Války o uši: kvůli boltcům se střílelo, drancovalo i vydíralo

Donald Trump vyvázl doslova i obrazně jen „s odřeným uchem“, na rozdíl od jiných osobností s notoricky známýma ušima – malíř Vincent van Gogh a kapitán britské lodě Robert Jenkins přišli o celé, boxerovi Evanderovi Holyfieldovi kousek chybí, performer Stelarc měl uši tři a o ucho pětileté Jennifer se vedla politická válka.

Psal se rok 1731, když byla anglická briga Rebecca (středně velká plachetnice) kapitána Roberta Jenkinse zastavena a prohledána Španěly u pobřeží Floridy. 

Španělé hledali nepovolený náklad, což jim umožňovala tzv. Sevillská úmluva, která formálně ukončila válku mezi nimi a Velkou Británií, jež se odehrála mezi lety 1727 až 1729.

Britové měli právo do španělských kolonií dovážet otroky a vyvážet barvivo a vlnu. Rádi by obchodovali i s cukrem a dalším cenným zbožím, ale to nebylo dovoleno. Uchylovali se tedy k velmi lukrativnímu, a proto i běžnému pašování, takže si Španělé vymínili možnost celních kontrol britských lodí. Právě cukr byl nalezen i na brize kapitána Jenkinse.

Robert Jenkins byl kvůli nálezu kontrabandu pobřežní stráží mučen a dokonce mu byl amputován skoro celý boltec. Vše má mít na svědomí privatýr Juan de León Fandiño z hlídkové lodi La Isabela, který poté Jenkinsovi údajně řekl: „Běž, a řekni svému králi, že mu udělám to samé, jestli se odváží udělat to samé, co ty.“

Napětí mezi oběma zeměmi rostlo, mimo jiné i kvůli založení kolonie Georgia Angličany o rok později, což Španělé považovali za ohrožení jejich kolonie Floridy. 

Španělé se časem začali obchodně více přichylovat k Francii a to se pro změnu nelíbilo Britům. 

Ve hře bylo také pokračování britského práva na dovoz otroků. Toto společně s dalšími politickými důvody vedlo k tomu, že byl v roce 1738 Jenkins předvolán, aby vypovídal před britským parlamentem.

Incident byl společně s dalšími „urážkami britské cti“ následně vyhodnocen jako „casus belli“, což je latinský výraz z mezinárodního práva, který označuje události postačující jako důvod k vyhlášení války.

Ta nakonec vzplála v roce 1739 a když o rok později na starém kontinentě vypukla válka mezi dalšími evropskými zeměmi, konflikt se stal součástí války o dědictví rakouské.

Krveprolití bylo na obou kontinentech ukončeno až v roce 1748 Cášským mírem, který v koloniích obnovil „statuo quo ante bellum“ – stav jako před válkou. Žádná ze stran tedy nezískala žádné ekonomické a územní zisky, stejně tak ani politická práva.

Pojmenování této britské politické kontroverze je narážkou právě na válku o Jenkinsovo ucho. 

Během kampaně před volbami do britského parlamentu v roce 1992 odvysílala labouristická strana Neila Kinnocka spot inspirovaný pětiletou Jennifer, který se nakonec stal definujícím momentem celé kampaně.

Jennifer trpěla sekretologickou otitidou, což je sterilní zánět středouší, u něhož dochází k retenci (zadržování) tekutiny za neporušeným bubínkem. 

Labouristé její 11 měsíční čekání na jednoduchou operaci, kterou si její rodina nemohla dovolit, využili k útoku na špatný management, podfinancování a údajné plány vlády konzervativců pod vedením Johna Majora zprivatizovat NHS (National Health Service – Národní zdravotnická služba).

Labouristický předvolební spot odvysílaný 14. března 1992 začínal pohledem na dvě malé dívky v čekárně nemocnice držící si ucho bolestí. 

Na pozadí hrála celou dobu skladba B. B. Kinga „Someone Really Loves You“. Obě dívky měly stejnou diagnózu, obě dívky byly vyšetřeny ve stejný den, ovšem pouze rodina jedné z nich si mohla dovolit péči soukromých doktorů. Jedna tak byla okamžitě operována, rodině druhé dívky bylo řečeno, že si na operaci musí počkat do konce roku.

Následovaly záběry obou dívek vracejících se do školy, ale pouze jedné z nich k bezstarostnému životu. Jennifer bylo viditelně hrozně, začínala být kvůli pokračující bolesti agresivní a izolovaná a vše kulminovalo záběrem, kterak osamocená brečí na školních záchodcích. 

Spot byl zakončen poselstvím Neila Kinnocka, v němž přímo útočil na konzervativce a jejich zdravotní politiku.

Tato emotivní výzva se labouristům příliš nevyplatila. Druhý den ráno se příběhu chytla média a zveřejnila totožnost Jennifer, která byla inspirací a učinila dva závěry. 

První závěr byl, že vše bylo zapříčiněno nedostatkem finančních prostředků NHS způsobeného politikou konzervativců. 

Druhý závěr, pro labouristy nelichotivý, je obvinil z cynického zneužití mladé dívky a úmyslného klamání veřejnosti, protože operace byla ve skutečnosti odložena jen kvůli administrativní chybě.

Příběh labouristům nabídnul Jenniferin otec, kdežto matka pro změnu o tomto záměru konzervativce předem varovala. 

Ze sporu nakonec nedokázala vytěžit nic podstatného ani jedna strana, ačkoliv se aféra stala hlavní zprávou mnoha večerních televizních zpráv a novinových článků. 

V kauze nastalo nespočet obratů a nakonec byla po výzvě konzervativce Michaela Heseltina uložena k ledu. Překvapivé uposlechnutí této výzvy médii je přičítáno spíše tomu, že se potenciál kauzy v té době už vyčerpal.

Výsledkem bylo, že snaha labouristů akcentovat diskuzi o zdravotnictví byla zastíněna debatami o etice využívání dětí v kampani a o tom, kdo a proč zveřejnil identitu dívky. 

Konzervativci volby nakonec vyhráli a předseda labouristů Neil Kinnock, který válku o Jenniferino ucho rozpoutal, rezignoval tři dny po volbách.

Nizozemský malíř Vincent Willem van Gogh je asi nejznámějším člověkem, který přišel o boltec. 

Stalo se tak roku 1888, podle jedné verze si jej uříznul sám, podle druhé mu jej usekl francouzský malíř Paul Gauguin. 

Gauguin s van Goghem bydlel v jihofrancouzském Arles jen něco málo přes dva měsíce, avšak sdíleli spolu vášeň k malování, ženám a absintu.

Akademici Hans Kaufmann a Rita Wildegansová studovali případ chybějícího ucha mnoho let a jejich závěrem je, že se oba malíři pohádali před nevěstincem v Arles, načež Gauguin, který rád šermoval, mu boltec usekl šavlí. 

Podle těchto historiků van Gogh policii tvrdil, že si ucho uříznul sám, jen aby jeho přítel Gauguin nemusel před soud.

Další slavný zmrzačený boltec naleznete na hlavě boxera Evandera Holyfielda. Ten se utkal 28. června 1997 s Mikem Tysonem o titul v těžké váze organizace WBA. Jednalo se o odvetu, Holyfield, přezdívaný Real Deal, získal mistrovský pás v zápase právě s Tysonem před sedmi měsíci.

Ani tento zápas se nevyvíjel podle Tysonových představ, Holyfield vyhrál první dvě kola. 

Tyson byl frustrovaný, v obou zápasech si neúspěšně stěžoval na nepovolené hlavičky Holyfielda, z nichž mu jedna v druhém kole tohoto zápasu rozseknula oko. 

Do třetího kola se Iron Mike pokusil nastoupit bez chrániče zubů, čehož si rozhodčí všiml a nařídil mu, aby si jej nasadil.

Chránič si zřejmě nenandal úmyslně, jelikož v tomto kole svému soupeři ukousl během klinče (zaklesnutí boxerů do sebe) asi dvoucentimetrový kus boltce, který pak vyplivl na podlahu ringu. 

Nevyhnutelně přišla diskvalifikace, odebrání boxerské licence (po roce ji dostal nazpět) a pokuta 3 miliony dolarů.

Holyfield Tysonovi nakonec odpustil, dnes jsou přátelé a dokonce spolu vytvořili a promovali cukrovinku s obsahem THC ve tvaru Holyfieldova ucha s názvem „Holy Ears“. Tato slovní hříčka má dva významy: svaté uši nebo Holyho (Holyfieldovy) uši. 

Tyson, který vlastní v Kalifornii konopnou farmu, prodává i další konopnou cukrovinku ve tvaru uší, jmenuje se „Mike Bites“, což se dá přeložit jako Mikeovy kousance.

Posledním slavným uchem, se kterým vás chci seznámit, je ucho performera Steliose Arcadia, který si říká Stelarc. 

Stelarcovo ucho bylo vskutku unikátní a mělo podobu implantátu ve tvaru levého boltce pod kůží na levé paži. Boltec nebyl jen na ozdobu, nechal si do něj zabudovat mikrofon a k tomu i reproduktor do ucha. Skrze internetové připojení tak byl schopný přes umělé ucho na dálku komunikovat.

Stelarc pracoval na projektu třetího ucha od roku 1996, ale chirurgy ochotné mu jej voperovat našel až v roce 2006. 

Následovala série operací, kdy mu nejdříve byla implantována kůže, aby se vytvořila kapsa pro ucho, poté vložení ucha samotného (z biokompatibilního polyetylenu) a nakonec mu byl do ruky vložen mikrofon. 

Takto vyrobené ucho pár týdnů fungovalo jak mělo, ale pak se do rány dostala infekce a tak i s jeho komponenty muselo být zase odoperováno. Je příznačné, že i o toto slavné ucho jeho majitel nakonec nedobrovolně přišel.