Pozorovateli v Evropské unii se válka na Ukrajině jeví jednoznačně jako největší mezinárodní událost posledních tří dekád. Oproti tomu blízkovýchodní země více navyklé konfliktům, jejich brutalitě vůči civilistům a milionům uprchlíků ji vidí spíše jako lokální epizodu. Při balancování mezi Západem a Ruskem se snaží zmírnit její dopady a některé ze situace i těží.
Řada zemí v regionu (a dále na východ) jako Spojené arabské emiráty, Alžírsko, Irák, Írán a Súdán se zdržela odsouzení agrese ruské armády vůči Ukrajině. Sýrie v OSN pochopitelně hlasovala proti. Postoj Emirátů a Iráku ukazuje, nakolik v posledních letech poklesl vliv USA v regionu, jemuž dlouho dominovaly.
Pro další země včetně Izraele je diplomatické odsouzení napadení Ukrajiny více než polovičaté a v podstatě se omezilo na zmíněnou rezoluci valného shromáždění OSN. S Ruskem se nechtějí rozhádat, protože v poslední dekádě se na Blízkém východě stalo opět regionální mocností s respektem místních autoritativních vlád. Smutné je, že k tomu přispělo zejména bezohledné a humanitární právo porušující angažmá ruského letectva v Sýrii, které bylo vedle podpory Íránu hlavním faktorem záchrany režimu Bašára Asada před porážkou.
Lidské utrpení nelze srovnávat a vážit, ale to, co dnes vidíme na Ukrajině, je při vší hrůze, čistě statisticky, jen zlomkem zločinů proti civilnímu obyvatelstvu během dlouhé syrské války. Ruské a syrské letectvo záměrně a systematicky bombardovalo například zdravotnická zařízení, přestože mělo informace o jejich poloze. A ne vždy byly tyto akce Západem odsouzeny.
Válka pro obyvatele Blízkého východu přináší řadu negativ a rizik. Pro vládce některých zemí ale i pár příležitostí: strmě rostoucí ceny komodit jako pšenice či kukuřice znamenají těžkou ekonomickou ránu, dražší ropa a plyn jsou zase pro některé státy příležitostí k profitu.
Například zbankrotovaný Libanon, dovážející až 80 procent svých dovozů pšenice z Ruska a Ukrajiny, nyní musí hledat alternativní dodavatele za vysokou cenu, přitom jeho zásoby po zničení obilného sila výbuchem v bejrútském přístavu vystačí jen asi na měsíc a půl. Pšenice je nyní jediný plně dotovaný dovozní artikl, což naznačuje její význam pro zchudlé libanonské obyvatelstvo.
