KOMENTÁŘ VOJTĚCHA PROBSTA | Když jsem nedávno rozebíral volby ve Francii, poukazoval jsem na to, že politický systém tamní páté republiky založený na soupeření republikánů a socialistů v podstatě zanikl a byl nahrazen novými stranami či koalicemi. Totéž se stalo v Itálii mnohem dříve. Od konce druhé světové války až do začátku 90. let tvořily italskou politiku rovněž dva základní pilíře: křesťanští demokraté a socialisté. Kdo by ovšem v roce 1990 usnul a probudil se dnes, ten by současnou italskou politickou scénu nepoznal.
Křesťanští demokraté zcela zanikli v roce 1994 po korupčních aférách. Uvolněný prostor postupně obsadil mediální magnát a velkopodnikatel Silvio Berlusconi, který je na scéně se svou stranou Forza Italia dodnes. Na počátku 90. let vznikla i Liga severu, usilující o větší samostatnost bohatého severu Itálie, který doplácí na chudší jih. Před čtyřmi lety se pod vedením Mattea Salviniho přejmenovala na Ligu a stala se z ní celostátní strana, jejímž hlavním tématem bylo zamezení nelegální migraci.
Socialisty de facto nahradilo levicově populistické Hnutí pěti hvězd, vzniklé v roce 2009 a o dva roky starší středolevá Demokratická strana, vycházející zčásti z křesťanské levice, zčásti ze socialistů starého střihu, zčásti je ovlivněna i dnešními levicově progresivními proudy. Pokud marně hledáte mezi dnešními hlavními italskými politickými stranami nějakou umírněnou a „seriózní“, pak Demokratická strana má k tomuto označení patrně nejblíže.
A v posledních průzkumech vychází hvězda dalšího nového hnutí – Bratři Itálie. Strana označovaná za krajně pravicovou i postfašistickou má dokonce díky tomu, že se nepodílela na nedávno padlé vládní koalici, velkou šanci volby vyhrát. A v příští vládě bude téměř určitě. Některé obecné věci již o Bratrech Itálie česká média přinesla, další – a docela zajímavé – zůstaly přehlédnuty.
Bratři Itálie vznikli v roce 2012 jako okrajová pravicová pidistrana odštěpením od tehdejší Berlusconiho širší formace Lid svobody. A Berlusconimu přebírají členstvo i voliče dodnes. Ve volbách v roce 2018 sice dosáhli na pouhá čtyři a čtvrt procenta, to jim však v italském systému zajistilo 33 poslanců a od té doby jako opoziční strana mohutně posilují. Podle posledních červencových průzkumů už předstihli Demokratickou stranu a jsou v čele žebříčku s necelými 24 % podpory.
Ve svém čele mají Bratři Itálie ženu – 45letou Giorgii Meloniovou, která se může stát první premiérkou Itálie. Jedno prvenství už drží – v Berlusconiho vládě v letech 2008 až 2011 byla nejmladší ministryní v historii. Asi nejvíce tehdy zaujala výzvou italským sportovcům, aby bojkotovali zahajovací ceremoniál olympijských her v Pekingu na protest proti brutální čínské okupaci Tibetu a porušování lidských práv.
Vyrůstala v dělnické čtvrti
Garbatella, postavené ve 20. letech. Otec – daňový poradce – od rodiny odešel,
když jí bylo jedenáct, dospívala tak jen se svou sicilskou matkou a sestrou. V
dětství podle svých slov zažívala šikanu od spolužáků kvůli své tehdejší
obezitě. V 15 letech vstoupila do mládežnické organizace Italského sociálního
hnutí MSI, založeného po válce stoupenci popraveného Benita Mussoliniho. Odtud
pak vedla její cesta k Berlusconimu a následně k Bratrům Itálie.
Její očividně kladný vztah k Benitu Mussolinimu však nevyprchal. V roce 2018 svou předvolební kampaň zahájila 60 kilometrů jižně od Říma v městečku Latina. To nechal postavit právě Mussolini na místě vysušených bažin. Doprovázela ji diktátorova vnučka. Diktátorův pravnuk dokonce za Bratry Itálie kandidoval do Evropského parlamentu. Je nutné ovšem dodat, že vnímání Mussoliniho v dnešní Itálii je trochu jiné než vztah dnešních Němců k jeho žákovi Hitlerovi.
Část Italů dodnes Mussoliniho oceňuje za jeho sociální politiku, o které v roce 1924 u nás psala pochvalně i Peroutkova Přítomnost (ne, to opravdu není žádné „vlevo dole“). Zároveň se tato část Italů snaží Mussoliniho zločiny omlouvat tím, že je k nim dotlačil Adolf Hitler, což je ovšem od skutečnosti kosmickou vzdálenost daleko. Mussolini měl krve na rukou hektolitry i bez Hitlera. U Meloniové, která byla podporovatelkou Donalda Trumpa a jeho Make America Great Again, pak přichází v úvahu ještě to, že na Mussoliniho Itálii oceňuje, že byla ve své době velmocí, či si to o sobě alespoň myslela.
S čím Bratři Itálie do zářijových voleb jdou? V českých médiích je jejich program zredukován v podstatě jen na motivy dnešních kulturních válek. Ano, strana je proti stejnopohlavním sňatkům či adopcím ze strany homosexuálních párů, zdůrazňuje své křesťanství a patriotismus, klade důraz na rodinu, odpor k migraci je jedním z jejích hlavních témat. V minulosti navrhovali námořní blokádu afrického pobřeží, příspěvek rodičům více dětí či povinné kázání v italštině v tamních mešitách.
Osobním tématem Meloniové je podpora pracujících matek. Pozitivní je, že na rozdíl od podobných stran nejsou Bratři Itálie prokremelští, invazi na Ukrajinu jasně odsoudili. Evropskou unii sice kritizují, ale opustit ji rozumně odmítají. Jinak je to s eurozónou – jejich požadavek návratu k italské liře oslovuje nejen nostalgiky, ale i ty, kteří mají dojem, že euro jako jakási podhodnocená německá marka italské hospodářství spíše dusí.
Italské politické strany zatím nepředstavily svůj program, bratři Itálie však již vydali brožuru, která je jeho předstupněm. Jejich návrhy jsou pozoruhodně podrobné, v porovnání s českou politikou nevídaně.
Velice detailní je návrh na zlevnění pracovní síly – stručně shrnuto, Bratři Itálie chtějí osvobodit od daně zaměstnanecké benefity, snížit v některých případech daň z příjmu IRPEF nebo snížit odvody na sociální pojištění o 5 procentních bodů. Pro ženy s dětmi do 16 let chystají možnost smart workingu tři dny v týdnu nebo povinné firemní jesle ve firmách s více než 50 zaměstnanci.
Kompenzace zaměstnavatelům budiž snížení příspěvkové zátěže zaměstnavatele na tyto zaměstnankyně o 50 % nebo daňové odpočty pro zaměstnavatele matek dle počtu jejich dětí. Zajímavý je i nápad na vytvoření programu umělé inteligence, který by se snažil propojit studenty v posledním ročníku studia s podniky, shromažďoval nabídky práce a nabízel je vhodným absolventům.
Jako jedna z mála populistických stran si Bratři uvědomují, že migrace – ač v Itálii v mnohém negativní – dorovnává vymírání původního obyvatelstva. Jako strana protiimigrační se proto logicky snaží podpořit vyšší porodnost. Demografický úbytek obyvatelstva je v Itálii opravdu vážný, v roce 2021 roční rozdíl mezi počtem narozených a zemřelých přesáhl číslo 300 000. Na 100 mladých lidí do 15 let připadá více než 182 osob nad 65 let.
Další oblast, které se migrace týká, je pracovní trh. Obecně můžeme říci, že otázka migrace je v evropské politice souboj dvou populismů a těžko říci, který je horší. Na jedné straně vlády dovážejí pracovníky na špatně placené pozice, na kterých se nechce pracovat původním obyvatelům. Postupně tak vytvářejí sociální dno z lidí ze třetího světa, kulturně často značně odlišných, kteří po ztrátě zaměstnání mají větší potíže najít si práci novou, nebo si ji najít neumějí či již nechtějí. S tím je spojena i dramatická proměna některých městských čtvrtí a šíření jevů jako islamismus.
Na straně druhé, populisté oficiální házejí všechny imigranty do jednoho pytle a nemají odvahu svým voličům říci: „Pokud odmítáte migranty, smiřte se s tím, že možná budete muset pracovat v supermarketu na pokladně nebo tahat bedny s rybičkama v konzervárně.“ Z přípravného programu Bratrů Itálie vyplývá, že si tuto věc uvědomují. Snížení dlouhodobě zhruba desetiprocentní nezaměstnanosti motivací k práci má zajistit několik konkrétních opatření, jako je např. snížení sazby daně z příjmů právnických osob za nově přijaté zaměstnance, již zmíněná podpora práce matek s dětmi nebo povinnost nezaměstnaných absolventů přijmout nabízenou práci.
Další návrhy Bratrů Itálie se týkají podpory rodin s dětmi, výstavby sociálního bydlení rozesetého tak, aby se zabránilo vznikům ghett, zjednodušení složitého systému sociálních dávek či podpora rodin. Ekonomickému programu mohou obecně někteří vytknout jedno – až příliš mnoho věcí řeší škrtem příjmů do státního rozpočtu v situaci, kdy je Itálie giganticky zadlužená.
Na druhou stranu – zatížení firem je v Itálii enormní, korporátní daň činí 24 %, a úlevy firmám by se měly projevit ekonomickým růstem. Když si vybavíme totální myšlenkové prázdno, které u nás produkuje Tomio Okamura a jeho parta, můžeme Italům jejich tzv. „krajní postfašistickou pravici“ jen závidět.
Jak jsme již řekli, ať už Bratři Itálie volby vyhrají, nebo ne, mají mocně nakročeno k vládní účasti. Spolu s Berlusconiho Forza Italia a Salviniho Ligou je pojí dohoda o budoucí vládní koalici, kterou povede předseda či předsedkyně té strany, která ve volbách zvítězí. Trojice těchto stran zároveň nad Hnutím pěti hvězd a Demokratickou stranou či dalšími ministranami v průzkumech jasně vítězí. Jasno však bude až v září.
Autor píše pro projekt Cizí píseček.
