„Každý z katolíků vybírá podle svého svědomí. Víme a známe prohlášení paní Lipovské, takže teď bude záležet na ní, do jaké míry ona naplní své poslání a jakým způsobem půjde dál,“ říká ke kandidatuře Hany Lipovské za Volný blok kardinál Dominik Duka. Byl to právě on, kdo Lipovskou navrhl do Rady ČT, hodnotit její působení i politické angažmá ale odmítá. V rozhovoru s šéfredaktorem Konzervativních novin Matyášem Zrnem se vyjadřuje také ke kandidatuře svého spolupracovníka Josefa Nerušila za SPD.
Když jsem slyšel, za koho Hana Lipovská kandiduje (Volný blok), tak jsem si řekl „proboha, to snad není pravda…“. Protože si vybrala opravdu snad to nejodpudivější, co na politické scéně mohla najít. Co jste si řekl vy, když jste se dozvěděl, že Hana Lipovská, která – v očích veřejnosti – je s církví nějakým způsobem spojena, kandiduje právě za Volný blok?
Církev není organizace, která by vedla politický život. I když je často spojována s určitými hnutími. Mohlo tomu tak v historii být, ale druhý vatikánský koncil deklaroval, že tato cesta není možná. Každý z katolíků vybírá podle svého svědomí. Víme a známe prohlášení paní Lipovské, takže teď bude záležet na ní, do jaké míry ona naplní své poslání a jakým způsobem půjde dál. Ani biskupská konference neříká věřícím, která strana je volitelná a která nevolitelná. Musí respektovat svobodu svědomí a mít i důvěru v naše věřící, že dokáží své politické angažmá vykonat v duchu a svědomí křesťana. Více k tomu z pozice svého úřadu říct nemohu a ani k tomu nemám oprávnění.
Ale vy jste i jako člověk do obhajoby Hany Lipovské investoval svůj, takříkajíc, lidský kapitál. A nejen Vy. Takových lidí byla spousta, především na konzervativní pravici. Takže není překvapivé se zeptat, jestli to bylo rozumné.
Ano, byla navržena mou osobou do Rady České televize. K tomu se přiznám. Otázka dalšího jejího konání je už mimo mě, protože nemohu posuzovat situaci v ČT. Nejsem ten, kdo posuzuje lidi přes média.
Ale asi jste si něco o Volném bloku zjistil. Pan Volný, mohu směle říci, je zjevně nevyrovnaná osobnost, který věří, že tu letadla rozprašují covid a očkování je otroctví… Takže mě trochu konsternuje, že někdo, kdo – ať chceme nebo nechceme –je spojován s církví a také s konzervativní pravicí, kandiduje zrovna za tuhle partu. Navíc zpočátku i v koalici s Dělnickou stranou.
Já myslím, že paní Lipovská není politický vůdce, politický lídr. Tady není na mě rozvíjet, která strana je více nebo méně „salonfähig“. Ani bych nikdy tuto stranu nevolil (stranu nebo koalici). Mohu ovšem s klidem potvrdit, že členové katolické církve jsou zastoupeni téměř ve všech stranách, což neznamená, že zastupují církev, ale sami sebe. Letošní volby jsou velmi složité pro každého zodpovědného člověka. Protože vidíme, že politické strany řeší spíše otázku svého setrvání ve sněmovně než skutečné politické otázky.
Je opravdu zmatená doba, která v sobě nese i velká nebezpečí. A vždy v takové době mnozí jednali nevypočitatelným způsobem.
Konzultovala s vámi Hana Lipovská to své rozhodnutí?
Nekonzultovala. Nikdo se mnou nekonzultoval taková rozhodnutí. Já tu nevytvářím žádné politické centrum.
A netušíte, proč se tak rozhodla?
Netuším. Ale obecně vnímám bídu na politickém trhu, kde je mnoho lidí dezorientovaných. Pak se takové věci mohou stát, že i lidé, kteří jsou velmi nadaní v určitých oborech, jaksi ne vždy dokáží posoudit politickou stranu.
To chápu, ale soudím, že i přes tu bídu lze snad na politické scéně najít příčetnější jedince…
To ano, ale nesmíme to zase přeceňovat. Já když slyším zvěsti o dvou kandidátech – navíc ještě nezvolených – jak tady chystají fašistický převrat, tak moje politické senzory říkají, že to není zcela reálné…
Navíc podívejte se… My tu máme velice radikální levicová uspořádání, paradoxně podporovaná velkokapitálem. Takže se nedivme, že tu jsou takové zmatky. To je opravdu zmatená doba, která v sobě nese i velká nebezpečí. A vždy v takové době mnozí jednali nevypočitatelným způsobem. Můžeme se za ně modlit, ale nedělal bych z toho hlavní bod programu.
Ano, jak říkal Masaryk, hysterie není program… Ale žijeme v mediální době a takovéto věci se prostě nestávají. Pan Nerušil, který kandiduje za SPD, je přímo zaměstnán na arcibiskupství a Hana Lipovská je na veřejnosti vnímána jako osoba spjatá s církví. Takže se není co divit, že to vzbuzuje jisté vlny, jejichž důsledkem je i petice některých katolických osobností.
Ano, ale některé obavy opravdu nejsou reálné. A druhá věc – vím o mnohých z těch, kteří podepisují tyto věci, tak jejich podpis není výrazem obavy o politický vývoj, ale mají představu, že by pražský arcibiskup měl vystupovat jiným způsobem. Já mám ale jinou představu, mým posláním je hlásat evangelium.
Pokud tomu dobře rozumím, tak myslíte, že signatářům petice spíše než angažmá Lipovské a Nerušila vadí vaše činnost?
To jistě. Tato kritika se ozvala už v roce 2012 a pak začala klíčit od roku 2015.
Když přejdeme k panu Nerušilovi, ten je přece jenom přímo zaměstnancem arcibiskupství. To mu čistě právně nebrání kandidovat, ale nepamatuji si, že by někdo takový někdy kandidoval.
Musíme si uvědomit, že je demokracie a jsme-li demokratický stát, tak politické strany zastoupené v parlamentu splňují základní parametry demokratického systému. A pak už záleží na těch lidech, jak se kdo rozhodne. A pak víme, že velká část politických stran v mnoha oblastech mlčí. I když jde o radikálně levicové akce, které doslova podrývají veškeré základy křesťanské civilizace. A nezpůsobuje to vůbec žádné pohoršení. Jsme v situaci, kdy mnozí lidé jsou přesvědčeni, že jen některé extrémní postoje mohou ve společnosti změnit atmosféru.
Já z pozice svého úřadu musím jednat, když přijedu do farnosti, s každým starostou. Bez ohledu na to, za jakou stranu byl zvolen. Jinak to prostě nejde. Stejně jako musím jednat se všemi stranami v parlamentu. Já jsem od roku 1990 vedl různá jednání a z různé úrovně. Já musím chápat každého člověka. I když třeba nejde tím směrem, kterým bych chtěl já. A může jít směrem, který třeba i právem považuji za nesprávný. Ale já ho nemůžu odepsat. Nemohu se od něj distancovat.
Takže by zaměstnanec arcibiskupství mohl kandidovat za jakoukoliv stranu, která je v parlamentu? Protože splňují nějaké základní parametry. Třeba i za komunisty?
Dovedete si představit, co by se stalo, kdybych mu to zakázal?
Chápu, že to podle zákoníku práce nesmíte… Ale můžete mu to třeba osobně vyčíst.
Ano, můžu mu to osobně vyčíst. Ale musím říct, že z hlediska budoucnosti jsou tu ještě nebezpečnější uskupení než komunistická strana a jsou prezentována zcela pozitivně a dokonce i lidé v církvi jsou jejich členy.
Jaké máte na mysli?
Ne, nebudu vyvolávat předvolební boj. Já se loajálně držím prohlášení České biskupské konference. Které ale všichni čtou jen jako napomenutí těm dvěma. A já bych napomenul i některé jiné velice významné politiky a političky, kteří by toto napomenutí měli dostat ještě ostřejší, protože jejich prohlášení jdou úplně proti nauce církve.
Josef Nerušil s vámi své rozhodnutí také nekonzultoval?
Nekonzultoval…
Není to z jeho strany trochu lidsky nefér? Musel vědět, co způsobí…
Ale co to způsobilo? Dvacet pět podpisů nereprezentuje několik milionů katolíků. Já si mnohých z těch, co to podepsali, vážím. Jako třeba pana doktora Grygara. A dovedu i pochopit jeho rozhodnutí. Ale to neznamená, že bych měl vyzývat lidi ke zvažování jejich konkrétních politických kroků. Ono se to ostatně v církvi dělo a moc to nepomohlo… Kolik katolíků respektovalo dekret proti komunistům Pia XII…?
Když se bavím s lidmi, tak mi říkají, že neví, jakou stranu mají volit. Nevidím tady volbu mezi dobrem a zlem. Vidím jedině volbu mezi větším a menším zlem.
Co podle vás vede lidi k volbě hnutí jako SPD?
Žijeme ve společnosti, která popírá rodinu. Neuvědomuje si, jak spolu souvisí rodina, rod, národ. V ruštině je ostatně slovo vlast „rodina“. A je tohle priorita některé politické strany?
Deklarovanou prioritou je to často u hnutí a stran, která zase na druhou stranu postrádají příčetnost.
To není jen o příčetnosti. Vy dostanete člověka do emoční situace, kdy tuto hodnotu považuje za tak důležitou, že ostatní přehlídne. Ale jsme my lepší, když vůbec tuto hodnotu nevidíme? Když se bojíme toto slovo říct? My, celá společnost, za ty frustrované jedince neseme svůj díl zodpovědnosti. Jsme nemocná společnost a nemocní lidí mají velmi těžké stavy.
V čele těch stran a hnutí, o kterých se bavíme, nejsou moc důvěryhodné osobnosti…
Víte, ono v politice se zklamete v mnoha lidech. Křesťanské politické strany třeba na celosvětové úrovni zklamaly. A teď bych měl říkat – nevolte je? To také nemohu. Ale já když se bavím s lidmi, tak mi říkají, že neví, jakou stranu mají volit. Nevidím tady volbu mezi dobrem a zlem. Vidím jedině volbu mezi větším a menším zlem.
Ovšem mezi základní konzervativní ctnosti patří přece uměřenost a realistický pohled. Konzervativci vědí, že svět není dokonalý a že menší zlo je realistická volba.
To, co říkáte, s tím souhlasím. Ale to nemohu nikomu nařizovat, každý máme jisté poznání. Každý máme jisté preference. A každý v tom volení menšího zla sleduje také to, že chce jinému zlu zabránit. Naše rozmluva není církevně politickým prohlášením. K tomu mě nic a nikdo neopravňuje! Modlím se za vítězství dobra a zdravého rozumu. Jako každý občan jsem z této situace zneklidněn a někdy i smutný.
Rozhovor vyšel na webu Konzervativní noviny.
