Interní právníci i auditoři jsou podporou byznysu, shodují se Svetlana Grochalová, Lenka Mušková a Petra Bernklau

Soudě podle pracovních pozic trojice debatujících dam by mohl vzniknout dojem, že tento díl byl více o procesech než o financích, ale jak říká na úvod Lenka Mušková, finance jsou součástí všech firemních procesů, takže oddělit je ani není možné. 

„Každý firemní proces má svoje zrcadlo ve financích, a to je to, co mě baví,“ říká zkušená interní auditorka. Podobně to vnímá Svetlana Grochalová, která kvůli svému působení ve finanční instituci bývá často považována za ekonomku, a proto musí pravidelně korigovat názor okolí s tím, že je právničkou. Petra Bernklau se považuje primárně za právničku. Finance a aplikaci práva ve finančním světě se doučila za pochodu.

Přestože v obecném přesvědčení mohou auditoři a firemní právníci působit trochu jako samostatná buňka s vlastním světem a specifickou agendou, podle Lenky Muškové je to iluze. 

„Vnitřní audit i právnické oddělení vnímám jako podpůrnou funkci byznysu, takže těžko mohou fungovat odděleně od světa byznysu. Musím velmi dobře rozumět, kam byznys směřuje, co je cílem.“ 

Svetlana Grochalová přidává, že v minulosti možná firemní právníci mohli mít formálnější postavení, ale dnes fungují firmy jinak. „Nedovedu si představit, že bych udělala rozhodnutí bez toho, že bych měla informace z ostatních oddělení banky,“ říká právnička. 

Podle Petry Bernklau nějaký režim zavřených dveří nepřichází vůbec v úvahu. Vše je provázané a právnické oddělení v Komerční bance je „naprosto nutnou součástí celého obchodního procesu. A pokud bychom nevěděli, kam směřujeme, byli bychom špatnou podporou.“

Znamená to tedy, že právní oddělení je dnes ve firmách přátelským místem, kam může kdokoli kdykoli přijít a konzultovat svůj problém, nebo si nadále zachovává jistou autoritu a každý příchozí vstupuje s respektem? Svetlana Grochalová v zásadě neřeší, zda je oblíbená, či neoblíbená. „Svou práci dělám s nejlepším vědomím a svědomím a nepotřebuji nikoho přesvědčovat, aby mě měl rád,“ říká s tím, že dobrým vodítkem se jí stala kniha japonského filozofa Kogy Fumitakeho Odvaha nebýt oblíbený, v níž autor tvrdí, že jistá neoblíbenost lidem přidává na autenticitě.

Z pohledu Petry Bernklau je sice fajn být oblíbený, ale zároveň vnímá riziko jisté vyprázdněnosti takových nálepek. „Oblíbenost chápu spíš v souvislosti s respektem nebo důvěrou. Pokud se s byznysem neshodneme na postupu, potřebuji, aby nám věřili, že nechceme klást překážky z plezíru, ale že jsme jedna firma a máme společný cíl. To nelze vyměnit za nějakou lacinou oblíbenost,“ vysvětluje svůj přístup právnička Komerční banky.

Interní audit budí respekt automaticky a podle Lenky Muškové je to přirozené. „Když jako manažer dostanete informaci, že se ve vašem oddělení chystá interní audit, asi to není moc dobrá zpráva. Mým cílem je vést audit tak, aby vedoucí zjistili, že nekoušu, že se snažím vnímat jejich byznys jejich očima, že se je snažím podpořit, aby dosáhli svého cíle bezpečně, se zvládnutými riziky, která si třeba ani neuvědomují,“ vysvětluje auditorka. 

Dodává však, že záleží na způsobu komunikace každého auditora a někteří umí vycenit zuby. Nicméně autorita se podle ní nedá vynutit, ale jen získat na základě přesvědčivých výsledků.

V životě se často stává, že studentské představy o budoucí profesi se liší od pozdější reality. Ani účastnice tohoto dílu podcastu Women in Finance nemohou říct, že by již ve školních lavicích věděly, čím se budou živit. Tedy s výjimkou Svetlany Grochalové. 

„Už v osmé třídě jsem prohlásila, že budu právník, že to je dané. Měla jsem tedy vizi a pak ji začala naplňovat. Ale šlo to ruku v ruce s diplomacií a psychologií, což jsou obory, které se v naší profesi uplatňují. Nicméně právo hrálo prim,“ říká s tím, že má za sebou i koncipientskou praxi v advokátní kanceláři, ale nakonec zamířila do korporátu.

Lenka Mušková se rozhodně ve škole necítila být „třídní auditorkou“, její preference byly jinde. „Byla to spíš náhoda. Chtěla jsem jít na práva nebo na ekonomku. Pak jsem si řekla, že ekonom má širší záběr a na oboru auditora se mi líbilo, že může pomáhat. Diagnostikuje, co nefunguje, a přinese nějaké řešení,“ přibližuje, co ji zlákalo. 

Dodává však, že to platí o profesi interního auditora. „Externí auditor nemá tolik příležitostí měnit firemní procesy k lepšímu. To se od něj neočekává a není za to ani placen,“ vysvětluje.

Velmi netradiční je kariérní zkušenost Petry Bernklau. I kvůli rodinné tradici věnovala první část své kariéry letectví. „K právu jsem přišla až jako maminka malých dětí,“ říká Bernklau a dodává, že podobně jako Grochalová měla svou vizi, za kterou si šla, a to byla profese letušky. 

K následné změně kariérní dráhy přispělo i to, že civilní letectví postupem času ztrácelo na atraktivitě a perspektivě. Jelikož právo jako oblast jí bylo blízké, vrhla se dávno po maturitě na vysokoškolské studium. „Vyžadovalo to širokou podporu rodiny a všech okolo, ale vyšlo to,“ konstatuje Bernklau. 

Zkombinovat později oba obory, když už se to kvůli předchozí zkušenosti nabízelo, ji ale nelákalo. „V rámci letectví by to vždy bylo veřejné právo, mezinárodní právo, což jsou oblasti, které mi nejsou příliš blízké. Na právu mě baví člověk, potřebuji lidské příběhy,“ říká právnička, která se dnes zabývá občanským a spotřebitelským právem.