Pro mnoho lidí je politika v lepším případě „žvanírnou“, v tom horším přímo šlendriánem, kdy správa věcí veřejných slouží v zásadě jen k tomu, aby „to“ cinklo do správné kapsy. Řada mladých politiků chce tuto představu změnit.
Prakticky všechny velké strany a hnutí se potýkají s úbytkem členů, tradiční hodnoty se z programu i z reál-politiky vytrácejí a pro mladé je kariéra profesionálního politika jasným příkladem reputační sebevraždy. Důvěra veřejnosti v politické strany se v posledních letech propadá a politici jako skupina jsou pravidelně až na chvostu žebříčku důvěry ve veřejné instituce.
Přitom právě sázka stran na mladé a dravé politiky z generace mileniálů a gen-Z může být řešením. Cestou jak se vymanit z bludného kruhu. Dobrá zpráva je, že tu stále jsou mladí lidé, kteří mají energii a zájem o vstup do politiky a posouvání Česka. V dalších odstavcích se seznámíte s trojicí mladých, nadějných a stále vlivnějších lidí z regionů, kteří podle nás mají našlápnuto k posunutí jejich domovských stran – a možná i celého Česka.
Martin Rybár (KDU-ČSL)
Martina Rybára, pravděpodobného budoucího lídra KDU-ČSL v Plzeňském kraji a pravou ruku ministra Hladíka byste na lidovce na první pohled netipovali. Zaprvé: navzdory členství v této straně je ateistou. K tomu miluje nejnovější technologie, mezi jeho koníčky patří i hraní počítačových her a je dnes – v „Kristových letech“ – přibližně na polovině průměrného věku lidoveckých straníků.
Do politiky šel ze stejného důvodu, jako většina mladých: „Vždycky mě bavilo se s rodinou nebo s kamarády bavit o politice. Postupem času mi ale bylo jasné, že pokud chci něco skutečně změnit, musím se stát její součástí. Chtěl jsem něco aktivně dělat, podílet se na rozvoji prostředí, ve kterém žiju, měnit věci k lepšímu,“ vysvětluje vystudovaný politolog, nyní vedoucí oddělení protokolu na Ministerstvu životního prostředí.
Vstup mezi lidovce po škole pro něj byl, říká, logickou volbou. „Vstupoval jsem do strany, která odpovídala mému světonázoru, která je hodnotově pravicová ohledně ekonomiky a trhu, klade důraz na jednotlivce, ale zároveň je stranou, která se nevykašle na lidi, kteří pomoc potřebují.“ Jenže jak sám připouští, ne vždycky je tato hodnotová ukotvenost patrná.
„A to si myslím, že je problém: Lidé nás vidí jako stranu, která půjde s kýmkoliv – hlavně když budeme u moci. Neberou nás jako stranu jasného názoru. Jsme pro ně ‚kam vítr, tam plášť‘ a to je problém. Osobně bych proto chtěl přispět k tomu, aby nás lidi vnímali jako stranu, která drží slovo,“ vysvětluje někdejší skaut. Je to podle něj ostatně jedna z věcí, kde se mohou standardní politické strany odlišit od ideově vyprázdněných a těžko uchopitelných politických hnutí.
„Lidovci jsou, nebo by alespoň měli být, předvídatelní. Problém je, že ne vždycky to tam bylo,“ tvrdí.
V důrazu na hodnotovou politiku a na osobní zodpovědnost lídra vidí Rybár svou misi pro příští krajské volby – pokud jej strana nominuje. „Ambici mám – stejně jako energii a chuť si to odpracovat,“ tvrdí sebevědomě.
V posledních krajských volbách v roce 2020 lidovci pohořeli: skončili se 4,6 procenty hlasů bez zastupitele. To chce Rybár změnit. „V minulých volbách jsme neměli dobře naplánovanou kampaň – a to nám zlomilo vaz. Nyní je to ale jiné, jsem přesvědčený, že máme dobrý vhled do problémů, které náš kraj aktuálně trápí,“ tvrdí mladý politik, sám původem z Přeštic jižně od Plzně.
Jak ale sám dodává, jeho ambice Plzeňský kraj přesahují. „Chci pomoct posunout Česko – přispět k tomu, aby se tu věci nedělaly komplikovaně, náročně a draze. Nechci, abychom byli byrokratickým státem. Stát by měl naopak házet lidem co nejméně klacků pod nohy, nechat je vydělávat peníze a platit daně. Čím míň byrokracie, tím líp se tu všichni budeme mít.“
Radim Ivan (ODS)
Místostarosta Ostravy-Jih Radim Ivan je jedním z nejviditelnějších mladých regionálních politiků ODS, který má našlápnuto do „velké politiky“. Je také zakladatelem platformy Česko.plus – platformy, která má za cíl „odbyrokratizovat“ zemi a posunout ji k úspěšné digitalizaci a k modernizaci. Původní myšlenka vyšla právě ze „zkostnatělosti“ celého politického systému.
„Mladí lidé podle mě mají o politiku zájem, ale štve je, jak prakticky funguje,“ vysvětluje Ivan. „Je to ta zkostnatělost vnitřního systému politických stran, fakt, že když se chce člověk jakkoliv zapojit, zabírá mu to spoustu neefektivního času a je třeba absolvovat řadu zbytečných porad, na kterých se nikdy nic nevyřeší,“ vysvětluje Ivan.
„Mladí přitom chtějí řešit věci agilně, ne se donekonečna scházet na poradách přes celý den,“ míní energický ostravský politik.
Platforma Česko.plus podle Ivana funguje jako neformální prostor k diskusi a pro řešení problémů. „Máme vlastní aktivní discordovou skupinu (chatovací/komunikační platforma Discord - pozn. redakce) se stovkami členů, do které se snažíme zapojit každého, kdo dokáže kriticky a konstruktivně přispět k řešení problému,“ vysvětluje politik. „Nepotřebujeme z lidí dělat rovnou straníky – jde nám o neformální zapojení odborníků, kteří mohou přinést řešení problémů.“
Ilustuje to na absenci řady kritických reforem, které Česku poslední roky až dekády chybí. „Že dnes nejsou reformy, je podle mě dané i tím, že máme špatně nastavený systém definování těchto reforem. Nejsou do toho zapojení lidé zvenku, kteří by tomu pomohli. A právě to je ambice naší platformy – vtahovat do diskuse zajímavé lidi, kteří dokáží přispět. Podstatné je, že to chceme dělat na neformální bázi: nepotřebujeme kulaté stoly ve sněmovně, ale zvládneme to na discordu nebo u piva,“ vysvětluje Radim Ivan.
Platforma Česko.plus přitom podle Ivana může pomoci vyřešit i některé problémy, se kterými se potýká samotná ODS. „Ať s úbytkem členů nebo s větším zapojením lidí. Chceme tu stranu modernizovat a máme k tomu nástroje. Komunikovat digitálně, změnit způsob, jak definovat témata. Vnímám nás jako takový vnitřní start-up ódéesky – a věřím, že pokud dokážeme naši stranu modernizovat, zvládneme modernizovat i celou zemi,“ říká.
Svou budoucnost spojuje právě se snahou o modernizaci Česka. „To je pro mě ten hlavní cíl – zda to bude z Ostravy, nebo z Prahy, je už jen prostředek k tomu cíli. Pro mě je důležitý výsledek: aby se Česko posouvalo a k tomu využiju jakékoliv příležitosti,“ uzavírá Ivan.
Markéta Červinková (Starostové pro Liberecký kraj)
Je historicky nejmladší zastupitelkou v Libereckém kraji, kde se, podobně jako z pozice zastupitelky v domovské České Lípě, věnuje urbanismu a veřejnému rozvoji. „Do politiky mě přivedla touha něco změnit – i kdyby to měla být jenom drobnost,“ rekapituluje Markéta Červinková svou motivaci. „Viděla jsem příležitost o věcech mluvit na místech, kde dopadají k úředníkům, zastupitelům a kde je reálná šance, že budu vyslyšena.“
Tehdy to bylo spojení příjemného s užitečným: studium architektury a snaha o posouvání veřejného prostoru. Jenže jak Červinková zpětně připouští, šlo, alespoň částečně, i o idealistické představy.
„Vystřízlivění přišlo hlavně v městském zastupitelstvu. Měla jsem vizi, kdy jsem chtěla prosadit novou funkci městského architekta v České Lípě, což bylo něco, co by městu pomohlo. Povedlo se nám k tomu udělat spoustu kroků, aktivovat veřejnost, zahájit odbornou debatu. Nakonec to ale stejně skončilo na tom, že chyběla jakákoliv politická vůle něco takového posouvat,“ krčí rameny zastupitelka Libereckého kraje a České Lípy.
Když by měla srovnávat, je pro ni práce na krajském zastupitelstvu o něco jednodušší. „Na kraji je paradoxně moje situace o něco jednodušší v tom, že zde jsem součástí velké, silné koalice. Naopak na městě jsme v menšině, takže hledání politické podpory je o dost komplikovanější.“
Červinková je právě mezi generacemi mileniálů a generace Z a v tom, kde by udělala první praktické změny v politice, má jasno. „Začít se může třeba u záplavy materiálů, které jsou na každé zastupitelstvo připravovány a jejichž načítáním ztrácíte dlouhé hodiny. Přitom často jsou to jen technikálie záměrně napsané zdlouhavě a složitě tak, aby se tam daly utopit ty podstatné věci. Občas mi to připomíná obchodní podmínky psané drobným písmem,“ vysvětluje Červinková.
Její ambicí je politiku více otevřít lidem a mladé generaci. „Jsem velký zastánce participace občanů. Politici se často s lidmi nechtějí bavit, naslouchat jim, konfrontovat názory. Jenže bez toho podle mě nemůže fungovat ani samospráva, ani ve větším měřítku stát. Pokud si totiž voliči témata, která jako politici řešíme, nevezmou za své, pokud nebudou mít možnost se k nim vyjádřit, nikdy nebudou mít pocit, že do toho patří,“ argumentuje Červinková.
Její ambice, alespoň pro nejbližší dobu, stále leží v kraji. „Když vidím na vlastní oči, případně slyším od kolegů, jak funguje Poslanecká sněmovna, jak je tamní prostředí apriori nepřátelské, tak mě jakákoliv republiková pozice spíš odrazuje. A upřímně: určitě si nějakou vyšší celorepublikovou funkci nedovedu představit například v kombinaci s rodinou,“ uzavírá politická naděje libereckých Starostů.
