Poslanci schválili vládní návrh zákona o hromadném občanském soudním řízení, který zavádí do českého právního řádu institut hromadných žalob. Jak se povedla tato legislativní novinka? A především co od ní můžeme očekávat v praxi? Nejen o tom přišli do nového dílu podcastu Právo & Byznys debatovat poslankyně za hnutí ANO 2011 Zuzana Ožanová a Michal Sylla, associate partner advokátní kanceláře PRK Partners.
Nový díl podcastu Právo & Byznys se natáčel jen několik hodin po schválení nové normy poslanci. Zuzana Ožanová, která byla u projednávání zákona zpravodajkou, očekává, že zbytkem schvalovacího procesu nová legislativa projde bez dalších změn. Uvítala by, kdyby se tak stalo co nejdříve.
„Přeci jen musíme implementovat směrnici,“ dodává s odkazem na závazek vyplývající z členství v EU. A připomíná, že než se zákon, který začal původně připravovat její stranický kolega Robert Pelikán, stihl projednat a schválit, přišla EU s novou podobou směrnice a česká verze se musela kompletně předělat. Proto je ráda, že současný vládní návrh spěje do finále.
Z tohoto pohledu vnímá schválení novinky pozitivně i Michal Sylla, byť v konkrétním znění prostor pro úpravy vidí. „Nějaké připomínky bych měl a trošku doufám, že Senát ještě zasáhne,“ věří advokát. Obecně je Sylla spíše odpůrcem tohoto nástroje s „likvidačním potenciálem“, importovaným do evropského legislativního rámce ze zámoří.
Zásadním parametrem nové normy je podle Sylly ustavení oprávněných osob, které mohou hromadné žaloby podávat. To budou spotřebitelská sdružení, která registruje ministerstvo průmyslu a obchodu. Druhým podstatným parametrem je, že bude uplatňován princip opt-in.
„Spotřebitel, který se cítí být dotčen v té konkrétní věci, například mu byla také způsobena škoda, nebo si myslí, že by měl být oprávněnou osobou, jíž se ta žaloba týká, se musí přihlásit. Musí aktivně zvednout ruku. Reálně tedy vyplnit formulář a odeslat. To je podmínka, jak se stát nikoli účastníkem řízení, ale zúčastněným členem skupiny,“ vysvětluje Sylla.
Výsledná česká podoba legislativy upravující hromadné žaloby se považuje za minimalistickou. Podle Michala Sylly jde o správné řešení, které svým způsobem chrání potenciální cíle žalob před nadužíváním, případně zneužitím k vyděračským praktikám. Zároveň si však není jist, zda těmto potenciálně vydíracím subjektům přece jen legislativa nenechává pootevřená dvířka. „V tomto směru si myslím, že úprava trošku pokulhává, ale princip jako takový je správný,“ dodává.
Podle poslankyně Ožanové si norma v současném znění zaslouží šanci a čas ukáže, zda v ní je, či není prostor pro zneužití. Sama se rovněž vyslovila pro toto minimalistické pojetí legislativy, abychom „neskončili jako v Americe“. „Tady je Evropa a tady se snažíme hájit zájmy spotřebitelů, ne zájmy vyděračů,“ zdůrazňuje.
Kdo bude hromadné žaloby platit?
Z konkrétních témat, která se během schvalovacího procesu nejvíce řešila, Ožanová zmiňuje věc z pohledu neziskovek zcela zásadní, totiž financování soudního sporu. Neboť do rozhodnutí soudu ponese žalující strana veškeré náklady. „Organizace si tak bude muset dobře rozmyslet, kdy půjde do sporu a zda může být úspěšná,“ říká poslankyně.
Vzhledem k tomu, že kvůli principu opt-in budou organizace muset aktivně vyhledávat a oslovovat potenciální poškozené, mohou být náklady opravdu vysoké. Proto i Sylla vítá, že organizace se nebudou pouštět bezhlavě do podávání žalob. „Toto jsou civilní žaloby, budou je řešit civilní soudy. Není to trestní ani přestupkové řízení. Nemá se trestat, ale napravovat porušení něčích práv. V tomto kontextu jsem si bohužel všiml, že mnoho poslanců nerozumí povaze civilního soudnictví,“ konstatuje Sylla.
Během legislativního procesu byl zapracován a odsouhlasen návrh vládní koalice, aby spotřebitelská sdružení musela být povinně zastoupena advokátem. Hnutí ANO bylo proti. „Spotřebitelské organizace mají dost lidí s právnickým vzděláním, kteří rozumí ochraně spotřebitele, a domnívám se, že ti by dokázali organizace dobře zastupovat,“ přibližuje Ožanová.
Zatímco soudci jí během projednávání normy podle jejích slov spíše dávali za pravdu, proti byla naopak Česká advokátní komora. Ožanová však pro takovou praxi nevidí důvod, když dosud tyto organizace prošly řadou správních sporů a právní zastoupení si řešily po svém. Jako velké negativum vidí růst nákladů na povinného advokáta.
Sylla však namítá, že pokud bude organizace při soudní při úspěšná, získá nad rámec vysouzené částky bonus ve výši 16 procent, který by právě tyto náklady měl pokrýt, byť o přesné výši této odměny rozhodne soud. Především však poukazuje na fakt, že praxe v soudních síních je diametrálně odlišná od obsahu spotřebitelského hmotného práva. „Nemám v úmyslu zpochybňovat kvalifikaci právníků ve spotřebitelských organizacích ve věci spotřebitelského práva. Nicméně procesní právo je něco dočista jiného,“ myslí si Sylla.
Proč smějí být mezi zúčastněnými členy skupiny nejen spotřebitelé, ale i takzvaní mikropodnikatelé? Mají být spotřebitelské organizace osvobozeny od placení soudních poplatků? Je třeba se obávat mediálních „honů na čarodějnice“, jejichž smyslem bude očerňování firem a houfování spotřebitelů? A bude možné, aby žalovaným byl český stát? I to se dozvíte v podcastu Právo & Byznys.
