Jak jsem poznal Babiše… když náhodou tancuje

Do úvodu je třeba říci, že šlo na volební poměry o malou společnost. Fakticky se jednalo o volební štáb Středočeského kraje. Z vedení se dostavil jen předseda Andrej Babiš a jeho první zástupce Karel Havlíček, který v regionu kandidoval. A „překvapivě“ přeskákal z posledního místa na první. 

Další odlišností pak bylo, že jsem na místě byl jako politický komentátor jediný. Obvykle takové události mívají daleko větší návštěvnost. Samozřejmě, dostavili se reportéři a televizní štáby. Ale opravdu jsem si nevšiml nikoho, kdo by se přijel podívat coby analytik. 

Býval jsem zvyklý na naši „starou partu“ z 90. let, se kterou jsme obráželi prakticky všechny stranické sjezdy, kongresy, sněmy – a samozřejmě i volební štáby. Byť v tom posledním případě bylo samozřejmě třeba se nějak rozdělit. Nicméně že jsem u dopředu jasného vítěze nepotkal z této sorty vůbec nikoho, mě překvapilo.

Byli kolegové jinde? Už není zvykem podobné příležitosti navštěvovat? Nebo snad šlo o to, že hnutí ANO nemá v liberálních redakcích dobré jméno? Nevím. 

V každém případě pro mě šlo o celkem luxusní pozici, kdy jsem mohl mluvit s kým chci a nemusel jsem stát frontu (samozřejmě s výjimkou, kdy měli politici reportážní vstupy a rozhovory). Z nějakého důvodu pak zpravodajové, kteří dorazili, většinu času trávili v místnosti pro tisk.

To byla druhá zvláštnost. Novináři a politici jsou od sebe zvlášť jen tehdy, kdy se ti první schválně od těch druhých separují. Tady nikdo nikomu nebránil, přesto interakce tête-à-tête byly minimální (za ty čtyři hodiny jsem si vlastně všiml jen jedné). 

Opět, pro mě bezva pozice. Kde jinde se něco dozvíte pro další vývoj než ve štábu vítězné strany, zvláště když na rozhovory off record jste tam v podstatě sám.

Nakonec tedy nebylo z hlediska taktiky povolebního vyjednávání zase moc co řešit. Výhra ANO byla až tak drtivá, že prakticky jedinou neznámou zůstal vývoj právě ve středních Čechách, kde jde o to, zda občanský demokrat Jan Skopeček kývne na koalici s druhými Starosty, či přijme hejtmanskou nabídku vítězného Babišovu hnutí. 

A v Jihočeském kraji zase získal vysokou absolutní většinu Martin Kuba, čímž padly spekulace o povolební koalici ODS s ANO.

Vedle psaní jsem tak mohl „sledovat provoz“. Hlavně Andreje Babiše, jenž byl někým úplně jiným, než jak ho znáte od pultíku ze Sněmovny, z tiskovek a politických debat. 

Působil dojmem uvolněné postavy z filmu Discopříběh. Včetně té hudby Michala Davida. Což je mimochodem muzika, která zabírá na jeho voliče už od doby, kdy ještě hlasovali pro ČSSD. Politik má výhodu, když se umí bavit jako jeho příznivci. Může tím pro ně být „jedním z nich“.

Možnost natočit si tancujícího předsedu ANO si tedy přítomné štáby nenechaly ujít, takže tato pasáž už je veřejně známá. Nešlo však jen o nějaké chvilkové pózování pro kamery. Andrej Babiš měl přímo na svém stole přenosný reproduktor a bavil sebe i okolí songy osmdesátkové disko ikony předtím i poté, co ho média snímala. Zatímco jindy i ve chvílích vítězství zůstává překvapivě do sebe uzavřený, tentokrát se opravdu „odvázal“…

Ona byla svým způsobem tato výhra přeci jen zlomová – nejen absolutním ziskem, ale také tím, že snad vůbec poprvé dokázal Babiš k regionálním volbám přivést maximum svých sympatizantů. 

Zvítězil i před čtyřmi roky, tehdy nicméně přeci jen doplatil na nižší ochotu levicových voličů hlasovat o regionech. Teď hnutí ANO definitivně zlomilo „kletbu“ a stalo se nejen celostátní, ale i regionálně silně ukotvenou stranou. Nálada byla tak skvělá, že tam snad i mě rádi viděli, přestože o mně vědí, že mám pravicové a konzervativní názory. Navíc, jak říkám, ze své „sociální třídy“ politických komentátorů jsem tam byl sám. 

Tancující předseda působil dojmem bodrého strýce, který právě výhodně vdává svou dceru a nic mu nezkazí náladu. Po zbytek volebního období ho jistě ještě uvidíme v úplně odlišných rolích, ale (aspoň) pro tuhle chvíli působil lidsky a bezprostředně.

Mimochodem, tohle je obecně důležité vědět: Politici nejsou žádná robotická monstra žijící jinými problémy, jinak a jinde než „obyčejní lidé“. V soukromí se chovají úplně normálně. A když v sobotu opadla předběžná nervozita z výsledků, mohli jste na volebním štábu ANO mít pocit, že jste na večírku nějaké korporace. Včetně cateringu. Ne, nevzal jsem si k jídlu nic, to by mi nepřišlo vhodné – spokojil jsem se s lahvovou plzní, to říkám jen pro pořádek.

Kdo by nevěděl, že šlo o volby, mohl by si myslet, že vidí záběry z firemní párty či srazu abiturientů. V podstatě je ale škoda, že média neukazují politiky v podobných situacích častěji. 

Možná někteří puritáni namítnou, že něco takového do politiky nepatří. A podle mě naopak ano. Cokoli, co člověka, jenž rozhoduje o správě věcí veřejných, zlidští, je dobře. Pro mě obavy z Babiše plynuly ve velké míře z toho, že jsem ho měl za někoho, kdo se nesocializuje.

Jak jsem řekl, za jasného výsledku nebylo moc co psát a zbyl čas sledovat „zábavu v sále“. I já to vnímal coby poměrně surreálný zážitek. A opakuji, nebylo to nahrané pro kamery. Jakmile byly výsledky zcela jasné, Andreje Babiše opustil jeho typický zachmuřený a podmračený výraz a změnil se v osmdesátkového disco borce. Můj analytický pohled na jeho politiku to nezmění, ale čistě lidsky má u mě malé, ale nikoli nevýznamné plus.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.