Lexus UX 300h v Bordeaux: Klikaté cesty mezi vinicemi a ponorkovými kryty zvládá hybrid na jedničku

Prší. Ale jsme u Atlantiku, takže na tom není nic divného. Už při výjezdu ze dvora hotelu Modrian v Bordeauxu si neodpustím malý test. „Hey Lexus, setři okno,“ pobídnu hlasového asistenta, a během sekundy už stěrače hoblují čelní sklo. 

Člověk by to asi dokázal udělat sám páčkou a možná i rychleji, ale už jen samotný fakt, že to jde, a navíc v češtině, je fascinující – navíc není nutné nic řešit, nic hledat, natož pouštět volant. Prostě jen jedete a kompaktní crossover Lexus UX 300h udělá přesně to, co mu řeknete. „Hey Lexus, pootevři okénko u spolujezdce...“.

Jeden z nejprodávanějších modelů značky Lexus v Evropě se dočkal několika významných vylepšení, které mám možnost vyzkoušet během jednoho intenzivního testovacího dne v okolí francouzského vinařského města Bordeaux. Cestou z města nás do očí udeří brutalistní betonové monstrum v přístavu Bacalan.

Jde o betonové doky, v nichž se za druhé světové války ukrývaly ponorky nacistické Kriegsmarine a Italského královského námořnictva Regia Marina. Na základě spolupráce mezi Německem a Itálii byla po okupaci Francie zřízena v Bordeaux základna BETASOM, z níž italské a německé ponorky podnikaly výpady proti spojeneckým lodním konvojům v Atlantiku.

(Minutový dokument z roku 1943 ukazuje, jak se „vlčí ponorková smečka“ vrací z lovu do betonových doků v Bordeaux.)

Železobetonový kryt s devět metrů tlustým stropem odolal mnohonásobnému bombardování a jeho konstrukce je tak pevná a robustní, že po válce padly veškeré plány na jeho demolici. Objekt pak dlouhá desetiletí sloužil jako sklad, než v roce 1999 našel nové využití – stala se z něj největší digitální galerie na světě „Bassins de Lumieres“. Úžasný vizuální zážitek z návštěvy vám nejlépe přiblíží tohle video.

Ještě chvíli, a čtvrtmilionová metropole francouzského departementu Gironde s památkami chráněnými UNESCO je za námi. Protože jsme ve Francii, projíždíme na mnoha místech zónami s rychlostním limitem 30 km/h – a to nejen v obcích, ale mnohde i mimo ně. 

Mám sice rád pomalou a ohleduplnou jízdu, ale když se snažím dodržovat francouzská pravidla hry, netrpěliví řidiči (s francouzskou poznávací značkou) mě předjíždějí na plné čáře v zatáčce – a já se ptám, jestli tohle někomu pomůže (zvýšit bezpečnost na silnicích)? 

Ale to jen tak na okraj, pochopitelně není vůbec těžké nastavit tempomat na třicítku, nechat se jen tak vézt a při tom se futrovat místní specialitou – Cannelle de Bordeaux, skořicovými minibábovičkami s nadýchaným vnitřkem a zkaramelizovanou kůrkou, kterých jsem si před odjezdem nabral v hotelovém pokoji plné kapsy.

Naštěstí rychlostní omezení neplatí věčně, takže to konečně můžeme trochu rozbalit a sáhnout si na bohatý kombinovaný výkon dvoulitrového spalovacího motoru posíleného o elektromotory, který proti předchůdci narostl o 8 % na baťovských 199 koní. 

I po úzkých a uskákaných silničkách proplétajících se mezi vinicemi jede auto sebejistě a klidně. Odezva od volantu i podvozku je jasná a čitelná, je to prostě radost z jízdy. Chytrý pohon na všechny čtyři nenechá proklouznout žádnému z kol ani při rychlých rozjezdech na mokru, kdy se snažím připojit na hlavní z vedlejších silnic na ostrých a velice nepřehledných křižovatkách, kde výhledu brání kamenné zídky všudypřítomných vinic.

Lexus UX 300h má dospělý podvozek, který se přes většinu nerovností přenese hladce, plynule a sebevědomě jak divoká voda přes balvany. Tlumení je tužší, ale přesto krásně komfortní. Sportovnímu chování v rychlých zatáčkách nejspíš pomáhá i nízké těžiště dané uložením baterie pod zadní sedačku. 

Míru hluku od silnice i motoru se konstruktérům podařilo snížit zvukotěsnou vrstvou v podbězích, resp. před palubní deskou. Úroveň hluku dorážejícího na zvukovody posádky se podle zástupců značky povedlo snížit o 1,7 decibelu. Je to hodně, nebo málo? Nedokážu říct, ale od všeho zlého venku si připadám chráněný jak v kostýmu Kapitána Dema.

„Háčko“ v názvu odkazuje na hybridní pohon. Lexus má v nabídce i to samé auto s plně elektrickým pohonem, ovšem jak nám na večerní prezentaci řekl zástupce značky Mitsutero Emoto, těch automobilka prodá asi jen 10 % z celkové produkce. Hybridní pohon kombinující spalovací motor, elektromotor a akumulátor je ideální možnost pro všechny, kteří chtějí jezdit ekologicky, ekonomicky, ale přitom „nestrávit mládí“ na dobíjecích stanicích.

Spotřeba paliva se podle verze a především toho, zda jde o vůz s pohonem přední nebo obou náprav, pohybuje od 4,6 do 5,4 litru na 100 kilometrů. Úspor se dosahuje mimo jiné i tím, že oproti předchozí generaci umí odpojit spalovací motor i ve vysokých rychlostech.

V praxi to vypadá tak, že se třeba přehoupnete přes horizont, povolíte nohu na plynu a auto samo pozná, že může úplně stáhnout spalovací motor, aniž byste ztratili rychlost. Jakmile zas trochu sešlápnete, motor se opět plynule připojí. Víte o tom jen podle otáčkoměru a displeje, který ukazuje, že se místo z „modré“ baterie tahá opět z „červeného“ spalováku.

Okolní krajina je svěží, zelená a čistá. Vinohrady lemují úzké pruhy louky, nikde žádné kopřivy, nálety ani jiné rušivé plevele. Vinohrady pokrývají většinu obdělávatelné půdy, která se rozprostírá, kam až oko dohlédne. 

Pro oblast typickým odrůdám, jako jsou Merlot, Cabernet Sauvignon nebo Muškát, se daří hlavně díky životadárné kombinaci teplého klima, kdy ani v zimě teplota nepadá pod deset stupňů, vlhkého atlantického vzduchu a půdy bohaté na živiny. Místní tvrdí, že víno se zde pěstuje už tisíce let, ale svůj věhlas získalo poté, co se Eleonora Akvitánská (matka krále Richarda Lví Srdce) provdala za anglického krále a Bordeaux se na tři sta let stalo součástí Anglie. 

Příjmy z pěstování, výroby a prodeje vína vytvořily z majitelů vinohradů venkovskou šlechtu, která svá sídla zvelebila do podoby takzvaných chateau, jak se vinicím říká dodnes, a tak zatímco u nás hrozny rostou na (vino)hradech, ve Francii obalují keříky na (vino)zámcích. Víc jak pět a půl tisíce chateau rozprostírajících se na obou březích řeky Garrony vyprodukují na 700 milionů lahví vína ročně, což představuje roční obrat ve výši 3,74 miliard eur.

Dvanáct základních barev a dvě akční barvy navíc v podobě (nějaké) modré a sonic copper (měděná, kterou milovníci barové kultury znají z kelímku, ve kterém se podává drink Moscow Mule). 

Vzhled auta je prudce elegantní a ze všeho nejvíc připomíná lidi, kteří se umí moderně a hezky obléknout, aniž by na kvalitu či cenu svých oděvů upozorňovali nášivkami nebo jinými cingrlátky. Pokud bychom měli vypíchnout nějaký detail, bylo by to prošití sedaček inspirované technikou „sašiko“ – japonský styl vyšívání z přelomu období Edo a Meidži.

Mám rád japonské vozy i japonské konstruktéry/designéry, kteří staví auta s řízením ostrým jak čepel samurajského meče. Kamarád David Neff mi z Tokia přivezl dva kuchyňské nože a já už čtyři roky denně neřežu ničím jiným – nože jsou úžasné a dosud neztupené, takže mě už nikdy nenapadne krájet něčím jiným.

Tyhle nože se brousí až ve chvíli, kdy si je kupujete, přičemž vás nožíř z rodiny, která je z uhlíkové oceli vyrábí po generace už pět set let, po zaplacení poprosí, abyste se šli na 15 minut projít, protože vám chce předat opravdu dokonalý výrobek.

Úplně stejně to vidím i s japonskými auty – jsou „dotažené k dokonalosti“ v každém detailu. Po celodenní seznamovací jízdě marně hledám důvod, proč v Lexusu UX 300h nezůstat napořád. 

I se zajímavou výbavou se dá s cenou dostat pod milion korun, v případě modelu s pohonem předních kol se začíná dokonce již na cenovce 899 900 Kč.