Velký skok: Evropa může být na ruském plynu nezávislá už během pěti let

Mezinárodní agentura pro energii (IEA) minulý týden představila novou zprávu o vývoji na trhu se zemním plynem pro třetí čtvrtletí, jejíž součástí je i střednědobý výhled do roku 2025.

PODLE HLAVNÍHO SCÉNÁŘE: IEA budou dodávky ruského plynu letos pokrývat jen 25 procent spotřeby Evropské unie, což je nejnižší úroveň za poslední dvě dekády. Do roku 2025 by pak Rusko podle prognózy IEA mělo pokrývat jen 20 procent spotřeby EU a v roce 2027, poté, co vyprší dlouhodobé obchodní kontrakty, by se Evropa měla bez ruského plynu kompletně obejít.

Jedná se tak o významné otočení trendu posledních deseti let, kdy se závislost Evropy na ruském plynu neustále zvyšovala (viz graf níže) – a to navzdory plynové krizi z roku 2009 či anexi Krymu v roce 2014. Řečí čísel se závislost EU na ruském plynu zvýšila mezi roky 2009 a 2019 ze 30 procent na 47 procent, loni pak vzhledem k světové nadprodukci klesla ke 40 procentům.

VZÁJEMNÁ ZÁVISLOST: Ovšem podobně jako Evropa závisí na Rusku, tak Rusko závisí na Evropě. Právě na trhy EU totiž Rusko dodává 60 procent svého exportu zemního plynu a realizuje zde 70 procent tržeb. A tržby z prodeje ropy a zemního plynu zase tvoří zásadní pilíř příjmů ruského státního rozpočtu, na kterém se podílejí z asi 45 procent.

Rusko se snaží nahradit výpadky dodávek do Evropy dodávkami na asijské trhy, zejména do Číny. To však není jednoduché hned ze dvou důvodů – jednak kvůli omezeným transportním kapacitám, jednak kvůli tomu, že východní trhy platí za ruský plyn výrazně méně než Evropa. Například Čína ruský plyn aktuálně odebírá levněji než Bělorusko.

VÝHLED PRO EVROPU: Evropa ve snaze o zajištění plynové nezávislosti musí hledat nové zdroje a dodavatele a soustředit se na dodávky LNG, radí agentura. Import zkapalněného zemního plynu do Evropy by měl dosáhnout mezi lety 2022 a 2025 přibližně 120 miliard kubických metrů (bcm) ročně (v roce 2021 byla celková spotřeba plynu v EU okolo 400 bcm), což znamená růst oproti roku 2021 o 55 procent.

Nejde však jen o zajištění dodávek, ale i o investice do příslušné infrastruktury: regasifikační terminály a plynovody, které dokáží přivezený plyn distribuovat do evropského vnitrozemí. Současnou regasifikační kapacitu IEA odhaduje na 160 bcm ročně, ovšem asi 40 procent této kapacity je na Pyrenejském poloostrově, který není dobře napojen na zbytek kontinentu.

PROPAD GLOBÁLNÍ POPTÁVKY: Podle nové zprávy IEA letos globální poptávka po zemním plynu mírně klesne a v dalších letech bude její růst „limitovaný“. Mezi roky 2021 a 2025 by se měla světová poptávka navýšit o 140 bcm, což není ani polovina nárůstu dosaženého v předešlých pěti letech (370 bcm).

Riziko, že Pražská plynárenská bude muset před koncem roku znovu zvyšovat ceny, je „úměrné situaci na spotovém trhu“. „Pokud ale cena plynu zůstane na současných úrovních okolo 150-160 eur, tak si myslím, že už nebudeme přistupovat k úpravě ceníků,“ říká v bleskovém rozhovoru pro Velký skok předseda představenstva Pražské plynárenské Martin Pacovský.

Překvapilo vás, když plyn po odstávce opět začal proudit skrze Nord Stream 1?

Trochu ano. Bylo to ale jako sázka v kasinu a myslím, že v současné nejisté době se většina lidí bojí spíš více než méně – a všichni jsou raději nakonec mile překvapeni než obráceně.

Jde podle vás o pozitivní signál pro další vývoj plynové krize?

Nemyslím. Nakonec se totiž vždycky najde nějaký důvod, proč situaci dále znervózňovat. Vidíme to i nyní, stále se řeší zprovoznění turbíny – v konečném důsledku tak podle mě jde spíš o válku informační než technickou.

Takže to nevnímáte jako snahu o deeskalaci extrémně napjaté situace?

Ne. A paradoxně to může to být úplně naopak, že v Evropě vznikne pocit, že je všechno v pořádku, ovšem situace se bude lámat až v září nebo v říjnu, před začátkem topné sezóny.

Na druhou stranu se však nyní začínají zprovozňovat nové LNG terminály, což sice samotné jádro problému kompletně neřeší, ale každý den plnění zásobníků je dobrý – a čím více se oddálí potenciální situace odpojení Nord Streamu 1, tím lépe.

Jaký je nyní další klíčový okamžik ve vývoji plynové krize?

Pozitivní impulzy jsou ve zprovozňování plovoucích LNG terminálů. V Pražské plynárenské už se nám začínají ozývat dodavatelé, kteří toto LNG začínají nabízet s dodávkou až k nám – takže cesty už existují a ukazuje se, že zkapalněný zemní plyn půjde ze Západu do Česka reálně dodat. A čím více budeme postupovat v čase, tím více budou tyto terminály rizika ruských dodávek mitigovat.

Pražská plynárenská získala na jaře půjčku dvě miliardy korun. Stačí vám na pokrytí rostoucích nákladů?

My jsme si vyjednali půjčku dvě miliardy plus další čtyři miliardy v bankovních garancích, tedy celkem šest miliard. Samozřejmě, když jsme o tyto půjčky žádali, tak cena byla na 100 eurech, nyní je okolo 150. Ovšem nějakou rezervu stále máme a pod tlakem nejsme, situace je u nás poměrně stabilní.

Jaké je riziko, že budete letos ještě jednou měnit ceníky?

Je úměrné tomu, jak se bude vyvíjet spotová cena a situace na trhu. Pokud cena zůstane na aktuálních úrovních okolo 150-160 eur, tak si myslím, že ceníky upravovat už nebudeme. Situace se ale může ze dne na den změnit.

Největší problém je, že pokud se dodávky ruského plynu omezí – jak jsme viděli například nyní během údržby Nord Stream 1 –, tak dopad na cenu je masivní. Naopak to však už nefunguje. Dnes jsou dodávky plynu skrze Nord Stream 1 větší, než většina lidí čekala, ale cena plynu zatím neklesla.

Evropská komise minulý týden představila soubor opatření, která by měla pomoci zajistit dostatek plynu v Evropě v případě výpadku ruských dodávek. Nejvíce pozornosti se dostává návrhu, aby členské státy omezily v letošní topné sezóně svou spotřebu o 15 procent. Návrh glosuje expertka na energetiku Lenka Kovačovská.

„V rámci úspor zemního plynu je třeba postupovat holisticky, systematicky a dlouhodobě. Existuje celá řada rychle dostupných řešení, která mohou přinést benefity už v těchto měsících.

Na straně energetiky a průmyslu je rozhodně dobře, že EK umožňuje nahrazení zemního plynu všemi dostupnými technologiemi, tedy jak dlouhodobé řešení prostřednictvím nízkoemisních a obnovitelných zdrojů, tak dočasný návrat k využívání jiných fosilních zdrojů, respektive oddálení nutnosti konverze od nich. Především pro náš region to je dobrá zpráva.

Systémově prostor pro úspory je, což ukazují i statistiky za první pololetí, kdy vlivem vysokých cen energetických komodit výrazně šetří energii jak firmy, tak obyvatelstvo. Kromě investic do OZE a úsporných opatření je potřeba systematicky podporovat výchovu ke správným spotřebním návykům nejen ve firmách, ale i u obyvatelstva, například ohledně vytápění, vaření či větrání, tak, jak to již činí řada evropských vlád a mezinárodních organizací.

Systematická edukace ze strany státu, médií, vzdělávacích institucí, ale i jednotlivých tržních aktérů se s ohledem na naši mentalitu jeví vhodnější než politika striktních zákazů a příkazů.

Pro naplnění cílů „Save Gas for a Safe Winter“ bude velmi podnětné vyvinout tržní pobídky pro omezování spotřeby plynu v průmyslu, tedy trh s plynovou flexibilitou.

V elektroenergetice tato diskuse probíhá již několik let, v plynárenství bude muset být řešení nalezeno a plně implementováno v řádu několika málo měsíců. Proto je velmi důležité na tomto úkolu spolupracovat v rámci evropských regionálních platforem a organizací, aby vzniklý trh s flexibilitou měl co nejrychleji potřebnou hloubku.“

Ruský gambit

Dodávky ruského plynu do Evropy jsou v posledních měsících vše, jen ne stabilní a předvídatelné. Nedávná odstávka plynovodu Nord Stream 1 a následné vyhlášení force majeure se mohou kdykoliv opakovat a řada státníků se obává, že Rusko k této kartě znovu sáhne na podzim, na začátku topné sezóny.

Ovšem ačkoliv z evropského pohledu je takový přístup obchodního partnera krajně nedůvěryhodný, Gazprom se chová logicky – byť si o takové logice může každý myslet svoje, píše pro INFO.CZ analytik Karel Svoboda. „Lze vysledovat poměrně jasnou hru o to dotlačit evropské společnosti k návratu k dlouhodobým kontraktům na dodávky zemního plynu a opuštění spotových trhů. Zpráva je přitom jasná – kdo má dlouhodobý kontrakt, má plyn levný, kdo jej nemá, bude mrznout, popřípadě ponese vyšší ekonomické náklady,“ píše Svoboda.

Analýzu Karla Svobody najdete ZDE.

Německo zachraňuje Uniper

Německá vláda převezme přibližně třetinový podíl ve společnosti Uniper, aby zabránila jejímu úpadku. Firma je největším německým dovozcem ruského plynu, ovšem kvůli prudkému růstu cen a omezení dodávek z Ruska se ocitla v existenčních potížích – a stala se zatím největší obětí současné krize na trhu s energiemi v Evropě. Firma vstupem německé vlády získá finanční injekci 15 miliard eur, část z této sumy tvoří bankovní záruky, část pak nový kapitál.

Dopad na chemický průmysl

Centrum ekonomických a tržních analýz (CETA) ve spolupráci se Svazem chemického průmyslu ČR minulý týden zveřejnilo novou dopadovou analýzu, která mapuje vliv vysokých cen zemního plynu na chemický průmysl. Výroba produktů v tomto segmentu je nejen vysoce závislá na energetických dodávkách, ale ropa či zemní plyn jsou navíc důležitou vstupní surovinou pro samotnou výrobu chemických produktů. Z dotazníkového šetření přitom vyplývá, že podíl nákladů na zemní plyn a elektřinu na celkových nákladech se v odvětví průměrně zdvojnásobil.

Analýza CETA je dostupná ZDE.