Americký prst vztyčený ve východním Středomoří: US Navy poprvé nasadilo letadlovou loď Gerald Ford

Geopolitika se dělá přes loďstvo a největší ramena přes letadlovou loď. Protože kam se vrtne, tam to ztichne –  přítomnost letadlové lodě znamená jednoznačnou vojenskou převahu nad ostatními. Navíc když je v tomto případě řeč o letadlové lodi s jaderným pohonem umožňujícím provádět vojenské operace tisíce kilometrů daleko nejen od vlastního území, ale vzhledem k palubnímu letectvu i stovky kilometrů od místa, kde se právě nachází.

Ve východním Středozemním moři nyní operuje USS Gerald Ford v čele tzv. 12. úderné skupiny. Tu kromě ní tvoří i raketový křižník a čtyři raketové torpédoborce – konkrétně jde o křižník s řízenými střelami třídy Ticonderoga USS Normandy a torpédoborce s řízenými střelami třídy Arleigh-Burke USS Thomas Hudner, USS Ramage a USS Carney.

USS Gerald Ford představuje nejnovější a nejmodernější exemplář letadlové lodě ve flotile amerického námořnictva, a zároveň i první bojové plavidlo ve své stejnojmenné třídě, které v mnoha ohledech překonává předchozí třídu Nimitz.

Jeho dva jaderné reaktory mají totiž až třikrát vyšší výkon a umožňují mu vyvinout rychlost přes 30 uzlů (víc jak 56 km/h), což tomuhle obrovi o velikosti několika sídlištních bloků umožnuje bez problémů udržet krok i s daleko menšími a tudíž hbitějšími plavidly.

Mezi hlavní inovace patří menší velící ostrov s menší velící věží posunutou dozadu, čímž vznikl větší prostor pro bojové letouny a další prostředky vzdušného boje. Dalším vylepšením je přepracované umístnění zbrojního výtahu, které umožňuje významně rychlejší vyzbrojování letadel. 

Loď disponuje i elektromagnetickými katapulty pro svižnější odbavování vzletů, které navíc při startech tolik nenamáhají jejich konstrukci. Fungují na stejném principu jako pohon elektromagnetických vlaků. Přistávání letadel a tím pádem celý provoz na palubě urychluje také vylepšený záchytný systém.

O nejméně generaci modernější je rovněž dvoupásmový radarový systém a nový systém logistiky s významnou redukcí personálu. USS Gerald Ford vyžaduje méně „námořníků“ i méně leteckého personálu v řádech vyšších stovek lidí. I tak ale chod plavidla obstarává posádka čítající v celkovém součtu bezmála 4500 lidí.

Na své 337 metrů dlouhé palubě nese devadesát letadel a vrtulníků včetně letounů páté generace Lockheed Martin F-35C. Kromě nich jsou tu i útočné letouny F/A-18 Super Hornet, E-2D Hawkeye, letouny elektronického boje EA-18G Growler, vrtulníky MH-60R/S a také několik bezpilotních letounů.

Název plavidla má svůj symbolický význam. Gerald Ford, který po aféře Watergate nahradil v úřadu Richarda Nixona, sloužil za druhé světové války v americkém námořnictvu. Po japonském útoku na Pearl Harbor se přihlásil k US Navy jako dobrovolník a od prosince 1944 byl zařazen na letadlovou loď USS Monterey na pozici obsluhy protiletadlové baterie. Získal vojenské vyznamenání za svou činnost ve vojenské kampani při osvobození Filipín.

Zkonstruovat novou letadlovou loď, a ještě k tomu loď nové generace, je záležitost mnoha let. Konkrétně na stavbě USS Gerald Ford se podílelo na devatenáct tisíc lidí, kteří ji v doku v New Portu ve Virginii kompletovali v letech 2009 až 2013. V pořadí již osmaosmdesátá letadlová loď amerického vojenského námořnictva stála 13 miliard dolarů a sloužit by měla dalších padesát let.

V současnosti jde o její historicky první misi po deseti letech od spuštění na hladinu. Do Středozemního moře proplula Gibraltarským průlivem letos v červnu v doprovodu úderného svazu CSG 12 a palubního křídla CVW 8. Přítomnost amerického námořnictva v evropských vodách byla americkou odpovědí na ruský útok na Ukrajinu a USS Gerald Ford tak ve Středozemním moři vystřídala letadlovou loď USS George HW Bush.

Úderná skupina má za cíl stabilizovat oblast Blízkého Východu – varovat další možné účastníky před zapojením do současného konfliktu. Z vojenského hlediska jde směrem k Hamásu, ale i dalším případným hráčům v oblasti o jeden z nejsilnějších možných signálů odstrašení.