Náměstkyně primátora Alexandra Udženija splnila slib a rezignovala na post starostky Prahy 2. Z městské části ale neodchází úplně, jako řadová zastupitelka se chce dál věnovat zejména tématům sociálních věcí a zdravotnictví. „Nepřestanu se starat o ty, kteří nejvíce potřebují naši pomoc a zaslouží si důstojné podmínky pro život,“ slibuje Udženija. Jak hodnotí svých prvních 100 dní v roli náměstkyně? A jak by se v Praze podle ní mělo změnit přidělování městských bytů?
Včera jste rezignovala na post starostky Prahy 2, co Vás k tomu vedlo?
Svým voličům, ale i dalším Pražanům, jsem při nástupu do funkce náměstkyně primátora dala slib, že se své práci budu vždy věnovat na sto procent a že z pozice starostky odstoupím, až předám kolegům svou agendu. Sliby se mají plnit, a tak jsem včera rezignovala, byť to nebylo snadné rozhodnutí, protože Dvojka je mojí srdeční záležitostí a práci starostky jsem opravdu bez nadsázky milovala. Ne kvůli funkci, ale díky tomu, že jsem mohla pomáhat konkrétním lidem. Každopádně z Prahy 2 neodcházím úplně. Jako řadová zastupitelka se budu dál věnovat zejména tématům sociálních věcí a zdravotnictví. Ať už je to Nadační fond Dvojka srdcem nebo Kluby Dvojka pro seniory a Dvojka pro rodiče a děti. A v neposlední řadě také projektu výstavby Nového domova. Zkrátka, nepřestanu se starat o ty, kteří nejvíce potřebují naši pomoc a zaslouží si důstojné podmínky pro život.
Jak hodnotíte svých prvních 100 dní v roli náměstkyně?
V mé gesci je oblast sociálních věcí, bydlení a zdravotnictví, které jsem měla na starosti i na Praze 2, kde se nám povedly opravdu významné projekty a nezdráhám se říct, že je tato městská část výkladní skříní v péči o ty nejzranitelnější. Tato problematika je mi tedy hodně blízká a není to nic, kde bych vstupovala do neznámých vod. První týdny na magistrátu byly tedy spíše o seznámení se s celopražskou situací. Se svým týmem objíždím všechny naše příspěvkové organizace a v terénu zjišťujeme, kde a jak můžeme z pozice města pomoci. To je totiž podle mě ten nejlepší možný způsob, jak zjistit, co funguje, co naopak ne a jak to změnit. Tato rozhodnutí nejde dělat od stolu a z kanceláře magistrátu. A každá jedna návštěva domova pro seniory, domova pro osoby se zdravotním postižením, azylového domu nebo centra duševního zdraví mě o tom přesvědčuje.
Podařilo se Vám něco konkrétního a hmatatelného?
Chci, ať jde naše práce především vidět, nejen slyšet, takže konkrétně mohu jmenovat třeba pomoc přetíženým pražským zubním ambulancím. Výsledkem několikaměsíční intenzivní práce, jednání a také podpory je nová zubní pohotovost pro dospělé v Nemocnici Na Františku, kterou chceme otevřít již letos v září. Následovat by měla dětská zubní pohotovost v Thomayerově nemocnici. Společně s městskou částí Praha 20 se nám podařilo otevřít nový bytový dům v Náchodské ulici. A dále jsme schválili několik velmi důležitých investic, například na protipožární zabezpečení Centra sociálních služeb v Odlochovicích a také se nám podařilo zajistit finance na nové pracovníky a posílení péče o lidi bez domova v Centru sociálních služeb Praha. A dalších mnoho věcí je v běhu. Víte, ono „sto dnů“ není v této byrokracii zas tak hodně. Chvilku trvá, než otočíte u takového parníku kormidlem a nastavíte směr, ale když se to povede, můžete dojet daleko, a hlavně do správného cíle.
Já na onu sociální oblast navážu, jak jste na tom zde? A ptám se především na kapacity odlehčovacích a pobytových sociálních služeb pro potřebné seniory.
Nebudu lhát, že v tomto směru na tom nejsme nejlépe. Česko stárne, avšak sociální služby pro seniory žalostně chybí. Všichni vidíme, kam směřuje demografická křivka a naším úkolem je začít efektivně využívat data tak, abychom byli připraveni. Mým cílem je nastartovat takové prostředí v Praze, aby kapacity sociální péče rostly, jak jen to bude možné. V této souvislosti dlouhodobě připravujeme vzorové projekty moderních domovů nejen pro seniory, jako je například Nový domov na Praze 2. Stejně tak máme naplánovanou rekonstrukci „Šolínky“, což je náš domov pro seniory na Praze 6, kde by měla vzniknout kapacita maximálně 90 míst, plus mnoho dalších služeb – například denní stacionář, sál pro mezigenerační setkávání, ambulance a mnoho dalšího. Dále mohu jmenovat také rekonstrukci a nástavbu Domova seniorů Bojčenkova na Praze 14, která nám umožní jednak zvýšení kapacity a komfortu, ale také zkvalitnění služeb. Právě v sociální oblasti pokládám spolupráci mezi Prahou a jednotlivými městskými částmi za klíčovou. Zároveň se ale budu snažit podpořit co nejvíce služeb a terénní práce tak, aby senioři mohli zůstat co nejdéle doma, ve svém přirozeném prostředí.
Zmínila jste efektivní využívání dat. Podle nich například víme, že v hlavním městě chybí až 100 000 bytů. Jak toto vnímáte vy?
Ano, je to tak. Dle dat z Pražské developerské společnosti je to asi 70 tisíc, ale někteří developeři uvádějí až 100 tisíc bytů. Obě čísla jsou astronomická a jen ukazují, o jak velký problém se v Praze jedná. My tento problém musíme řešit okamžitě. Výstavba nových bytů je extrémně pomalá ať už z legislativních, nebo jiných důvodů. Musíme také myslet na to, že všude skloňovaný nový stavební zákon vejde v platnost až za rok, tedy 1. července 2024. To znamená, že nám opravdu nepomůže spasit „bytový problém“ teď ani v krátkodobějším časovém horizontu. Do té doby musíme my politici ve vedení Prahy najít co nejvíce jiných možností, jak potřebu bydlení pro obyvatele města saturovat. A já říkám dlouhodobě, že v Praze jsme v situaci, kdy se opravdu každý byt počítá.
Jak to tedy hodláte řešit?
V první řadě je nutné zaměřit se a pomoci tam, kde je to nejvíce potřeba. Z mého pohledu jsou to určitě mladí lidé, rodiny s dětmi a rodiče samoživitelé – tedy skupiny, které si vlastní bydlení v Praze opravdu mohou málokdy dovolit. Bydlení pro mladé bylo dlouhodobě opomíjené téma a my musíme nastavit rovnováhu. Mnohé evropské metropole s tím pracují a je to opravdu potřeba nastavit i u nás v Praze. Možnosti máme, musíme je využít a na druhou stranu nesmíme dopustit to, že když už se v Praze naskytne příležitost pro získání vhodného objektu pro městské byty, aby ji město svojí nečinností prospalo. Teď mám konkrétně na mysli situaci ohledně domu České pošty v Moravské ulici – kde bychom mohli jako město získat desítky potřebných bytů, které bychom mohli využít v krátké době, třeba právě jako startovací byty pro mladé. Nedopustím, aby se rušené prostory České pošty proměnily v další kanceláře či krátkodobé bydlení a hostely.
To, co zmiňujete, souvisí i s novými pravidly pro přidělování městských bytů? Jaké máte plány?
Ano, je to tak. Máme připraveny nové a výrazně férovější a sociálnější podmínky pro přidělování městských bytů, než tomu bylo v hlavním městě doposud. Na Praze 2 se nám podařilo dát do praxe velmi efektivní, a hlavně transparentní systém v této problematice, který vedle části bytů, které se nabízí ve veřejných aukcích, počítá i s jasným počtem bytů, které jsou určeny pro skupiny, jako jsou právě mladé rodiny nebo sociálně potřební, například rodiče samoživitelé.
To na papíře vypadá samozřejmě dobře, ale jak v praxi vypadá samotné rozdělování?
Na Praze 2 to již funguje řadu let a není to rozhodně pouze na papíře. Ale konkrétněji tedy. Pravidla musí být hlavně transparentní a férová. Tedy pro byty s tržním nájemným žádné obálky, ale veřejně přístupné aukce s jasně definovanými podmínkami a informacemi pro uchazeče, ale i pro veřejnost. Všichni musí vědět, o jaké nájemné se soutěží, aby věděli dopředu, že ho v budoucnu dlouhodobě zvládnou. Zároveň pro každou dílčí skupinu (senioři, sociálně prospěšní, mladé rodiny, profese atd.), pro kterou je daný byt určen, musíme mít definována specifická pravidla a kritéria – ne pro všechny paušálně pouze jedny, tak jak je to nastaveno dnes.
Počkejte. To není férové, že všichni mají stejná pravidla?
Vzhledem k tomu, že hovoříme o různých skupinách, pro které jsou městské byty určeny, musí přeci existovat různé podmínky. Protože jinak se děje to, že lidé, kteří ty byty opravdu potřebují, na ně nedosáhnou a propadnou nám systémem, který zvýhodňuje jiné. Například mladí lidé, kteří nemají sociální dávky, nepobírají příspěvky, jsou pro stávající magistrátní systém neviditelní. Mladí lidé by přeci na startovací byty měli dosáhnout, na tom se přeci shodneme, ne? Bohužel nám ale tím sítem propadávají, stejně jako mladé rodiny s dětmi nebo samoživitelé. V podstatě často i na úkor toho, že se snaží a mají třeba dvě, tři zaměstnání, aby uživili rodinu a nemuseli žádat o podporu stát.
Jak nastavíte tedy pravidla pro tyto skupiny?
Například u mladých lidí a mladých rodin nabídneme do nájmu byt se smlouvou na sedm let, kdy zpočátku (v prvních třech letech) budou mít 40 procentní slevu na nájemném, a pak se jim bude sleva snižovat a za těch sedm let dojdou k základnímu nájmu, a buď si řeknou, že zůstanou, nebo si půjdou hledat něco jiného. Ale po těch sedm let jim pomůžeme, aby měli jistotu startu.
Jak to bude se sociálně slabšími?
S touto skupinou samozřejmě také počítáme a budeme jim pomáhat mnohem odborněji, než tomu bylo dosud. Nová pravidla totiž počítají s vyšším reflektováním odborného pohledu, jinými slovy chceme zapojit Centrum sociálních služeb a jeho odborníky, jež mají mnohem kvalifikovanější přehled o situaci u této skupiny obyvatel než úředníci z bytového odboru. Samozřejmě, že budeme naplňovat veškeré závazky, které vyplývají z memorand s neziskovými organizacemi, které se starají o specifické skupiny obyvatel, kteří také potřebují naši pomoc.
Když to tak poslouchám, tak to vypadá, že všechno konečně začne fungovat. Čím jste si tedy vysloužila tak velkou kritiku z řad Prahy Sobě?
Jestli mě kritizuje Praha Sobě, znamená to, že dělám svou práci dobře. Jejich nerealistický náhled na bytovou politiku by situaci pro všechny obyvatele jen zhoršil. Chtěli by například umožnit získávat magistrátní byty i lidem bez trvalého bydliště v Praze a mimochodem dosud tomu tak bylo. V důsledku to ale znamená, že se dostane mnohem méně bytů k Pražanům, kteří jsou u mě na prvním místě. A mohla bych pokračovat s jejich myšlenkami, ale byla by to ztráta času. Za novými pravidly pro přidělování bytů „podporovaných skupin“ si stojím! Napravuje řadu chyb, které ten stávající systém má. Tento sytém bohužel poslal stovky nájemníků do problémů. Jeden problémový nájemník může opravdu hodně znepříjemnit život mnoha dalším sousedům. Těchto stížnosti bylo v loňském roce patnáctkrát více než v roce 2019. Takže při přidělování bytů musíme opravdu zvážit všechny aspekty. Některé skupiny lidí, které by si pomoc opravdu zasloužily, se kvůli nesprávnému bodovému hodnocení k podporovanému bydlení nikdy nedostaly. Musíme pomáhat Pražanům, kteří naši pomoc opravdu potřebují, a právě proto stávající systém musíme upravit.
