Mnohonásobný Zlatý slavík vlastnil za socialismu auta, o kterých se běžným Čechoslovákům ani nesnilo. Nepřekvapí, že mezi nimi nefiguruje žádná Škodovka ani jiný vůz z bývalého východního bloku. Nejpozoruhodnější příběh se váže k původně zelené Alfě Romeo GTV, ve které mistr jen s malou újmou na zdraví přečkal vážnou dopravní nehodu. Po letech se znovu objevila ve světlech reflektorů a současný majitel ji bude dražit ve veteránské aukci.
Je červnové odpoledne roku 1973. Ke středočeskému městečku Nové Strašecí se z karlovarské státovky směrem od Prahy rychle přibližuje sytý zvuk dvouvačkového motoru ušlechtilého italského kupé Alfa Romeo GTV 2000.
Za jeho volantem sedí Karel Gott a ještě netuší, že za horizontem smáčeným čerstvým deštěm číhá utažená levotočivá zatáčka, ve které emulze sestávající z prvních kapek vody z nebe a kapek oleje z projíždějících náklaďáků vytvořila bezvadně kluzký film. Auto je skoro nové, Gott si je za tuzexové bony odvezl před pár měsíci z brněnského veletrhu, kde ho milánská automobilka vystavovala.
Bezpečný úkryt
Neovladatelná zelená Alfa jde vzápětí do smyku. „Hlavně si hlídej hlavu. Všechno ostatní ti sešijí,“ popisoval sám Gott svou nemilou motoristickou příhodu v knize „Karel Gott, Má cesta za štěstím“ a pokračoval: „Napadne mě, že v mé Alfě je vzadu malé úzké sedadlo, kam by se za normálních okolností vešlo sotva dítě. Hbitě tam přelezu a zabořím hlavu mezi sedadla a opěradla. Auto se mezitím převalí na střechu a na bok a takhle ještě třikrát. Snažím se udržet mezi sedadly, jen nohy mi trochu trčí nahoru. Šílený kolotoč se konečně zastavuje“.
V tomto místě mistrova vyprávění je třeba se zastavit: je krajně nepravděpodobné, že by člověk z jakéhokoliv auta vyráběného v roce 1973 vylezl živ, natož skoro nezraněn poté, co by se několikrát převalilo přes střechu. Co víc, auto by už potom rozhodně nebylo opravitelné jako v tomto případě a bylo by to na něm setsakramentsky vidět, což v tomto případě nebylo.
Buď jak buď, v místech, kde se auto zastavuje, tehdy bydlí mladý Ivan Pošta, který událost vylíčil v rukou psaném dopise aktuálnímu majiteli Alfy po Gottovi: „Akorát jsem zavřel vrátka a postavil fichtla na stojánek a bum – tam, kde jsem před pár vteřinami stál, teď přistálo auto, které přiletělo škarpou a o betonový můstek se odrazilo do vzduchu, kde se několikrát otočilo na plocho kolem své osy. Vystoupil z něj božský Kája. Odvedli jsme ho domů do kuchyně a u nás na gauči jej prohlédl doktor Jeřábek.“
Gotta obhlížejícího zpola zdemolovanou Alfu zahlédl fenomenální klarinetista Ferdinand Havlík jedoucí na totéž živé vystoupení v rozhlasové soutěži Písničky pro Hvězdu jako slavný pěvec. Tak se stalo, že „zlatý hlas z Prahy“ do Varů nejen dojel, ale vsedě zvládl i odzpívat svoje vystoupení. Zraněný meniskus se dal brzy do pořádku a pochroumané kupé putovalo za 15 000 korun k novému majiteli, neboť Gott vůz považoval podle svých slov za neprodejný vrak.
Show must go on
Ve skutečnosti se mu zase tolik nestalo, což potvrzuje i zmíněný pan Pošta, který Gottovi poskytl první ošetření u sebe doma: „Auto zůstalo stát pár dnů pod plachtou u nás na dvoře. Na tu dobu to bylo fáro snů – světle hnědá kůže, dřevěný volant, stereo přehrávač na kazety... Nejvíc mě udivila kvalita a pevnost konstrukce. Auto dostalo pecku na pravý předek a stejně bylo stále pojízdné.“
Škody na kupé byly opravdu menší, než to na pohled vypadalo. Od nárazu o betonový můstek se výrazně poškodil přední blatník a vzhledem k tomu, že je tento díl přes sloupek karoserie pevně spojen se střechou, postupovala deformace v tomto směru. Střecha se zhruba v polovině zlomila, což mělo za následek vysypání předního okna. Poničená byla také přední kapota. Například přední pravé kolo, tedy na té straně, kam náraz směřoval, zůstalo na svém místě a také motor bez problémů vrčel.
