Veřejné obchodování může firmám přinést nové peníze, které jim zachovají nezávislost. I proto se kolem burzy točí řada známých jmen. „Zájem mají desítky firem ročně. Ne pro všechny firmy je to ale vhodné. Některé se zaleknou procesu, který nějakou dobu trvá. Jiné firmy zase mají zkreslené představy o své valuaci,“ říká v podcastu Právo & Byznys Petr Koblic, generální ředitel Burzy cenných papírů Praha. Současná ekonomická situace zároveň podle Martina Aschenbrennera, partnera advokátní kanceláře PRK Partners, vstupu na burzu nahrává. „Snižující se hodnota peněz a stoupající úrokové sazby v inflačním prostředí by mohly do budoucna nahrávat právě akciovému kapitálu,“ říká.
Pokud chtějí firmy získat finance na svůj rozvoj, mají hned několik možností. Tou, která firmám „nesebere svobodu“, je podle Petra Koblice a Martina Aschenbrennera vstup na burzu. Veřejná nabídka akcií je podle nich vhodná pro firmy, které chtějí nadále zůstat samostatné a konkurenceschopné, a to bez finančního nebo strategického investora. „Tedy pro firmy, které se chtějí dále rozvíjet a potřebují akciový kapitál,“ říká Petr Koblic, generální ředitel Burzy cenných papírů Praha. „Je to jediný způsob, jak může management zůstat v sedle a pevně držet otěže firmy i nadále. Jakmile do firmy vstoupí strategický investor, tak si dělá s firmou to, co chce on. I finanční investor může změnit celou strategii firmy a management sevře do svěrací kazajky. Firmy na veřejných trzích dosahují nejvyšších valuací, tedy skrze IPO zpravidla firma získá za prodané akcie nejvíce kapitálu,“ dodává partner advokátní kanceláře PRK Partners Martin Aschenbrenner.
I když je kapitálový trh spíše konzervativním odvětvím, pražská burza má za sebou hned několik zajímavých inovací. Třeba to, že v rámci trhu START určeném pro rozvíjející se malé a střední podniky vede knihu objednávek burza ve svém vlastním systému. „Nevím o tom, že by to někde jinde v Evropě měli. Do knihy objednávek může zapisovat jakýkoliv člen burzy. Na rozdíl od klasického procesu, kdy knihu objednávek vede jeden člen burzy,“ přibližuje Petr Koblic.
V podcastu Právo & Byznys se také věnuje emisi, kterou zatím středoevropští investoři neviděli. Tedy že na akciový trh vstoupil titul v podobě „prázdné“ schránky (SPAC), která bude až později „naplněna“ některou firmou skrze její akvizici ze strany SPAC. „Je to jedna z mála inovací na kapitálovém trhu za poslední dobu. Je to legální zkratka vstupu firem na trh. IPO proces trvá nějakou dobu, po kterou se může leccos stát. Třeba změna ekonomických podmínek nebo situace v regionu. V případě SPAC může být sloučení peněz s firmou, která chce na trh vstoupit, hotové v řádech týdnů,“ říká Petr Koblic. Podle Martina Aschenbrennera je takový model také příjemnější. Není podle něj potřeba řešit tak velké množství dokumentů, a proto je riziko nedotažení transakce nižší.
Zajímavým nástrojem, který může dobře sloužit jak začínajícím „startupům“, tak i zavedeným firmám jsou zaměstnanecké akcie. Širší využití zaměstnaneckých akcií je však podle hostů podcastu Právo & Byznys v českém prostředí podmíněno legislativním nastavením jasného a smysluplného daňového režimu. „Jde o akcie, které jsou specificky distribuovány zaměstnancům za účelem jiným, než je investice. Je to forma kompenzace klíčových zaměstnanců, jejímž účelem je mimo jiné postavit do souladu zájmy takových zaměstnanců a firmy,“ přibližuje Petr Koblic s tím, že taková možnost u nás není zatím jednoduše možná. „Nemáme pro ně jasný daňový režim ani žádnou daňovou výhodu,“ dodává.
Proč jsou podle Petra Koblice a Martina Aschenbrennera rizikem pasivní indexové fondy? Jak se dívají na zvyšující se regulaci a proč je podle nich téma ESG pro kapitálové trhy spíše přítěží? I na to odpovídají v podcastu Právo & Byznys.
