Herní byznys se po čase opět dostal do středu zájmu Ministerstva financí, které hledá cesty ke snížení deficitu státních financí. Objevují se myšlenky, že by provozovatelé hazardních her měli do rozpočtu odvádět více peněz. Na druhé straně je pak herní průmysl pod tlakem místních politiků a aktivistů, kteří bojují za „nulovou toleranci hazardu“, která vyřazuje z provozu především legálně provozovaná kasina. V sousedním Rakousku, kde významnou část trhu ovládá český miliardář Karel Komárek, přitom společnost ani politici tak vyhraněný postoj k hraní nemají. Proč se vnímání hazardu na Západě tak liší od jeho notoricky špatné pověsti v Česku?
Divoká 90. léta, kdy si hazardní prostředí v Česku „vybudovalo“ svou dnešní pověst, strávil Pavel Zákravský, provozovatel padesátky kamenných kasin s technickou i živou hrou, ještě na střední škole. Do kasin začal investovat v roce 2018, kdy se herní prostředí už měnilo pod tlakem nového zákona o hazardních hrách, který se řadí mezi nejpřísnější v Evropě. Jako čistě finanční investor přesto viděl příležitost, jak v tomto odvětví vydělávat i navzdory tvrdé a přísné regulaci a vysokému zdanění. Jak vnímá postavení svého businessu v očích společnosti dnes? Co jej v prostředí českého hazardu nejvíce zaskočilo? A co by měla přinést chystaná novela loterijního zákona z pohledu provozovatelů?
Do českého hazardního byznysu jste vstoupil přibližně před pěti lety. Viděno dnešním pohledem – šlo o dobré byznysové rozhodnutí?
Bylo to rozhodnutí, které stálo na jasné ekonomické kalkulaci a datech, která ukazovala možnost zajímavé návratnosti investice. Zaroveň šlo o dobu, kdy v herním průmyslu docházelo k určité generační obměně. Řada původních vlastníků neměla sílu adaptovat svůj byznys na novou legislativu a náročná pravidla, která administrativní řízení společností v herním průmyslu značně proměnila.
Nicméně velmi záhy přišel covid a uzavření provozoven. Přitom nám, zcela proti elementární logice, zůstala povinnost platit paušální část daně z hazardních her, kterou dle zákona musíme odvést, i když v našich provozovnách nevyděláme ani korunu. Pro představu: pouze naše společnost takto zaplatila za první čtvrtletí 2021 cca 16 milionů korun, všichni provozovatelé kamenných heren a kasin pak dohromady asi 330 milionů. Byli jsme tak asi jediný sektor, který i přesto, že nám stát zakázal provozovat činnost, dále plnil státní kasu.
Co vás jako investora v prostředí, které se v Česku netěší zrovna dobré pověsti, zaskočilo nejvíce?
Jednostranný kritický pohled na legální podnikání, které je na západ od nás vnímané jako přirozená součást zábavního průmyslu a turistického ruchu. Naše podnikání je skutečně pod zevrubnou státní kontrolou, kasina jsou monitorována online, namátkové kontroly provádí Celní správa ČR velmi intenzivně. Asi nenajdete žádné jiné odvětví, které je ze strany státu tak hlídané. Stát a obce mají dnes k dispozici detailní přehled o tom, kdo naše kasina navštěvuje, jak se v nich chová, kolik utratí a co hraje. Je tak skutečně vyloučeno, aby tvrdý dohled státu dnes umožňoval nějaké zásadní napojení vedlejších kriminálních jevů na naše kasina, v drtivé většině jde v případě našich návštěvníků o zábavu.
Jako provozovatel nemám s kontrolami a dohledem žádný problém. Máme věci v pořadku a v souladu se zákonem. Problémem je ale to, že státní orgány ve svém dohledu neuplatňují jednotný přístup, jde mimo jiné o nejednotnou metodiku posuzování jednotlivých pochybení, domnělých anebo opodstatněných, která se evidentně ve správní praxi liší kraj od kraje, provozovatel od provozovatele. A není neobvyklé, že za to samé pochybení udělí celní správa diametrálně odlišnou pokutu.
V poslední době přibývá měst uplatňujících model nulové tolerance hazardních her, v řadě obcí probíhá vyhrocená debata o zákazu hazardu, v poslední době například na Kladně. Jak se k té debatě stavíte – a rozumíte argumentům protistrany?
Rozumím tomu, že toto podnikání si v minulosti vybudovalo velmi špatnou pověst. Je třeba ale říci, že dnes jsme ve zcela jiné situaci. Poměr počtu automatů na tisíc obyvatel je dnes naprosto srovnatelný s Německem nebo Velkou Británií, tedy se Západem.
Co mě zaráží nejvíc je, že aktivisté a bojovníci proti hazardu označují za největší zlo legální, regulované a kontrolovatelné hraní, které chtějí ideálně zcela zakázat. Vůbec se přitom ve svých kampaních nevěnují nelegálnímu hazardu. Ten je přitom společným nepřítelem všech. Paradoxně, jejich boj s legálními provozy jen posiluje nelegální hazard a zvyšuje zisky černým hernám a nelegálním online kasinům. V nedávno publikované studii Institutu pro regulaci hazardních her se odhadovala velikost nelegálního trhu v Česku na 20 až 30 procent.
Rád bych proto viděl, kdybychom, spíše než abychom ztráceli čas a energii bojem proti sobě, dokázali spojit síly a společně s Ministerstvem financí ČR, celní správou, místními politiky a koneckonců i aktivisty se postavili skutečnému nepříteli – nelegálnímu hazardu. V nelegálních hernách a na nelegálních internetových stránkách neexistují žádná pravidla ani kontrola. Nikdo neověřuje věk hráčů, nefunguje tam Rejstřík vyloučených osob, tyto subjekty neodvádí žádné daně a poplatky. Přitom odhad IPRH hovoří o nelegálních výnosech kolem 1,1 miliardy korun ročně jen v kamenných provozovnách. Osobně si myslím, že je to číslo ještě vyšší.
Je logické, že jako provozovatelé budete proti kampaním za nulovou toleranci vystupovat. Ale není pravda, že tento přístup může problémy na lokální úrovni skutečně vyřešit?
Právě opak je pravdou. Nulová tolerance legálního hraní se rovná absolutní tolerance nelegálního hazardu. Úplný lokální zákaz nemá žádný dopad z pohledu poptávky po zážitku ze hry. Zákaz legální hry tak jen vytváří podmínky pro vytvoření lokálního trhu pro nelegální hazard, přesun hráčů do online prostředí anebo prostě za hranice dané obce. Naší likvidací aktivisté a populističtí zastupitelé individuálním lidským neštěstím nezabrání. IPRH ve zmiňované studii předkládá jasná čísla: na 1155 odhalených nelegálních heren připadá pouze 902 legálních provozoven. A to se bavíme jen o těch, které Celní správa ČR odhalí.
Jak by podle vás měl tedy vypadat boj s nelegálním hazardem?
Vstoupil jsem na herní trh jako finanční investor s vědomím všech regulací a zákonných povinností. Osobně se cítím jako první, koho nelegální hazard poškozuje. Odborníci v Černé knize nelegálního hazardu jasně říkají, že eliminovat nelegální hazard může racionální regulace ze strany měst a obcí, které ponechají omezené možnosti provozování legální hry spolu se zvýšenou pozorností celní správy směrem k potírání a odhalování nelegálních kamenných i online kasin.
Mohou i zamýšlené legislativní změny přinést zlepšení v rámci boje s nelegálním hazardem?
Upřímně, jsem spíše skeptický. Už jenom nepoměr maximálně možných udělených pokut pro legálního provozovatele, až 50 milionů korun, oproti těm pro nelegální provozovatele (maximálně jeden milion korun) je zarážející. Stát je v kritické situaci, protože potřebuje zvýšit příjmy a snížit výdaje. Pokud by mělo dojít k zamýšlenému dalšímu navýšení zdanění, tak i podle zmiňované Černé knihy nelegálního hazardu se dá očekávat nárůst počtu nelegálních subjektů na trhu, a tím pádem i nižší výnos z odvodu z daně z hazardních her.
