Odmítnout otevřeně obchodní nabídku nebo třeba jen pozvání na oběd může způsobit v některých zemích nemilé faux-pas. Jaké náznaky používají k vyjádření nesouhlasu různé kultury, aniž by přitom člověk musel použít slovíčko „ne“? A kde kroucení hlavou znamená souhlas?
Čistě z jazykového hlediska by mělo být v různých koutech světa snazší nesouhlasit. V mnoha jazycích se totiž slovo „ne“ řekne velmi podobně. V podstatě jde o různou formu stejného zvuku. Třeba non, nee, não, nage, nie, nein, nu, no, nej, nět. Nesouhlas tak lze variací tohoto zvuku snadno vyjádřit stejně tak při rozhovoru se zemědělcem v argentinské pampě jako při jednání s obchodníkem v Jižní Africe nebo při setkání s dřevorubcem na ruské Sibiři.
Zato mezi výrazy pro souhlas jsou rozdíly větší. „Ano“ se v různých jazycích řekne dost odlišně: třeba sí, yes, da, tak, oui, taip, ja, igen. Jako by už jazyk naznačoval, že dohodnout se a najít společný kompromis je vždycky těžší než něco odmítnout nebo shodit dohodu ze stolu.
Pro některé mimoevropské kultury je ale ve skutečnosti těžší nesouhlasit. Proto odmítají nepřímo. Různá nedorozumění to může způsobit při obchodním jednání nebo objednávce dopravy, hotelového pokoje či jiné služby. Mnohé asijské, africké nebo latinskoamerické národy prostě slovo „ne“ nerady používají. Typickou ukázkou jsou Arabové.
