V tuzemsku i v Evropě stále chybí dostatečné kapacity na zpracování plastových odpadů. Ty proto stále z velké části končí na skládkách nebo ve spalovnách. Jedním z kroků k potřebné změně je nová recyklační linka vybudovaná v Rosicích u Brna.
Recyklace v České republice i velké části dalších zemí Evropy donedávna fungovala spíše jako parodie na udržitelnost. Z plastových odpadů, vytříděných v Česku veřejností do žlutých kontejnerů, končí většina na skládkách a ve spalovnách a „druhý život“ čeká nejvýše čtvrtinu z nich. I ta ale řadu let putovala na lodích plujících s obrovskými exhalacemi smogu a emisemi skleníkových plynů přes polovinu světa do Asie.
Nejdříve do Číny, když se pak v roce 2017 rozhodla přestat být celosvětovou skládkou, tak do Malajsie či Thajska. Záběry plastů vytříděných v Evropě, které končily zahrnuté pod vrstvou hlíny uprostřed pralesů nebo jako levné palivo při přípravě jídla u místních obyvatel, obletěly svět a ukázaly, že recyklace plastů v Evropě je spíše divadlem pro veřejnost než reálně fungujícím procesem. V Evropě totiž chyběly, a z velké částí stále chybí, dostatečné kapacity na zpracování jejího vlastního plastového odpadu.
Druhým problémem je pak dlouhodobě praktické využití i toho mála plastových odpadů, které se podaří reálně recyklovat. Namísto toho, aby například staré PET lahve sloužily po recyklaci k výrobě dalších PETek, používala se na výrobu nápojových obalů vždy nová a nová surovina. A uplatnit recyklované plasty byl obrovský problém. Namísto využití pro původní účely byly recyklované plasty tlačeny do dalších oborů a paradoxně nahrazovaly biologicky rozložitelné materiály, jako dřevo nebo papír. Recyklace tak i v tomto ohledu byla výrazně kontraproduktivní spíš než přínosná.
Start v koronakrizi
Změnit velký „recyklační švindl“ v opravdu udržitelný proces založený na prvcích cirkulární ekonomiky nebude ani jednoduché, ani levné. Výrazným předělem v tomto procesu se stalo spuštění linky brněnské společnosti rPET InWaste v Rosicích. Myšlenka na cirkulaci PET lahví vznikla v lednu 2019 a u jejího zrodu stál Jiří Hudeček, současný jednatel rPET InWaste, jeho manželka a další tři společníci z podnikání.
I když mohl Jiří Hudeček při rozjezdu projektu využít svoje předchozí zkušenosti s podnikáním, které sahají do roku 1997, s oborem jako takovým on ani jeho společníci zkušenosti neměli. „Ale já tvrdím, že ředitel nemocnice taky nemusí být doktor, natož nejlepší operatér. Dobrý ředitel nemocnice musí být především manažer se schopností oboru porozumět, tak uvidíme, jestli to platí…“ říká Jiří Hudeček.
Ambicí společnosti bylo od začátku uzavřít cirkulární kolečko u PET lahví v České republice. „Toto nám dává smysl ekologický i ekonomický. PET je vynikající materiál, který se při používání vhodných technologií dá recyklovat v podstatě do nekonečna. PET lahve získaly neprávem negativní nálepku, ale problém není PET samotný, ale nakládání s ním po jeho použití. Naše technologie z PETu dělá cennou surovinu, takzvaný rPET, neboli recyklovaný PET. Šetří primární zdroje a ještě výrazně snižuje uhlíkovou stopu, protože výroba PET lahví z rPET je celkově k životnímu prostředí šetrnější,“ vysvětluje Jiří Hudeček.
Doba, ve které společnost svůj projekt rozjížděla, nebyla přitom právě jednoduchá. „Nechci dělat výčet všech neočekávaných skutečností, které nás od začátku provází. Kdy to začalo COVIDem, pokračovalo přes enormní zdražení vstupního materiálu a jeho kritický nedostatek v důsledku pandemie, zdražování všech vstupů a zejména energií, nedostatek práce ochotných schopných lidí, zvyšování úrokových sazeb nebo neopodstatněné protahování potřebné certifikace ze strany evropské agentury… To jsou skutečnosti, se kterými se setkáváte v podnikáni více či méně vždy. Pravda je, že současná doba je pro všechny podnikatele hodně náročná. Úplně nejtěžší bylo na začátku asi získání finančních prostředků na rozjezd. A samozřejmě finančně celý projekt v této turbulentní době uřídit,“ říká Jiří Hudeček.
• V čem je technologie brněnské firmy o krok dál před většinou konkurence?
• Proč zavádění prvků cirkulární ekonomiky zatím v Evropě spíše pokulhává a proč se bez systematické podpory nemůže rozšířit v potřebném rozsahu?
• Jak by taková podpora měla vypadat a jaké jsou perspektivy recyklačního oboru?
