Restart českého zdravotnictví? Musí se z něj stát mainstreamové téma, potřebujeme otevřená data a není na co čekat

Jan Růžička a Tomáš Doležal se v úvodu konference vrátili ke svému dvanáctibodovému manifestu, který pro INFO.CZ sepsali loni společně s lékařem a odborníkem na zdravotní systémy Pavlem Hroboněm. Růžička pak na příkladech ze světa demonstroval, že bez ohledu na konkrétní podobu zdravotnického systému si všichni uvědomili, že vnímat zdravotnictví jen rezortním pohledem už není udržitelné a debata o něm musí být vedena v kontextu celého systému. To obnáší i otevření debaty o struktuře jeho financování. 

„Pokud se budeme bavit o vstupech, tak si musíme uvědomit, že 55 % nákladů na léčbu chronických nemocí jde mimo zdravotní systém. Když do toho budou více investovat jak stát prostřednictvím ministra financí, tak zaměstnavatelé, tak se to ve finále vyplatí jim samotným, protože když to dělat nebudou, tak to nakonec bude jejich kasa, ve které budou peníze chybět,“ vysvětluje Růžička s tím, že větší investice by měly jít i do prevence. „Dánové mají vizi, že na prevenci půjde 50 % nákladů na zdravotnictví. Je to sice krátkodobě nedosažitelné, ale je to vize, k níž směřují. U nás jsou to jednotky procent a problém je, že nemáme ani tu vizi. Říkáme si, jak jsme si to před třiceti lety nastavili dobře a nechceme nic měnit,“ říká Růžička.

Doležal připomněl, že témata, která spolu s Růžičkou a Hroboněm pojmenovali ve svém článku v době předvolební kampaně, se odráží v programovém prohlášení současné vlády, nicméně stále nevidíme žádné kroky směřující k jejich realizaci. „Kdo onu nutnost restartu zdravotnictví neviděl před covidem, ten si ji uvědomil během pandemie. Všichni museli vidět, jak moc zdravotnictví ovlivňuje úspěšnost státu a společnosti jako takové. Máme více než půl roku po volbách a člověk by čekal, že uvidíme nějaké konkrétní kroky směřující k naplnění toho, co má vláda v programovém prohlášení. To ale nevidíme, přitom je známé, že co ministr zdravotnictví neprosadí v prvních dvou letech volebního období, to často neprosadí vůbec,“ říká Doležal s důrazem na absenci relevantních dat, na jejichž základě by se dalo české zdravotnictví zkvalitnit.

„Kdyby někdo byl schopen dobýt hrad jménem ÚZIS a otevřít data, tak nás tím posune mílovými kroky vpřed,“ dodává Růžička s tím, že když změny ve zdravotnictví neuděláme, budeme k nim externími okolnostmi beztak dříve či později donuceni. „Stárnutí populace nás k tomu donutí, zdražující se léky nás k tomu donutí, nedostatek personálu ve zdravotnictví nás k tomu donutí,“ komentuje situaci Růžička, jehož slova z publika doplní a jejich význam podtrhne ekonom Miroslav Zámečník: „Vynucená změna bez promyšleného designu je katastrofa.“