U velkých společností v posledních letech dostávají stále větší vnitrofiremní prostor takzvaná CSR oddělení – tedy oddělení společenské odpovědnosti. Ta jsou zodpovědná za programy firmy, které pomáhají potřebným, lokálním komunitám i celé společnosti. Firma angažovaností v těchto oblastech ukazuje, že jí nejde pouze o finanční zisk – ale i o pomoc a nezištnou podporu prostředí, ve kterém podniká, říká CSR manažerka společnosti Huawei Dina Mašínová.
Jaké postavení má CSR oddělení v rámci společnosti Huawei? A jaká je jeho úloha?
Stále důležitější. V Huawei razíme teorii, že pokud podnikáme v Česku, jsme česká firma, a je třeba, abychom část našeho ekonomického zisku vraceli zpět do společnosti. Stát a neziskový sektor pochopitelně nemůže pomáhat všude, kde je to zapotřebí, a tam, kde nestačí, tam se snažíme přispět my. Naše pomoc ale nemusí být vždy nutně finanční – byť i tuto podporu pochopitelně poskytujeme –, ale také materiální či vzdělávací. Konkrétně to znamená, že potřebným poskytujeme kromě finančních příspěvků i přístroje, telefony, počítače, nebo vzdělání a osvětu. Rozsah naší pomoci má tedy poměrně širokou škálu.
Huawei je nadnárodní společnost, vychází tedy vaše CSR politika z nadnárodních projektů, nebo máte vlastní programy?
Máme obojí. Z naší centrály zprostředkováváme programy, jako je Seeds for the Future, a v rámci regionu severní, střední a východní Evropy 1 000 Dreams, které se věnují studentům, respektive dětem z dětských domovů a znevýhodněných rodin. Zároveň máme ale i místní projekty, kterými cílíme na aktuální potřeby komunit a lokálních organizací. Takto jsme například vzdělávali děti a seniory ohledně bezpečného chování na internetu, podpořili sportovní klub vozíčkářů nebo věnovali stovky telefonů do domovů seniorů v době pandemie.
Který z vašich CSR programů je vlajkový?
Všechny naše programy jsou důležité – zkrátka proto, že pomáhají. Ty největší programy jsou ale ty korporátní, ty, které fungují po celém světě. Největší program je Seeds for the Future, který představuje vzdělávací cestu studentů technických vysokých škol do Číny. Jednalo se o dvoutýdenní cesty, kdy první týden byl vždy poznávací, druhý týden pak vzdělávací – studenti jej trávili v našem vývojovém centru, kde se dostanou k nejrůznějším kurzům a školením. Nyní se díky epidemii celý projekt přesunul do online prostředí.
Kolik studentů tímto programem zatím prošlo?
Na globální úrovni běží tento program asi deset let, v Česku je od roku 2015 a za tu dobu jsme poslali na vzdělávací pobyt asi 60 studentů. S těmito mladými lidmi se ale snažíme pracovat i po jejich návratu, jsme s nimi v kontaktu, zejména s poslední skupinou, která Čínu navštívila v roce 2019. Studenti mají například možnost účastnit se výběrových řízení na globální pozice v Huawei, mají tak možnost pracovat po celém světě.
Které další CSR programy společnosti Huawei byste vyzdvihla?
Mojí srdeční záležitostí je program pro potřebné děti, který se jmenuje 1 000 Dreams. Hlavním cílem tohoto projektu je udělat aspoň malou radost, třeba knihami, hračkami dětem z dětských domovů, nemocnic či z projektů neziskových organizací. O tom, kterým konkrétním nestátním organizacím (NGO) pomůžeme, přitom rozhodují i naši zaměstnanci, kteří vhodné příjemce každý rok doporučují. Nakonec vybereme přibližně deset organizací, které podpoříme. Není to přitom tak, že bychom posílali nechtěné dary – děti si vždy přesně řeknou, o které knihy a hračky mají zájem – a my ten dar následně zajistíme a zprostředkujeme.
Letos jsme se rozhodli program vylepšit a místo hraček a knížek darujeme dětským domovům a dětem ze znevýhodněných rodin vzdělání. Ve spolupráci s Czechitas jim umožníme vyzkoušet si letní IT kurzy. Naplníme tak náš společný cíl nadchnout pro technologie i znevýhodněné děti.
Obecně se v projektu 1 000 Dreams snažíme vybírat spíše menší organizace, takové, které nemají takové možnosti oslovovat partnery a sponzory. Jednak je to pro ně větší pomoc, jednak od nich máme i lepší zpětnou vazbu a můžeme s nimi pracovat dlouhodobě. Naším cílem je vždy dlouhodobá spolupráce a podpora.
Zmínila jste dva globální programy. Jaké jsou ty lokální, místní?
Jedním z důležitých lokálních programů byla naše podpora seniorům během pandemie. Právě tato skupina byla v době covidu často odloučená od svých rodin, když se z domovů pro seniory neměli možnost dostat ven a nikdo zvenčí zase dovnitř. Proto jsme jim věnovali alespoň 500 chytrých telefonů, aby měli možnost videohovorů se svými rodinami.
Následně jsme zjistili, že nedostatek chytrých telefonů trápí i sestřičky z domácí péče o seniory, kteří se zase potřebují objednávat na očkování – jenže nemají jak. Proto jsme další část telefonů poskytli právě těm sestřičkám, které jezdí s domácí péčí. Podobně vzniká většina našich CSR programů – rozhodujeme se na základě aktuálních potřeb, kde ve společnosti můžeme nejvíce pomoci.
Máte i menší, ad hoc CSR projekty?
Stále více. Osobně beru charitu na úrovni osobní zodpovědnosti a snažím se pro to nadchnout i své kolegy. V kancelářích tak pořádáme například charitativní dny, kdy sbíráme oblečení, které následně věnujeme jedné NGO spolupracující s Jedličkovým ústavem. Nebo s několika kolegyněmi napečeme, zaměstnanci si to od nás nakoupí a vybrané peníze pošleme na dobrou věc. Aktuálně jsme uspořádali firemní sbírku pro jižní Moravu, která byla zasažená ničivým tornádem. Také jsme organizaci Adra poskytli telefony a notebooky pro jejich terénní pracovníky na Moravě.
Je vaše CSR politika ohraničená nějakými motivy, kterým se chcete věnovat?
Každý rok se snažíme rozšiřovat naše pole působnosti. V pandemii jsme se zaměřili více na pomoc seniorům, pro příští rok pak počítáme s tím, že se budeme více angažovat v ochraně přírody, už k tomu vymýšlíme projekty spojené například s chytrým řešením sucha v krajině nebo s bojem proti kůrovcové kalamitě. Zároveň ale platí, že se nikdy nezaměřujeme jen na jedno konkrétní téma – naše projekty nezastavujeme, jen k nim přidáváme projekty nové.
Jak se liší vnitrofiremní přístup k CSR mezi českými a čínskými zaměstnanci pražské pobočky Huawei?
Jak to pozoruji, jsou aktivní všichni stejně. Nikdo není lhostejný k dění v Česku, čínští kolegové poté, co se stalo na Moravě, za českými kolegy chodili a projevovali nám lítost, zajímali se, jak mohou pomoci, jestli budeme něco organizovat.
