KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Skutečnost, že si Andrej Babiš nechává zpracovat diskreditační složky na své politické konkurenty, není nic nového. Možná by nás to ale mohlo ponouknout k tomu, abychom debatu o tom, proč se Babiš těší takové podpoře voličů (jeho hnutí ANO nyní atakuje rekordních čtyřicet procent), konečně postavili zpátky z hlavy na nohy.
„Udělejte mi teze, podklady na tohoto zm*da. Napište mi příběh Izrael, jak se vykašlal na naše lidi, jak byl v Doha, jezdí všude, dělá kampaň, korespondenční volba. (…) Má děti? Jazyky?“
Tak zní citace z e-mailu, který tuto neděli okolo 16:00 rozeslal Andrej Babiš svým podřízeným. Celé e-mailové vlákno podle serveru Novinky.cz obsahuje životopis, odkazy na mediální články či zmínky o Lipavského dceři a údajné manželce.
Není to nic nového, natož překvapivého. Skoro se chce říct, že Babiš nezapomněl nic z toho, co se naučil před rokem 1989, a po něm, že se nic nového už nenaučil. Lidé se zkrátka v dospělém věku mění buď málo, anebo spíš vůbec. Podobných složek si Babiš nejspíš nechal zpracovat bezpočet. Nejdřív v byznysu, teď v politice.
Celé je to absolutní nesmysl. Všichni tu mluví o válce a posílání našich vojáků na Ukrajinu. Proto jsem chtěl, aby mi kolegové zjistili, jestli pan Lipavský má také děti a umí si vůbec představit, jaký strach zažívají rodiče při představě, že by jejich děti musely do války. A na…
— Andrej Babiš (@AndrejBabis) March 11, 2024
Šéf hnutí ANO svoji konkurenci zjevně nechce porazit ve férovém boji. Jeho cílem je diskreditace, likvidace, zadupání do země každého, kdo mu nejde na ruku, přesněji každého, kdo se ve vztahu k němu nechová jako slouha.
To všechno každý, kdo aspoň zběžně politiku sleduje, také už dávno ví. Přesto by bylo až příliš pohodlné odbýt každého jeho podporovatele a voliče, kterých je podle aktuálního šetření agentury Kantar téměř čtyřicet procent, tím, že je v posledku stejný hňup bez kousku cti a charakteru jako předseda hnutí ANO.
Už jen proto, že je tato berle v kritice Babiše i v politickém boji používána více než deset let, a jak je už docela dlouho patrné, k ničemu to nevede.
Z toho, co jsem o něm za poslední roky zjistil, vyplývá, že Babiš – jednoduše řečeno – žije ve světě, který je vzhledem k realitě částečně pokřivený a je plný podezřívavosti, obviňování, msty a snahy o ‚zaklekávání‘.
Možná by nás tedy uniklý e-mail mohl konečně ponouknout k tomu, abychom promýšlení příčin podpory a politické expanze Andreje Babiše a jeho hnutí ANO postavili konečně zpátky z hlavy na nohy. Zkusme to tedy takto: lidé ho nevolí ani tak kvůli tomu, co vše o něm vědí, nýbrž navzdory tomu všemu.
Nedělejme z lidí hlupáky. Většina z nich skutečně moc dobře ví, kdo je Babiš zač, co má za sebou, že byl v komunistické straně, možná i agent StB, nebo že se ke svému okolí chová jako bezcharakterní hulvát a de facto primitiv s psychopatickými sklony. Vědí také o všech jeho kauzách. A přesto ho volí.
Co když je to tak, že se tady v prvních dvaceti letech po listopadu 1989 tradiční politické strany zdiskreditovaly natolik, že jim to část lidí už nikdy nehodí, a nebude-li nikdo jiný po ruce, budou volit raději i Babiše?
Anebo takto: nástup a expanze Andreje Babiše, a netýká se to zdaleka jenom jeho, byl po roce 2010 systémovou reakcí na selhání kompletní polistopadové politické reprezentace.
Velká část voličů se zkrátka postupně dopracovala k tomu, že politická třída v posledku jedná ve svém vlastním zájmu bez ohledu na to, že předstírá politický souboj. Pokud Babiš hovoří o tom, že šlo o politický kartel, který on chce porazit, není za tím náhoda, nýbrž pečlivé zmapování nálad voličů.
A pokud se ukázalo, že Babiš tím správným lékem na politickou krizi není, ba že je dokonce hrozbou pro budoucnost kvality demokracie u nás, nemění to nic na tom, že příčiny jeho nástupu mají svou systémovou logiku.
A tu je třeba pochopit a přizpůsobit tomu příští politickou strategii. Na hrozbu jménem Babiš velká část voličů zkrátka neuslyší, dokud nespatří smysluplnou alternativu.
