„Antisemitismem zlo a nenávist jen začíná. Dříve nebo později se to bude týkat nás všech,“ varuje předseda Židovské obce v Praze

Když se díváte na to, co se aktuálně děje v Izraeli, jaké emoce to ve vás vzbuzuje?

Když to řeknu jadrně česky – je to neuvěřitelná nasranost a nepochopitelnost, že jsou lidé schopni něco takového vůbec udělat. Aktuálně probíhá kampaň za osvobození unesených rukojmí, zejména dětí. Je neuvěřitelné, že někdo neodsoudí to, že se vezmou jako rukojmí děti. Za druhé světové války bylo zavražděno na půl druhého milionu dětí, včetně miminek. Nechápu, že to teď svět nevnímá jako ohromnou hrozbu. Někdo to organizoval a pěšáci, kteří dělali ty hrůzné věci, byli dostatečně zpracováni, aby je udělali.

Jaké máte pocity, když na propalestinských demonstracích nejen že nikdo veřejně neodsoudí činy Hamásu, ale naopak přiživuje šíření antisemitismu ve světě?

Vadí mi to. Do jisté míry to chápu jako politikum, protože jejich strůjci jsou schovaní a v podstatě všichni lidé na těch demonstracích jsou určitým způsobem manipulováni.  

Jak vnímáte utrpení druhé strany – tedy mrtvé civilisty v Gaze?

Jak řekla Golda Meierová: „Mír s Araby bude tehdy, až bude láska k jejich dětem větší než nenávist k nám.“ 

Pokud si ovšem postavím raketový systém u nemocnice, pak jsem nikoli spoluviníkem, ale de facto viníkem. Pokud stavím své děti před sebe, tak je v podstatě sám cíleně vraždím. Když to „zařídím“ tak, aby v Gaze zahynuly tisíce civilistů, přispěji tím ke vzniku obrovské nenávisti. Jenže čím víc mrtvých, tím pro Hamás lépe. Mrtví jsou předmětem cílené propagandy, obchodu a marketingu. Hamás své mrtvé potřebuje, protože pak dostane více peněz. A tím větší budou demonstrace v jejich prospěch.

Člověk je bohužel může jenom litovat. Gaza by mohla být blízkovýchodní Monte Carlo – za ty peníze, které tam jdou. Izrael jim dodává elektřinu, vodu, z celého světa dostávají miliardy, mají nádherné pláže, dobré počasí. Ale oni raději vyrábějí zbraně.

Antisionismus, antisemitismus a obecně protižidovské nálady v západoevropských zemích poslední dobou opět rostou. Je tahle aktuální vlna intenzivnější a agresivnější než ty předchozí?

Barbarství, ke kterému došlo, působí na členy naší komunity intenzivněji, protože dostalo velice silnou, hmatatelnou podobu. Útoky vůči Židům jsou tu pořád, ale po nynějším hrůzném útoku Hamásu se rozběhla speciální kampaň s vůlí medializovat a provokovat. Nejvíce se projevuje na sociálních sítích a má svůj jasný ideologický a politický cíl.

Setkal jste se vy osobně s nějakým projevem antisemitismu?

Za posledních dvacet let jsem dostal jen jeden anonymní dopis. Narážky se objevují na internetu, občas dostanu nějaký e-mail. Vrchol byl v době kolem roku 2007 v období neonacistických pochodů. V dnešní době policie a pořádkové složky nepřipustí podobné projevy, ještě pořád probíhá několik trestních řízení s vydavateli zcela evidentně antisemitských publikací, což má funkční preventivní charakter.

Myslíte si, že u nás situaci zvládáme i v téhle vyhrocené době?

Díky tomu, že policie a pořádkové složky těmto projevům zabraňují, tak myslím že ano, byť je monitorování případných hrozeb obtížné. Naši členové sice již projevují zvýšené obavy, ale nějaké extrémní projevy tu aktuálně prakticky neexistují.

Možná je to skutečně díky tomu, že si to česká policie nenechá líbit. A vědí o tom obě strany. Čili strana, která by se za určitých okolností projevovala extrémněji, vyjadřovala vulgárněji, silněji, antisemitsky – tedy protizákonně – si to v podstatě nedovolí. A to je dobře, protože jakmile to připustím, pak jak známo „příklady táhnou“. Nejhorší je, když něco sice označíte za nepřijatelné, ale ve skutečnosti tiše připustíte, aby se to dělo.

Může se to podle vás zvrtnout v něco horšího?

Že to u nás zvládají takhle, je rozhodně ve prospěch nejen Židů, ale nás všech v téhle zemi. Jak ukazuje historie – antisemitismem zlo a nenávist jen začíná. Jakmile totiž připustíte nenávist do společnosti, bude se to dříve či později týkat nás všech. 

V Německu to už před 2. světovou válkou začalo Židy, ale později se stal nepřítelem každý, kdo byť jen nesouhlasil s oficiální ideologií, v podstatě stačilo být jen „trochu jiný“. Jakoby se skrze židovskou otázku nenávist otevřela, a pak už jen vyvěrala ven. Na počátku byla pro mnoho lidí přijatelná, explicitně ji neodsoudili a nepocítili, že je to ohrožení i pro ně.

Židovská komunita je do jisté míry první na ráně, ale později to bude problém nás všech. Nejdřív to budou Židé, pak přijdou na řadu například příslušníci LGBT komunity nebo třeba senioři, na které musíme zbytečně doplácet, nebo cizinci. Pak už to může nabrat v podstatě jakýkoli směr.

Odsuzování minorit má v Česku tradici například v podobě přístupu k Romům, ten je svým způsobem společensky akceptovatelný. Oproti tomu antisemitismus jako takový je stále spíše společenským stigmatem.

Byť jsou jakékoli projevy nenávisti společensky nepřijatelné, možná to vyplývá z toho, že romská komunita je podstatně větší, takže je i více viditelná. S Romy se navíc většinou setká každý. Ale že potkal Žida, o tom ani nemusí vědět. Antisemitismus k sobě svým způsobem Židy vůbec nepotřebuje.

Kde je podle vás kořen nenávisti k Židům?

Máme tu dostatečné množství historických podnětů, námětů, hesel, formulací a stereotypů, které je snadné si přivlastnit, a konspirační teorie, které bují na internetu. Ty konspirační teorie jsou „nádherné“ a naprosto iracionální. Kéž by to tak bylo, abychom všechno ovládali. Například americký miliardář Soros je výborným marketingovým materiálem. Nikdo ho nezná, nikdo pořádně neví, co dělá, zda má nebo nemá problémy. Co se týče dalšího možného důvodu závisti vůči Židům u nás – těch, kteří jsou skutečně bohatí, je v podstatě málo. Museli byste se pustit do diskuze s antisemity, které snadno najdete na internetu, aby vám řekli, proč nenávidí zrovna Židy, a ne třeba cyklisty.

Nenávist je v podstatě snadná emoce, která se dá jednoduše pěstovat. Obecně je ve společnosti strašně moc nenávisti. A pak už jen záleží, co si kdo vybere, jestli bude nenávidět fanoušky Slávie, Ukrajince, migranty nebo Židy. Za nebezpečnou považuji míru nenávisti a polarizaci společnosti – rozdělení „buď já, nebo oni“. Nebo spíš jenom „já, já, já“. Vzájemná nenávist je taková rakovina moderní společnosti, kterou šíří sociální sítě a svým způsobem i média.

Bojíte se o české Židy?

Aktuálně je tu strašně moc nejistoty. Pečujeme o několik desítek dětí, které sem přijely do dočasného azylu. Panují tu obavy, jak vše dopadne. Osobně se nebojím. Zatím nejsou žádné signály, že by se měla situace u nás zhoršovat. Naopak, vzhledem k tomu, že vůči Evropě je to tady relativně v pořádku, se může stát, že tady najednou budeme mít dvojnásobný počet Židů. 

To by ale nemuselo být nutně negativní. O Židech panuje obecné přesvědčení, že jsou aktivní a tvořiví. Nebo to je také stereotyp, byť pro změnu pozitivní?

Každý člověk i každý Žid je úplně jiný. Liší se to například i podle toho, kde žijí. Například izraelští Židé jsou úplně jiní, to není mentalita evropského kavárenského Žida, kde je normální, že když se s někým pohádáte, může to být „na věky věků“. Izraelští Židé ale v sobě nemají tenhle faktor vztahovačnosti. Jdou si za svým, mohou se hádat, mohou řvát, ale konflikty nezanechávají trvalou stopu v jejich paměti. Je to součást jejich přirozenosti, kdy se rvali o to své všemi způsoby. Hezky o tom píše reportér David Borek v knize Moje roky v Izraeli.

Mají vůbec obecně Židé problémy s muslimy nebo Araby?

Já třeba vůbec nemám problém s Araby. Nemám problém jít oslavovat výročí nebo narozeniny marockého krále na marockou ambasádu. Naopak, cítím se tam dobře. Samozřejmě v případě tohoto konfliktu je to i otázka historická. Ale myslím, že nakonec by i spousta Palestinců byla spokojena, kdyby tam byla situace normální. Ale nedokážu to plně posoudit z hlediska arabské strany.

A co arabští migranti v zemích západní Evropy? Vnímáte je jako problém?

Migraci vnímám jako problém obecný, celospolečenský. To není jen otázka antisemitismu, nýbrž spíše otázka obecnější nenávisti vůči „bílému muži“. Je to střet mentalit, civilizací a hodnot. Ale zatím nikdo nenašel řešení. Můžeme jen mluvit o tom, že je potřeba chránit společnost i menšiny vůči projevům nenávisti a rasismu. Jakmile to nebude platit obecně, je to problém. To se týká i eskalace protiromských nálad a podobně. Jakmile začne ve společnosti příliš bobtnat nenávist, je to špatně, protože ta se někde nějakým způsobem musí vybít a navíc se jejím prostřednictvím dá skvěle manipulovat.