše, ale genius loci místa.

Overturismus čili přehlcení lokality turisty je dnes velký problém poháněný sociálními sítěmi. Étos trampingu vychází přesně z opačného ranku, v něm jde o skrytí se před shonem světa do stínu lesa a odlehlých skal a údolí.

Poloha trampských tábořišť je odjakživa úzkostlivě tajená, sděluje se pouze výjimečně a jenom důvěryhodným lidem. Ale když vám o nich nikdo neřekne a najdete si je náhodou sami, můžete tábořiště svobodně využít.

Na ohništi si za deště na suchém připraveném dřevě opečete špekáčky, posedíte na improvizovaném sezení a strávíte noc pod romantickým převisem. Nehrozí, že by vás nějaký tramp vyháněl, ovšem za předpokladu, že se budete na místě chovat rozumně.

Přestože o sobě aktivista Ivan Brezina vytrvale tvrdí, že je ekolog, žádné praktické zkušenosti s ochranou přírody nemá, ekologii se nikdy nevěnoval a své tvrzení opírá pouze o pradávné studium parazitologie. 

Od tvrzení, že je ekolog, se distancují i mnozí odborníci z jeho alma mater – Přírodovědecké fakulty UK. Podle nich ten, který dělal závěrečnou práci o parazitech v psích exkrementech, je předurčen maximálně k tomu, aby byl nazýván biologem. 

Odborné sebeoznačení ekolog je tedy nadnesené, a proto v případě Ivana Breziny používám přesnější termín ekologista – tedy aktivista angažující se v ekologických otázkách.

Kulappkou se parazitolog Ivan Kulbába Brezina pokouší zvýšit své šance na kompletní odstranění tábořišť. 

Plán je jednoduchý: čím více návštěvníků, tím více se mezi nimi najde těch bezohledných, na které není nikdo na dříve klidných místech zvědavý. A když bude větší bordel v lese, tím získá Kulbába více argumentů pro svůj plán na úplné odstranění trampských tábořišť. 

Uklízet nepořádek a doplňovat dřevo po lidech, kteří znají akorát módní kratochvíle a podle toho se chovají, žádný tramp nechce, natož poslouchat stížnosti lesníků a myslivců na hluk linoucí se z přenosných reproduktorů (oblíbená proprieta výletníků užívajících Kulappku) na tradičních tábořištích.

U odborné i laické veřejnosti nachází ničitel tábořišť Brezina malé zastání – souhlasit s ním lze pouze v naprosté menšině případů, které nesou rysy jasných excesů (použití stavební pěny, šrouby ve skále, igelitová plachta atd.), ale v případě klasických a mnohdy desítky let starých tábořišť z čistě přírodních materiálů nikdo moc nechápe, proč mu vadí. 

Trampové pracují s několika teoriemi jeho motivace: od umetení cestičky pro nového šéfa CHKO Kokořínsko, který by byl více nakloněn developerským projektům než současný ředitel Ladislav Pořízek, přes noční střet s trampy pod skalním převisem, kteří se vysmáli jeho prstovým botám, až po údajné trauma z jeho trampského mládí, kdy mu měl jistý tramp přebrat dívku. 

Problematice sporů o trampská tábořiště se věnuji již několik let a domnívám se, že toto jsou všechno nepravděpodobné scénáře a že hlavním motivem Kulbáby není ochrana přírody, ale obyčejná umanutost plynoucí z touhy být mediálně známý.

Drtivá většina trampských tábořišť má podobu ohniště v písku pod převisem doplněného o pár klád na sezení a pár klád ohraničujících místo na spaní. 

„Trampská místa často bývají ukryta v bludišti skal a nepřístupném lesním porostu mimo turistické značky. Donedávna jejich polohu znalo jen pár zasvěcených,“ píše Ivan Brezina ve svém třístránkovém článku z října 2022, který vyšel v MF Dnes a který je neskrývanou reklamou na Kulappku. 

Odkaz na ni často sdílí i na svých sociálních sítích a ponouká své sledující k jejímu užívání. Kulappka má taktéž pravidelnou placenou reklamu na sociální síti Facebook, čímž vznikl problém, který byl pojmenován „overtrampismus“.

FB stránka Kulappky se navenek tváří jako protrampská – její autoři vystupující pod přezdívkami (Ešuš, Jim a Frenky Dlouhán) se verbálně dušují, že jsou trampové bojující za záchranu tábořišť, kteří Brezinu bytostně nesnášejí. 

Svojí mapou prý pouze „posouvají tramping do třetího tisíciletí s podporou vědců“ a již delší dobu slibují německou a anglickou verzi své aplikace, aby i „zahraniční turisté mohli obdivovat české kulturní dědictví.“ 

Předstíranou naivitou, nevzdělaností a záměrnými gramatickými chybami infantilně provokují k nehezkým komentářům: „Omil kamarádko my cempi právě chráníme před paďoury, protože když tam bude trempovat hodně trempů, nikdo se neodváží to tam zbourat.“

Brezina spojení s Kulappkou razantně popírá, ovšem proti tomu je mnoho důkazů. Namátkou: aplikace a webová stránka disponuje fotografiemi, které od AOPK dostal jenom on, na facebookových stránkách appky se opakovaně objevila fotografie ruky s Brezinovým velmi specifickým prstenem a mám zjištěno, že stránky aplikace neplatí reklamu pouze sobě, ale i Brezinově „ekoblogu“ na Facebooku.

Platit ze stránek Kulappky Brezinovy příspěvky dehonestující významné české vědce (např. Jiřího Adamoviče, Václava Cílka, Jiřího Sádla nebo Radana Haluzíka), kteří se zastávají trampingu, psát příspěvky útočící na trampy a AOPK samotnou, kdy nejoblíbenějším cílem je ředitel Ladislav Pořízek nebo propagovat příspěvek s návodem, jak bourat trampská tábořiště je pouze jedna z mnoha konspiračních chyb.

Není bez zajímavosti, že „mapeři“ platí kampaň i „Roverským elfům“, což je další FB stránka, s níž je Brezina dlouhodobě spojován mnoha důkazy a která taktéž nevybíravě a vytrvale útočí na trampy, vědce i ochránce přírody.

AOPK má svázané ruce, přece jen je trampské táboření právně vzato nelegální, a proto by se přílišné tolerování trampů v kombinaci s Kulbábovou vykutáleností mohlo obrátit proti ní. 

Ozvali se ovšem čeští vědci, respektive 27 předních odborníků napříč obory, aby se svým stanoviskem alespoň trochu pokusili narovnat debatu o trampských tábořištích.

Následně se AOPK zastali i aktivní členové Českého svazu ochránců přírody, například Milada Vrbová, ředitel Městských lesů Doksy s.r.o. Petr Válek, známý ochránce přírody Tomáš Zděblo, dokonce i obyvatelé Kokořínska a mnoho dalších.

Ochránci, majitelé lesů a myslivci si dle jejich slov ojedinělé problémy způsobené trampy vždy dokázali ad hoc vyřešit sami. Trampové mají podle nich k přírodě dobrý vztah a také je to svým způsobem vymírající druh kdysi rozšířené subkultury. 

S davy anonymních turistů a „takytrampů“ s očima upřenýma na mapu na displeji svého telefonu to už tak jednoduché není.

„Trampové nám nikdy nevadili, s těmi se dá vždy domluvit, naopak nám mnohdy sami od sebe nezištně pomáhají, ale ta mapa je skutečný problém. Po honitbě teď běhají skupinky kanárků (výraz pro výletníky v barevném oblečení, pozn. red.) se psy puštěnými na volno, dělají nepořádek a zakládají ohniště na nevhodných místech,“ svěřil se mi jeden ze správců majetku v dotčené oblasti. 

„Zvažujeme právní kroky a stížnost u Googlu a Facebooku. Hlavně mě nejmenujte, nechci, aby se Kulbába fotil před mým domem nebo psal něco hanlivého o mém nadřízeném,“ dodal s odkazem na zkušenosti odpůrců ekokazatele. 

Aktivista Brezina totiž neváhá posílat kontroly ze stavebních úřadů na domy svých oponentů, fotit se před jejich dveřmi, zveřejňovat adresy, nahrávat si hovory se starosty obcí, kde jeho kritici žijí, následně je zveřejňovat na sociálních sítích a také psát nadřízeným svých odpůrců a tímto je zastrašovat. 

Kokořínští trampové jsou démonizováni. Trampský inkvizitor Brezina je na svých FB stránkách bezskrupulózně přirovnává ke znásilňovačům, vrahům a zlodějům a vytváří humornou pohádku o trampské mafii, která občanům Česka krade stát.

Dříve se ale o Roverských patriotech (Roverské skály jsou součástí Kokořínska) vždy mluvilo v pozitivní konotaci. 

Mají na svědomí například Alej roku 2017, pro kterou (vyjma samotného vysázení) zařídili povolení a nakoupili sazenice, organizují opravy studánek a turistických tras, sázení keřů, čištění lesa, kosení louky v Přírodní památce Pod Hvězdou a mnoho dalšího.

Že skutečná ekologie není zrovna Brezinovou parketou, dokázal truhlář, skaut a tramp Jan Valla z Mlčechost. 

Podařilo se mu přimět Českou inspekci životního prostředí, aby odebrala vzorky z „Kružské zdi nářků“, z nichž bylo laboratorními rozbory prokázáno, že obsah toxických látek mnohokrát překračuje limity nezávadnosti. 

„Kružská zeď ekologických nářků“ je posměšný trampský název pro břeh Kružského potoka u Kulbábovy chaty v Kruhu u Jilemnice, který je zpevněný vyřazenými železničními pražci napuštěnými toxickými látkami.

Trampové se Kulbábovi částečně revanšují zveřejňováním souřadnic jeho ekologického průseru (železniční pražce jsou klasifikovány jako nebezpečný odpad), což jiní potměšilí trampové využívají a na místě se fotí. 

Brezina ovšem závadnost vyřazených pražců v potoce zpochybňuje, jejich umístění svádí na své příbuzné a body v Google mapách nepřekvapivě nechává mazat. Kdo s nadhledem sleduje tento spor, musí si připadat jako v Kocourkově.

Jak se ukazuje, je úplně jedno, zda jsou místa na sociálních sítích prezentovaná s dobrým, nebo špatným úmyslem, když nápor turistů překročí bod zlomu, není již návratu a výsledkem je obranná reakce. Ta má mnohdy podobu zákazů, omezení, budování zábran, zavedení či zvýšení vstupného a turistických daní apod. 

To je třeba mít na paměti při vkládání každého příspěvku na sociální sítě. Je nutné pochopit, že lajky jsou zbraň hromadného ničení.

Kulbába Brezina byl proto za propagaci aplikace kritizován nejen trampy, myslivci a majiteli lesů, ale i lesoochranářem Jurajem Lukáčem, archeologem Petrem Šídou, botanikem Jiřím Sádlem, geologem Jiřím Adamovičem, ornitologem Radkem Lučanem, biologem Petrem Pokorným a dalšími. 

Všichni se shodují na tom, že není nutné zavádět zákazy, ale že je naopak žádoucí nebudovat turistickou infrastrukturu a lidem vstup na taková místa příliš neusnadňovat. 

Navádění lidí pomocí aplikací a dělání placeného PR trampským tábořištím přírodě značně škodí a funguje stejně zkázonosně jako každá jiná turistická infrastruktura, na rozdíl od hrstky trampů, kteří se snaží být neviděni, chodí do skal dlouhá desetiletí, vědí, jak zacházet s ohněm a na tamní přírodě jim záleží.

Věřím, že s tímto souhlasím nejenom já, ale i mnoho dalších. Ze své zkušenosti vím, že ten nejniternější vztah člověk získá k místům, která si objevil sám a bývá na nich sám, či se svými nejbližšími. 

Zkuste proto toto léto cestovat bez inspirace na sociálních sítích, bez cestovek a cizích map. Vydejte se do lesa a zkuste bloudit, budete překvapeni, kolik nádherných míst povrchním influencerům a konzumentům zážitků uniklo. Influenceři totiž často působí stejně jako influenza – na místa nemají pozitivní vliv, ale způsobí jim nemoc.