KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Politikou hýbe případ propuštěného šéfa Úřadu práce. Ministr práce Marian Jurečka mu podle MF Dnes nabízel mimořádnou odměnu, pokud v tichosti sám odejde. Opozice mluví o uplácení, případně vydírání. Jurečka to odmítá a má prozatím podporu premiéra Fialy. Tolik kauza v kostce. Jsou to silná obvinění, ale to je věc pro policii. Přesto je jasné, kde Jurečka udělal chybu: když v Sobotkově vládě podpořil zákon, který do značné míry ochromuje demokracii a nahrazuje ji byrokracií.
Vznik služebního zákona je dlouhá a neslavná historie. Stabilizaci veřejné správy po nás vyžadovala EU. V roce 2014 už hrozilo, že bez normy chránící úředníky nedostaneme peníze z unijních fondů. S prvním návrhem ovšem přišla už levostředová vláda v roce 2006 a kabinet Mirka Topolánka ho pak v duchu liberalismu smetl se stolu. Odůvodnění bylo jasné a tvrdé: Nebudeme vytvářet kastu nedotknutelných byrokratů a betonovat tím státní úřady. Ministr má právo vybrat si lidi, s nimiž prosadí svůj program.
Znělo to rozumně. Bohužel se to ukázalo jako krátkozraké. Tlak Bruselu nepolevil a nakonec se pod vedením Jiřího Dienstbiera v roce 2014 připravila norma, která jde daleko více do hloubky a do šířky než Topolánkem odmítnutý zákon. Vznikla v podstatě kasta nedotknutelných, jak někde ve Starém Egyptě. Vykladači vší moudrosti, kteří si sami vybírají své lidi, posty mají zajištěné „doživotně“ a nepohne s nimi ani faraón.
Jinak řečeno: o byrokratech rozhoduje zase jen byrokrat, ne premiér s mandátem od voličů.
Vyhodit úředníka skoro nelze. Až po dlouhé proceduře s vytýkacími dopisy a případně novou systemizací. V podstatě jim demokratičtí politici ani nevelí. Na ministerstvu spadají pod tajemníka a vše zastřešuje „superúředník“, který sedí na vnitru. Původně dokonce neměl mít člen vlády ani nárok vzít si s sebou alespoň dva náměstky. Tahle možnost přibyla do zákona až po nátlaku opozice. A co kolem toho bylo řečí o „trafikách“. Jak má ale kabinet plnit volební sliby bez opory ve státní správě?
Lze rozumět tomu, že řadoví úředníci mají být chráněni před šikanou, ať už svých přímých nadřízených, nebo i ministra. Ale ředitel sekce, náměstek, nebo šéf velké organizace, jakou je třeba finanční či sociální správa, to přece nejsou žádní „pěšáci“. To jsou důležití a mocní lidé a sedí na postech, odkud se přímo řídí realizace vládního programu – nebo bojkotuje, když nový kabinet nemáte rádi. Vršek pyramidy je politika, ne pouhá správa.
O tom, že po Babišově vládě jsou státní úřady „agrofertizované“, se napsalo hodně. A je skutečně šílené, když vyhrajete volby a pak zjistíte, že máte svázané ruce, protože všechny páky, mají v rukách vaši nepřátelé napojení na ANO. Těžko se někoho zbavíte, protože dokonce i náměstek se s vámi může soudit o neplatnost výpovědi a vyhrát. A ministr sám takřka nic neřídí, je nezávislý na tom, aby jeho úřad šlapal a plnil politická zadání. Kdyby ne, tak můžeme rovnou zrušit volby.
