KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠIMÍČKA | Ministr spravedlnosti Pavel Blažek odpověděl na interpelace poslanců ODS, ANO a KDU-ČSL, týkající se více či méně vyšetřování toho, jak se v Brně nakládalo s městskými byty. Dostáváme hrozivý obrázek o praktikách některých státních zástupců a novinářů.
Zatímco jsme týdny svědky napadání ministra ze strany „investigativních novinářů“ Lukáše Valáška a Adély Jelínkové či nátlakové organizace Transparency International, z Blažkových odpovědí vyplývá, že skutečnosti jsou úplně jiné a veřejnost, jejímž zájmem se v úvodu jmenovaní opakovaně zaštiťují, byla dlouhodobě manipulována a dezinformována.
Předně je vyvrácena opakovaná lež, že ve jmenovaných kauzách figuruje ministr Blažek osobně. Pokud by tomu tak bylo, orgány činné v trestním řízení, které poskytovaly ministrovi informace pro jeho odpovědi, by mu je nedaly.
Sledujeme dlouhodobou cílenou skandalizaci ministra prostřednictvím prokazatelných dezinformací a je pro mě s podivem, že editoři médií, kde Valášek s Jelínkovou své dehonestační texty zveřejňují, nechají tyto skutečnosti bez povšimnutí. Na zesilování tohoto útoku na právní stát se minulý týden podílela také veřejnoprávní televize v pořadu Reportéři ČT.
Následují další skutečnosti, které by měly rozsvítit červenou kontrolku nejen vrcholným ústavním orgánům, ale také všem, kteří respektují Ústavu, tedy fakt, že Česká republika je právní stát.
V přímém přenosu sledujeme propojení represivních složek veřejné moci a jejich „pěšáků“ v médiích, kteří jako pověstný pes čekají, co jim vybraní představitelé orgánů činných v trestním řízení zrovna hodí k šíření. Nezákonně a s cílem pošlapat ústavní práva týkající se trestního řízení.
Například interpelace poslanců Václava Krále a Ivana Adamce byly prokazatelně poskytnuty novinářce Jelínkové jen několik dní poté, co byly doručeny vrchnímu státnímu zastupitelství. Pokud by jim je snad neposkytl sám ministr Blažek, což je samozřejmě zcela absurdní, musely uniknout z VSZ v Olomouci.
Poslanec Král (ODS) v dotazu píše:
„Dnešního dne, tedy 1. 3. 2023 jsem byl dotazován Adélou Jelínkovou, novinářkou, na okolnosti podání interpelace a poté se dočetl z médií něco v tom smyslu ‚co si dovoluji vůbec podat interpelaci‘. Na SMS zprávu jsem nereagoval, neboť absolutně nechápu, z jakého titulu jsem dotazován a proč bych se měl zodpovídat, že jsem využil svého ústavou garantovaného práva na parlamentní kontrolu moci výkonné, což je mimo jiné mojí povinností.“
Poslanec dále uvádí, že to vnímá jako útok na výkon svého mandátu. Pokud je to tak, jak píše, jedná se skutečně o zcela nepřípustné zasahování do ústavních práv poslance, jak ho zakotvuje Ústava v čl. 53 odst. 1. Z té vyplývá, že vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně a každý poslanec právě prostřednictvím interpelací může vládu „kontrolovat“, jde o jednu ze základních pojistek demokracie. Podobnou zkušenost má také poslanec Ivan Adamec (ODS).
Úniky z VSZ Olomouc dokonce připustil i vrchní státní zástupce Radim Daňhel:
„Nejprve chci obecně uvést, že jakékoliv pokoutné úniky interních informací do veřejného prostoru silně odsuzuji a považuji je za nezákonné, škodlivé a ohrožující jak pověst státního zastupitelství, tak v některých případech i řádný a nerušený výkon jeho působnosti. Dále musím uvést, že v souvislosti s medializací Vašich žádostí dle § 13 odst. 1 zákona o státním zastupitelství, resp. v souvislosti s písemnými dotazy novinářů, které medializaci bezprostředně předcházely, jsem z časové posloupnosti jednotlivých kroků, které byly v té době ve vztahu k těmto Vašim žádostem v průběhu jejich vyřizování činěny, nabyl, podobně jako oba uvedení poslanci, také dojmu, že k úniku informací o interpelaci Mgr. Adamce a o Vašich prvních dvou žádostech ze dne 10. 2. 2023 mohlo dojít z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci.“
Dalším důležitým bodem interpelací, například od poslankyně Zuzany Ožanové (ANO) bylo odškodnění za nezákonné trestní stíhání. Jeden z těch, co byli stíhání nezákonně, komunální politik ANO Radim Suchánek, se totiž nechal slyšet, že o odškodnění bude usilovat.
Ministr požádal o vyjádření také Nejvyššího státního zástupce, který mimo jiné uvedl, že:
„Je pravdou, jak namítají někteří poslanci ve svých interpelacích, že stížnostní řízení vedené u Nejvyššího státního zastupitelství se neobešlo bez problémů organizačního rázu, když Nejvyššímu státnímu zastupitelství nebyl přes opakované žádosti předložen kompletní vyšetřovací spis.“
Způsob práce dozorové státní zástupkyně v tomto případě je plný prapodivných pochybení. Je ale zřejmé, že Petra Lastovecká si ze své mizerné práce nic nedělá. Však on to za ní zaplatí stát…
Připomeňme, že nezákonná trestní stíhání vyplatilo Ministerstvo spravedlnosti z peněz daňových poplatníků za deset let více než tři čtvrtě miliardy korun.
Případu brněnského komunálního politika Radima Suchánka, který nezákonně figuroval v „bytové“ kauze, se věnuje také interpelace bývalého předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka. Ten se obává nepřijatelného zásahu do práva na samosprávu, neboť Suchánek byl řádně zvolen, počítalo se s tím, že bude místostarosta, a po sérii vylhaných článků a nezákonného trestního stíhání má v podstatě zničenou politickou kariéru.
Mimochodem, z odpovědí na interpelace vyplývá, že dozorová státní zástupkyně Lastovecká je blízkou přítelkyní levicového aktivisty a brněnského komunálního politika Svatopluka Bartíka, a není vyloučeno, že to má souvislost. Jinak řečeno způsob, jakým byli cíleně šikanováni bezúhonní občané a jímž byla flagrantně narušena jejich ústavní práva na řádný proces, může mít politické pozadí.
Je zcela legitimní se ptát, zda státní zástupkyně Petra Lastovecká není podjatá.
Asi nejzávažnějším a pro společnost nejvíce alarmujícím zjištěním je, že někteří advokáti podezřelých (případně nezákonně stíhaných) podali stížnost. Tvrdí, že v případech dozorovaných Lastoveckou jim policisté otevřeně vyhrožují, když se domáhají uplatnění zákonných práv jejich klientů.
Jedním z hlavních požadavků společnosti po konci bolševické totality byla kontrola represivních složek veřejné moci. Je naprosto šílené, že víc než 30 let poté vychází najevo, že existují státní zástupci a policisté, kteří by se dokonale uplatnili v totalitním režimu, kterým ústavní a občanská práva nic neříkají a kteří využívají k mediálnímu krytí poskoky, nerušeně skandalizující oběti jejich trestněprávního aktivismu.
Okolnosti těchto mediálních útoků na ministra spravedlnosti a také nestandardní postupy olomouckého VSZ popisuji v článcích několik měsíců. Vlastně jsem se chtěl mýlit, protože pořád věřím, že Česká republika je právním státem.
Odpovědi na interpelace mě ale šokovaly. Šikana bezúhonných občanů, cílená mediální dehonestace politiků, kteří řádně vykonávají svůj mandát a využívají Ústavou daná práva, vyhrožování ze strany orgánů činných v trestním řízení a soustavně manipulované veřejné mínění, to se dá čekat někde na „divokém východě“.
Do civilizované země, kde vládne parlamentní demokracie a právní stát, tohle nesmí patřit. Státní zástupci a policisté, kteří si pletou svoji zákonnou a ústavní pozici s postavením totalitních prokurátorů a příslušníků SnB, nemají na svých pozicích co dělat.
Autor je právník, člen ODS a zástupce iniciativy ČESKO.plus.
