GLOSA VOJTĚCHA KRISTENA | Ani více než dva roky po začátku války na Ukrajině řada předních světových značek stále nestáhla svůj byznys z ruského trhu. Firem, které v Rusku podnikají stylem „business as usual“, jsou podle žebříčku zpracovávaného univerzitou v Yale asi dvě stovky. Některé z těchto evropských podniků přitom nejen že stále podnikají v Rusku, zároveň však v Česku získávají velké veřejné zakázky.
Pravidelně aktualizovaný žebříček CELI, který zpracovává Yaleova univerzita, dělí světové firmy podnikající v Rusku do šesti kategorií. Zatímco „premianti“ ze skupiny „A“ se po invazi na Ukrajinu z tohoto trhu kompletně stáhli, případně si ponechávají otevřené dveře pro návrat po konci války (kategorie „B“), do „nejhorší“ skupiny „F“ náleží firmy, které nadále v Rusku podnikají, téměř jako by války ani nebylo.
Na začátku března sem patřilo celkem 216 podniků. Nejvíce jich pochází z Číny, zhusta se však jedná i o evropské firmy. O řadě značek se již veřejně psalo – jde například o oděvní společnosti (Benetton, Lacoste či Etam) či finanční podniky (UniCredit či Coface).
Žádná česká firma do kategorie „F“ zařazena není – a to je dobrá zpráva. Na druhé straně však jsou v tomto seznamu společnosti, které ze své evropské centrály podnikají jak v Rusku, tak v České republice, kde se jejich tuzemské pobočky získávají velké veřejné zakázky.
Je pravdou, že byznysový odchod z Ruska není ani zdaleka triviální záležitost a ovlivnit jej z Česka, coby dcera evropské matky, je extrémně složité. Na druhé straně je zkrátka faktem, že většina evropských firem tento odchod uskutečnila, často za cenu masivních výprodejů svých ruských aktiv, jež často udávaly hluboko pod cenou, případně za jejich prodej ještě platily.
Dálnice i zubařská křesla
Snad nejviditelnějším příkladem rozkročenosti mezi Prahou a Moskvou je francouzská společnost Vinci. Ta sice na jedné straně v Rusku stále staví silnice a dálnice, jako by se na Ukrajině „vůbec nic zvláštního“ nedělo, na straně druhé se její dceřinné firmy účastní tendrů za veřejné peníze i v Česku. Dcera Vinci Eurovia například pracuje na budování úseků dálnic tuzemských D4 a D7.
Nejde ani zdaleka o jedinou takto „rozkročenou“ francouzskou společnost (francouzské firmy mají se stahováním z Ruska obzvlášť problém). Mezi další takovou firmu, která podniká v Rusku i v Česku a zároveň patří mezi „eFkaře“, je vodohospodářská společnost Veolia.
Ta sice tvrdí, že pro Rusko omezila veškeré nové investice, v zemi nicméně stále působí a stažení neplánuje. Zároveň však tuzemské dcery této veřejně obchodovatelné společnosti se v Česku pravidelně ucházejí o veřejné zakázky a veřejné peníze.
Do třetice pak v Moskvě i v Praze podniká německý výrobce zdravotnických prostředků a technologií, společnost B. Braun. I tato firma se více než dva roky od vypuknutí války na Ukrajině odmítá z Ruska stáhnout, přitom v Česku mezitím její tuzemská pobočka získává veřejné zakázky na dodávky zdravotnické techniky do nemocnic a ordinací za veřejné peníze.
