Nejmovitější automobilisté celého světa se po jedenácti letech dočkali nástupce mytického La Ferrari. Vůz nabitý technologiemi z Formule 1 pohání hybridní motor o výkonu 1200 koní. Auto po právu označované jako „hypercar“ navazuje na tradici založenou před čtyřiceti lety modelem 288 GTO, do které patří takové ikony jako F40, F50 nebo Enzo. Vyrobí se samozřejmě jen limitované množství.
Lamborghini, Bugatti, Pagani, Koenigsegg... To jsou všechno kultovní jména světa ryzích milovníků rychlé jízdy autem. Jenže co naplat, to nej nej, které není potřeba nějak zdůvodňovat, protože to tak prostě je, znamená v téhle pošetilé bublině jméno Ferrari.
Továrna na sny z městečka Maranello nedaleko Modeny v severní Itálii staví od roku 1945 auta, která se stala základním stavebním kamenem pojmu „sportovní auto“. Těžko si třeba představit, že by se životní dílo Enza Ferrariho (1898–1988) neúčastnilo závodů Formule 1.
Rázem by se z nejprestižnějšího seriálu stala nezajímavá soutěž, ve které by se utkávali britští „pouštěči draků“, jak nazval ostatní týmy ve srovnání s Ferrari v roce 1974 Niki Lauda, když do stáje nastoupil. Ale i superautomobilka musí mezi svými superauty tu a tam nabídnout něco ještě víc super.
Meglio del meglio – lepší než nejlepší
To „něco“ obvykle charakterizují tyto znaky: musí jít o auto mimořádného vzhledu a technických vlastností, musí ho být vyrobeno velmi malé množství a musí být červené. V minulosti se do tohoto panteonu maranellských ikon zařadilo jen několik málo modelů.
V prvé řadě nelze nezmínit druhé nejdražší auto světa vůbec (prvním je od loňska Mercedes 300 SLR Uhlenhaut) Ferrari 250 GTO za 1,2 miliardy korun, kterého bylo vyrobeno 36 kusů. Asi by sem mohl patřit i velice signifikantní typ 365 GTB Daytona z přelomu 60. a 70. let, jenže toho během osmi let vzniklo o poznání více. Zcela určitě jde ale o model 288 GTO z roku 1984 – právě tohle auto bylo první „hypercar“, jak je vnímáme dnes.
Kupé stejně s přeplňovaným osmiválcem 2,9 litru dosahovalo výkonu 400 koní a z nuly na sto se rozjíždělo za čtyři vteřiny, což bylo tehdy unikátní stejně jako maximální rychlost 306 km/h. Odvozená závodní verze Evoluzione ale dokázala jet až 362 km/h! Plánovala se výroba 200 vozů, nakonec v Maranellu ještě 70 kusů přidali.
GTO strhlo „závody“ ve zbrojení, ve kterých šlo záhy do vedení Porsche se svým typem 959. Technicky dokonalé, leč poněkud chladné auto záhy překonalo poslední Ferrari, které zakladatel firmy přivedl na svět za svého života – jedno z nejlegendárnějších aut všech dob, model F40 z roku 1987.
Ikonický vůz radikálních tvarů s interiérem podobným Škodě 120 vsadil na nekompromisní závodní techniku jen nezbytně přizpůsobenou silničnímu provozu. Jel až 324 km/h a nakonec vznikl v počtu 1311 kusů.
Ideovým i designovým nástupcem slavné „čtyřicítky“ byl model F50 z roku 1995. Na rozdíl od divoké přeplňované F40 vsadilo na atmosférický dvanáctiválec a s 349 kusy je vzácnější než hezčí předchůdce. Následovaly stroje Ferrari Enzo (2002–2004, 400 ks) a La Ferrari (2013–2018, 710 ks). F80 má tedy opravdu na co navazovat.
Parametry i cena snů
Je běžné, že na nové vozy Ferrari se vždy tvoří pořadníky jako u nás za socialismu na škodovky, a výrobce si dává moc dobře záležet na tom, aby se jeho auta nedostala do rukou lidí, kteří by mohli negativně ovlivnit jeho prestiž a výjimečnost.
To je alespoň oficiální narativ. Pravda je taková, že poptávka vysoce převyšuje nabídku: loni „automobilka na sny“ vyrobila 13 663 vozů, v minulosti to bývalo ještě méně.
Umíte si asi představit, že pořadník na novou F80 je „prosetý“ ještě mnohem důkladněji a pro výrobce nebyl nejmenší problém udat všech 799 exemplářů, které se do roku 2027 chystá vyrobit.
F80, který designově zapadá do linie současných modelů značky, jež jsou po 30 letech opět také krásné, je poháněno hybridním třílitrovým motorem V6, což je zvětšená verze motoru pro formuli 1. Hypercar dokonce využívá stejnou technologii rekuperace energie z jeho strojů Grand Prix. Pohonná jednotka F80 produkuje působivých 1 184 koní, přičemž 887 koní pochází ze spalování a 297 koní z elektrické energie.
Asymetrický podvozek F80, který pokračuje v trendu inspirovaném F1, je vyroben ze stejných uhlíkových vláken jako závodní vozy Ferrari. Interiér také naznačuje, že hypercar byl původně zamýšlen jako skutečně jednomístný, až později bylo přidáno sedadlo pro spolujezdce. Gianmaria Fulgenzi, hlavní produktový vývojový ředitel Ferrari, řekl magazínu Wired:
„Jsme na vrcholu. Díky integraci a softwaru jsme schopni posunout hranice aerodynamiky, kontroly úhlů skluzu, zrychlení… je to auto, které můžete dohnat až na limit. Do svých osobních limitů. Okamžitě cítíte všechno, co se děje. Software hraje klíčovou roli, ale vy to nevnímáte. Místo toho máte pocit, že se F80 stalo vaší součástí.“
I přes poměrně komplikované pohonné ústrojí Ferrari F80 váží jen 1525 kg (jako vždy jde o „suchou“ hmotnost, s kapalinami a řidičem jste minimálně o 150 kg výš), proto nabízí ohromující dynamiku. Z klidu na 100 km/h akceleruje za 2,15 sekundy, dvoustovku dá z nuly za 5,75 sekundy a rozjede se až na 350 km/h!
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
