KOMENTÁŘ TATIANY FRÖHLICH | Frustrace z migrační politiky, která se v německé společnosti hromadí již řadu let, dospěla po islamistickém útoku v Solingenu do kritického bodu. Ne proto, že by šlo o bezprecedentní událost s nebývalým počtem obětí, ale právě proto, že je součástí dlouhé řady násilností, jejichž četnost se neustále zvyšuje.
Umlácení dvacetiletého migranta polsko-řeckého původu Philippose Tsanise v Bad Oyenhausen skupinkou mladistvých migrantů ze Sýrie na konci června, vražda německého policisty Rouvena Laura v Mannheimu poslední květnový den, útok nožem ve vlaku na trase Kiel-Hamburg, při kterém zahynuli dva mladí lidé a jedna ze zraněných a traumatizovaných později spáchala sebevraždu (případ je znám jako „útok v Brokstedtu“ a odehrál se 23. ledna 2023) nebo hrůzostrašná statistika prudce se zvyšujícího počtu hromadných znásilnění.
Z pohledu citlivosti společnosti jako celku a míry, která je pro něj únosná, přestalo hrát roli, zda byly motivy těchto činů politické, náboženské nebo osobní.
Mediální komunikace využívající moralizování a vyvolávání pocitu výjimečnosti na základě hypertrofovaného obrázku Německa jakožto útočiště všech pronásledovaných a lidskoprávního lídra Evropy (ne-li celého světa), která zabránila podobně silným reakcím již dříve, jednoduše přestala fungovat.
Stejně jako argumenty poukazující na předchozí traumatizaci migrantů, ojedinělost případů násilných činů či kulturní rozdíly. Ty dnes mohou zajímat odborníky, kteří do hloubky zkoumají fenomény jako násilná trestná činnost nebo terorismus. Ale laická veřejnost jich má plné zuby.
Na tom, že „Solingen“ mění pravidla hry, se nemalou měrou podepisuje i skutečnost, že k útoku došlo v „předvečer“ třech důležitých voleb do zemských sněmů – v Durynsku, Sasku a Braniborsku.
Výsledky z Durynska (kde zvítězila AfD navzdory lídrovi Höckemu, jehož rétorická cvičení inspirovaná slovníkem NSDAP jsou těžkým soustem i pro fanoušky Alternativy) a Saska (kde má AfD přesně o jeden mandát méně než vítězná CDU) ukazují, že strašák možného návratu národního socialismu přestal fungovat. Za tři dny, v neděli 22. září, se volí v Braniborsku. A za rok budou také volby do Spolkového sněmu.
„Musíme vyhošťovat ve velkém stylu,“ prohlásil srdnatě kancléř Scholz v rozhovoru pro Spiegel v říjnu 2023.
Jenomže uplynul už téměř rok, a k žádnému zásadnímu zlomu nedošlo. Podívejme se na pár strohých čísel, která ilustrují stav věcí lépe než všechna slova:
V prvním pololetí 2024 připadlo podle údajů Spolkového ministerstva vnitra na každého neúspěšného žadatele (kterého se podařilo vrátit do země původu nebo do země, v níž požádal o azyl po vstupu na území EU) 17 „prvožadatelů“. V loňském roce, z hlediska migrace rekordním, jich bylo dokonce 21.
Z pěti a půl milionu osob pobírajících tzv. Bürgergeld – sociální dávku zajišťující existenční minimum pro lidi v aktivním věku neschopné uživit se vlastními silami – tvoří občané jiných států 48 procent: 720 tisíc Ukrajinců, půl milionu Syřanů, po 200 tisících Afghánců a Turků, 110 tisíc Bulharů a Iráčanů, 80 tisíc Rumunů, po 50 tisících Poláků a Srbů. Bürgergeld je přitom pouze jednou ze sociálních dávek.
Podle údajů Spolkového sněmu jen federace letos vydá 28,4 miliardy EUR na „uprchlíky a azyl“, k tomu je ale nutno připočítat i další výdaje jednotlivých spolkových zemí, měst a obcí.
Z Německa si dnes dělají „dobrý den“ i lidé, jejichž němčina údajně nestačí ani na jednoduché manuální práce, proto se nechávají živit erárem.
Co se zapojení na pracovním trhu týče, vedou si v Německu lidé z Blízkého a Středního východu výrazně hůře než migranti ze zemí EU, a dokonce hůře než příchozí ze subsaharské Afriky.
A třebaže nejsou k dispozici čísla propojující sociální výdaje a Bürgergeld s nelegální prací, střízlivý odhad říká, že v roce 2023 činil podíl nezdaněné práce na hrubém domácím produktu Německa 11,3 procenta, v absolutních číslech dosáhla práce „na černo“ objemu 481 miliard EUR a vykazuje narůstající trend.
Stát, ve kterém se donedávna vtipkovalo, že je lepší nechat se chytit při bankovní loupeži než při daňovém úniku, a který kvůli nesrovnalostem v účetnictví nekompromisně posílal za mříže i prominenty, je dnes natolik benevolentní, že si z něj dělají dobrý den i lidé, jejichž němčina údajně nestačí ani na jednoduché manuální práce, proto se nechávají živit erárem.
