Česká společnost je akutně potřebuje, přesto nezbývá prostředků na jejich financování. Řeč je o širokém spektru v Česku působících neziskových organizací a charit, z nichž se řada musí poslední dva roky potýkat s existenčními problémy. Globální krize – nejprve ta pandemická, nyní válka na Ukrajině – značně ohrožují jejich existenci. Není to přitom tak dávno, kdy platila legislativa, která charitám a dobročinným spolkům garantovala část financí formou povinných odvodů provozovatelů hazardních her. Problém nastal ve chvíli, kdy stát neuměl povinnost odvodů správně nastavit a kontrolovat, a tak je raději zrušil.
Neziskový sektor zažívá v poslední době jeden otřes za druhým. Po dvou letech globální covidové pandemie netřeba dodávat, že podnikatelské prostředí i občanská společnost utrpěly nevídané ekonomické rány. A i když je pandemie na ústupu, domácí i mezinárodní politika téměř bez přestávky přinášejí další důvody, proč se situace neziskového sektoru ještě zhorší.
Česká republika donedávna hospodařila v rozpočtovém provizoriu, což všechny subjekty více či méně závislé na veřejných financích vystavovalo dlouhodobé nejistotě. Ve světle války na Ukrajině je navíc patrné, že veřejné rozpočty budou vytížené na maximum, aby se jim dařilo saturovat všechny žádoucí náklady v oblastech obrany, bezpečnosti a humanitární pomoci. Všechny tři krize hluboce zasáhly řadu neziskových organizací, které jsou závislé externím financování. Jsou to například četné charity nebo dobročinné spolky, které pomáhají kupříkladu lidem s fyzickým a duševním postižením.
„Neziskový sektor se v důsledku všech aktuálních krizí ocitá na pokraji kolapsu. Je to dáno hlavně způsobem, jakým jsou u nás neziskové organizace financované – do značné míry spoléhají na dobrodiní jiných soukromoprávních i veřejnoprávních dárců a sponzorů,“ varuje Václav Krása, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením ČR. „V momentě, kdy jim navíc zakážete pořádat besedy pro veřejnost, workshopy nebo různá školení, připravíte je o jediný vlastní zdroj příjmů. Současná situace je doslova alarmující napříč celým neziskovým segmentem, a pokud něco rychle neuděláme, do budoucna se to podepíše na podobě demokracie a občanské participace v České republice,“ dodává Václav Krása.
Krása popisuje klíčové dilema všech subjektů pohybujících se v neziskovém sektoru. Většina neziskovek při výkonu své činnosti spoléhá na finanční pomoc svých sponzorů, kteří jsou často z řad obchodních společností na lokální i národní úrovni. Jejich hospodaření však bylo tvrdě zasaženo pandemií, a tak musely tyto firmy v mnoha případech upřednostnit vlastní přežití před dary pro charitativní či obdobně zaměřené spolky. Trn z paty neziskovkám často nevytrhnou ani veřejné dotační a grantové programy – veřejná správa i samospráva jsou také nuceny rozpočty osekávat a přesměrovat své výdaje na zajištění jiných aktivit. Obrana a bezpečnost budou bezpochyby ty nejaktuálnější.
Je to právě Václav Krása, kdo stojí v čele jedné z největších českých neziskovek, jež je veřejným hlasem všech lidí, kteří jsou v životě znevýhodněni některým ze zdravotních postižení. Národní rada osob se zdravotním postižením dle jeho slov přišla o významné sponzorské příjmy. „Je třeba hned hledat řešení, jak tyto výpadky na straně příjmů kompenzovat. Národní rada osob se zdravotním postižením je jedna organizace, nicméně problémy má celý neziskový sektor. Osobně věřím, že vzhledem ke skupině, kterou reprezentujeme, by nás stát nenechal padnout. Je ale opravdu nutné zamyslet se nad cestami, jak z této situace ven. Pokud se podíváme do historie, zjistíme, že možnosti jsou,“ podněcuje Krása.
Nulová tolerance hazardu?
Naráží tak na vývoj v oblasti české legislativy regulující provozování hazardních her. Do roku 2011 totiž platila povinnost přesměrovávat odvody z hazardních her na veřejně prospěšné účely. Tyto peníze mimo jiné směřovaly právě do neziskového sektoru, který tak významnou měrou pomáhaly financovat. Ani provozovatelé hazardních her proti těmto pravidlům veskrze nic nenamítali, jelikož věděli, že tyto prostředky směřují do měst a obcí, ve kterých oni sami podnikají, a tak se vytvářel přímý kontakt mezi dárcem a charitativními spolky a organizacemi. Nicméně docházelo i k excesům, které byly hojně medializovány, kdy stát nedokázal tuto povinnost odvodů řádně regulovat. V roce 2011 byly loterie jednotně zdaněny v rámci novely loterijního zákona z pera tehdejší vlády Petra Nečase (ODS).
Změnu nastavení regulace tehdy kritizoval z pozice, kterou stále zastává, i Václav Krása. Celý neziskový sektor se již tehdy spojil, aby podpořil petici, která vyjadřovala nesouhlas s novým vládním plánem. Od té doby uplynulo už deset let, a přesto nebyl tento příjmový výpadek stále uspokojivě nahrazen a kompenzován. Už samotná pandemie covid-19 přinesla další citelný výpadek v příjmech neziskového sektoru. Válka na Ukrajině tento propad bezesporu ještě prohloubí.
„Do konce roku 2011 museli všichni provozovatelé povinně odvádět na veřejně prospěšné účely 6 až 20 procent z tržeb. V případě provozovatelů kasin to bylo většinou 10 procent. Tyto prostředky byly vesměs odváděny neziskovým organizacím v místech, kde daný provozovatel podnikal. Jsem přesvědčený, že naprostá většina provozovatelů, samozřejmě včetně nás, tento způsob odvodů podporovala a považovali jsme ho za správný,“ hodnotí zpětně tehdejší zákonné nastavení Pavel Zákravský, ředitel společnosti gamingové GELP. Vývoj po roce 2011 považuje za nešťastný, protože daňová zátěž provozovatelů sice vzrostla o 67 procent, ale neziskové organizace tak přišly o garantovaný podíl z těchto odvodů. „Jako provozovatelé jsme přitom například zmiňovaných 10 procent odvodu neziskovým organizacím podporovali a bylo na státu, aby určil pravidla těchto odvodů,“ dodává.
Zákravský věří, že by většina provozovatelů takovou legislativu podpořila i dnes. „Pokud bychom uvažovali, že by všichni provozovatelé odváděli na dobročinné účely 10 procent ze všech tržeb a zbytek by pak dodanili dle příslušné daňové sazby, tak by napřímo do sektoru neziskových organizací plynulo odhadem 4,9 mld. Kč. Tyto prostředky by měl neziskový sektor garantovány zákonem a mohl by tedy i lépe plánovat dlouhodobé projekty pomáhající potřebným,“ vypočítává. Tyto zdroje by tak zaručeně přispívaly k činnosti podobných organizací jako je Krásou vedená Národní rada osob se zdravotním postižením.
Výpočet se přitom opírá o dostupná data z posledních let. V roce 2020 činily souhrnné tržby v hazardním sektoru 32,9 miliard korun, stát z nich vybral na dani z hazardních her napříč všemi druhy částku 10,3 miliardy. „V roce 2021 odhaduji výběr daně na 11,9 miliardy koruny, a to i navzdory skutečnosti, že byl vloni land-based sektor zavřen neuvěřitelných 150 dní. Pro rok 2022 si troufám odhadnout výběr daně ve výši 15,4 miliardy, což reprezentuje tržbu cca 48,7 miliardy korun,“ předvídá ředitel společnosti GELP a zástupce provozovatelů v herním průmyslu.
Mohlo by tak jít o efektivní způsob, jak navrátit zdroje do sektoru, který mnohdy nahrazuje služby státu a poskytuje pomoc tam, kam sociální nebo zdravotní systém nedosáhne. Nutno ale mít na paměti, že výpadek v příjmech nesouvisí jen se změnou legislativy v roce 2011, neschváleným rozpočtem a krizemi mezinárodního společenství. Další výpadek v příjmech pro neziskové organizace a spolky souvisí s místními regulačními vyhláškami. Formy nulové tolerance hazardu pro mnohé obce a města znamenají vzdát se příjmů, které slouží k pořádání kulturních akcí nebo k organizačnímu zajištění aktivit místních sportovních oddílů.
