KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | V Česku začalo po Trumpově vítězství v amerických prezidentských volbách hodně politiků mluvit o tom, že se Evropa bude muset více starat sama o sebe. Okolnosti rozpadu německé vlády ale vyvolávají otázku, kde na to Němci i Evropané vezmou.
Rozpad kabinetu s účastí liberální FDP není v moderních německých dějinách ničím novým. Jak upozorňují některá německá média, jako například Süddeutsche Zeitung, jedná se takřka o pravidlo. Z podobných důvodů jako dnes se rozpadla vládní koalice s FDP například i v roce 1966 a 1982.
Scénář byl pokaždé stejný. Němečtí liberálové se neshodovali se svými partnery na tom, co je odpovědná rozpočtová politika a z čeho by se měly „lepit“ díry v rozpočtu způsobené hospodářskou recesí.
Současná krize vládní koalice sociálních demokratů, Zelených a FDP vychází z podobných základů. Sociální demokraté v čele s kancléřem Olafem Scholzem žádají uvolnění takzvané dluhové brzdy, které by vládě umožnilo financovat nejen důležité sociální projekty, ale třeba i zvýšené výdaje na obranu a s nimi spojenou pomoc válčící Ukrajině.
Ta by měla v příštím roce dosáhnout objemu 12,5 miliardy eur (necelých 320 miliard korun). Zároveň se ale vláda zavázala například i k tomu, že postaví 400 000 nových bytů, zůstane průkopníkem v oblasti ochrany klimatu a dokončí Scholzem slibovanou reformu penzí s odhadovanými náklady 500 miliard eur do roku 2045.
K tomu se přidává balíček 400 milionů eur (10,1 miliardy korun) na podporu automobilového průmyslu, pokračující daňová zvýhodnění pro nákup elektromobilů, návrh na zvýšení minimální mzdy či zmrazení poplatků na přenosovou síť.
Problém zůstává jediný. Kde na to vzít? Liberálové z FDP se staví proti dalšímu zadlužování a uvolňování takzvané dluhové brzdy, sociální demokraté a Zelení naopak argumentují tím, že se jedná o nutné investice, které se Německu vrátí.
Vládní kočko-pes
Každého přitom musí napadnout, jak vůbec mohla fungovat vláda dvou levicových stran, které podporují zadlužování, s liberály, hlásajícími naopak rozpočtovou odpovědnost a omezení sociálních výdajů. Odpověď je podle německých médií jednoduchá.
Důležitým zlomem se stalo rozhodnutí německého Ústavního soudu z 15. listopadu loňského roku. Soud totiž zakázal vládě využívat k naplnění jejích rozpočtových cílů zhruba 60 miliard eur z půjčky, kterou kabinetu dříve schválil parlament na pomoc v boji proti koronavirové pandemii.
Vláda celou půjčku v době pandemie covidu nevyčerpala. Zbytek se rozhodla použít na financování své klimatické a energetické politiky. Tento přesun peněz však soud označil za protiústavní, čímž vládě sebral manévrovací prostor pro to, aby spolu mohli v jedné koalici fungovat levičáci s ekonomickými liberály.
Protože zmíněných 60 miliard eur z půjčky nebylo součástí rozpočtu, mohla vláda, jak píše třeba web stanice Deutsche Welle, plnit slib liberálů o šetření rozpočtových výdajů a zároveň utrácet peníze za rudo-zelenou sociální a klimatickou politiku.
Rozhodnutím soudu však tuto možnost ztratila, čímž začalo mezi koaličními partnery docházet k rozkolům. Ty vyvrcholily tím, že kancléř Olaf Scholz odvolal z kabinetu ministra financí za FDP Christiana Lindnera. „Příliš často byly nutné kompromisy přehlušeny veřejně zinscenovanými spory a hlasitými ideologickými požadavky,“ prohlásil na Lindnerovu adresu německý kancléř.
Spor o to, zda by měla být uvolněna dluhová brzda, přitom nebyl ve vládě jediný. Liberálové na rozdíl od Zelených a socialistů žádali prodloužení provozu jaderných elektráren, a dokonce přišli s kontroverzním návrhem na parkování v centrech měst zdarma.
Kde vezmeme na obranu i blahobyt?
Po odvolání svého ministra financí se FDP rozhodla odejít z vlády, v kabinetu zůstal pouze jeden její ministr, který ze strany předtím vystoupil. To ale nic nemění na tom, že vládní koalice ztratila většinu v parlamentu a stala se menšinovou.
Olaf Scholz oznámil, že v lednu požádá parlament o vyslovení důvěry, kterou menšinová vláda SDP a Zelených podle očekávání nezíská, čímž by se otevřela cesta k předčasným volbám – zřejmě už v březnu. Tento výhled ale není úplně jistý.
Sociální demokraté se mohou, jak už se to v minulosti při rozpadu vlády s FDP stalo, teoreticky dohodnout na vytvoření nové koalice s opoziční unií CDU/CSU.
Tomu by ale podle některých německých médií musel předcházet souhlas CDU/CSU s uvolněním dluhové brzdy, nutné podle socialistů k financování důchodové reformy, klimatické politiky i pomoci Ukrajině.
I když je další politický vývoj v Německu nejistý, jedna věc se zdá být jistou. Pokud se bude muset Evropa po Trumpově vítězství v USA skutečně více spoléhat sama na sebe a investovat více peněz do rozvoje vlastní ekonomiky a obrany zároveň, pak je otázkou, kde na to vezme.
Jak totiž ukazuje příklad rozpadu německé vlády, jde vlastně jen o jednoduchou volbu mezi dalšími dluhy a škrty. Německo může už brzy ukázat, jaké z obou možností dají voliči přednost.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
