Bujaře slavící muži vezou na korbě mladou ženu jako trofej, kontury zkrouceného těla jen tušíme za pancéřovaným zadním víkem s velikým nápisem TOYOTA. To je obrazové klišé všech zpravodajských kanálů uplynulého víkendu. Proč si právě Land Cruiser vysloužil pověst nejlepšího bojového vozidla teroristických bojůvek i pravidelných armád celého světa, včetně té české?
Jestliže byl Willys Jeep základním mobilním prostředkem druhé světové války a s GAZem se seznámil každý správný mladý muž v armádách Varšavské smlouvy, pak terénní Toyoty jsou s přehledem nejuniverzálnějším vojenským vozidlem naší doby.
Když se americká administrativa v době vrcholící expanze Islámského státu v roce 2015 dotazovala japonské značky, jak je možné, že na všech snímcích z bojišť jsou vidět její vozy, dostala lakonickou odpověď: „Toyota dodržuje přísná pravidla a neprodává automobily kupcům, kteří by je mohli použít nebo přizpůsobit k použití při teroristických aktivitách. Naše opatření mají zabránit tomu, aby byly naše výrobky použity k nepovoleným vojenským aktivitám. Výrobce ale nedokáže kontrolovat nelegální cesty, díky nimž mohou auta padnout do špatných rukou.“
Auto, které dalo jméno válce
Pravda je taková, že Toyota prodává na Blízkém východě okolo 800 000 aut všech typů ročně, dealerství v zemích podporujících terorismus už ale dávno uzavřela nebo prodej razantně „cenzuruje“. Do rukou teroristů z Hamásu či Hizballáhu se upravené pick-upy Hilux nejčastěji dostávají nepřímo prostřednictvím jejich podporovatelů z různých arabských zemí, dalším výživným zdrojem „příjmů“ Toyot jsou prosté krádeže vytipovaných vozů napříč Asií i Oceánií. O skvělé „bojové image“ japonských nezmarů však nelze pochybovat.
Dnes už pozapomenutému konfliktu mezi Libyí a Čadem z roku 1987 se dokonce dostalo přízviska „Toyota válka.“ Kaddáfího profesionální armáda se tehdy pokusila proniknout na území severního Čadu, kde však narazila na nečekaně účinný odpor pohyblivých čadských jednotek vybavených čtyřmi stovkami Land Cruiserů. Tušíte správně, Libyjci se tehdy s těžkými ztrátami na technice i životech museli s hanbou stáhnout.
Terénní Toyoty jsou ale po celém civilizovaném světě známé především jako neocenitelní pomocníci všech lesáků, zemědělců, stavařů a expedičních výprav.
Zn. Nezničitelný
Jejich neprůstřelnou odolnost svého času zpropagoval britský Top Gear ještě v legendární sestavě v čele s Jeremy Clarksonem. Na mušku si povedená trojice vzala běžný model Hilux, který postupně podrobila rozsáhlé tortuře zahrnující srážku se stromem, bourací koulí, topení v moři a pád z 23. patra právě demolované budovy. Vůz všechna tato příkoří sice přestál v naprosto nerozpoznatelném stavu, nakonec byl ale přesto ještě schopen jízdy.
Nedávno se zase na Instagramu objevilo video, ve kterém majitel japonského pick-upu prozradil, že se s vozem zřítil z vysoké hory a Land Cruiser se několikrát převalil přes střechu. Řidič přitom nehodu přečkal bez vážných zranění a k jeho překvapení bylo možné havarovaný vůz nejen nastartovat, ale dokonce s ním i odjet do opravny. Ani v tomto případě nebyla Toyota z vnějšku prakticky k poznání.
Domácí příprava
Ve výbavě paramilitantních jednotek se vyskytují terénní Toyoty různých modifikací, ztělesněním vozu ideálního pro účinný úder na „komoru“ protivníka a rychlý úprk jsou však lehké pick-upy Hilux a jejich bytelnější sourozenec Land Cruiser řady 70, tedy vůz vyráběný nepřetržitě od roku 1984 bez větších změn. Tajemství jejich odolnosti spočívá ve faktu, že jde o klasická „oldschoolová“ terénní auta stavěná na masivním žebřinovém rámu s tuhými nápravami, které jsou obě poháněné. Je potom prakticky jedno, jak velkou újmu utrží v boji karosérie.
Pokud není zasažen motor a převodovka, není důvod, proč by se auto zastavilo. Právě bytelné pohonné ústrojí představované zpravidla naftovým čtyřlitrovým osmiválcem je další zárukou, že Toyota vždy pojede, což je při způsobu boje, jaký používá například Hamás, klíčovým předpokladem přežití.
Více či méně podomácku vytvářené bojové úpravy Toyot se odvíjí od požadavků na konkrétní typ prováděných operací. Bezpečnostní expert Lukáš Visingr popsal před časem pro server iDNES obvyklou výzbroj: „Rozhodně nejčastější bývají kulomety ráže 7,62 mm, 12,7 mm nebo 14,5 mm, z těžších zbraní to bývají dvojkanony ZU-23 ráže 23 mm či bezzákluzová děla ráže 106 mm. Značně se ale rozmohla praxe instalovat na auta i z letounů či vrtulníků sundané raketnice, ze kterých se střílí neřízené rakety ráže 57 nebo 80 mm.“
Palebné prostředky zpravidla doplňuje také více či méně improvizované pancéřování chránící klíčové části vozu, jako jsou skla kabiny, chladič či palivová nádrž.
Nechtěná reklama
Na trhu samozřejmě existuje i řada konkurenčních modelů schopných fungovat stejným způsobem, ani Mitsubishi L200, ani Nissan Navara či Land Rover Defender si však v průběhu několika desetiletí nedrží pověst nezničitelnosti v míře, jakou vládne Toyota. Podle Visingra představují mezi uživateli tzv. technicals, jak se těmto upraveným běžným autům přezdívá, specifikum kurdští bojovníci, kteří nejraději operují ve vozech Mercedes-Benz třídy G. V Libyi jsou prý zase oblíbené čínské teréňáky Tayo.
Nechtěné popularitě japonské značky přispívají i velké nápisy TOYOTA, které pick-upy Land Cruiser 70 vozí na zadních dveřích korby. Toyota na základě negativních reakcí v časech bojů s Islámským státem přestala na některých trzích nápisy používat, „slušní“ zákazníci z celého světa si však vynutili jejich návrat. Inu špatná reklama, taky reklama. A jak se mentalita islámských bojovníků slučuje s užíváním prozápadního výrobku? Nijak. Arabové zatím žádné použitelné auto nevyrobili.
