Proč je důležitá aktivní obhajoba již od počátku trestního stíhání

Trestní právo, stejně jako ostatní právní odvětví, stojí na zákonem definovaných zásadách. Podstatná část zásad trestního práva procesního je upravena v ustanovení § 2 trestního řádu. Jak již bylo shora uvedeno, předmětem tohoto článku jsou zásada zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a zásada vyhledávací, které jsou upraveny v pátém odstavci zmíněného ustanovení. 

Ačkoli se může zdát, že jde o zásady významné pouze pro orgány činné v trestním řízení, především pro policejní orgán, je vhodné a praktické se s nimi seznámit a vědět, jaké dopady mohou mít v případě, že by proti vám bylo vedeno trestní řízení.

Než se autoři tohoto článku budou zabývat shora uvedenými zásadami, je třeba uvést několik obecných trestněprávních pojmů významných pro pochopení tohoto článku. Trestní řízení se dělí na dvě stadia či fáze, a to přípravné řízení a řízení před soudem. 

Přípravné řízení lze zjednodušeně charakterizovat jako fázi trestního řízení, která začíná okamžikem, kdy orgány činné v trestním řízení zahájí úkony podle trestního řádu, a končí okamžikem, kdy státní zástupce podá obžalobu nebo učiní jiné rozhodnutí v dané věci. 

Podáním obžaloby státním zástupcem následuje druhé stádium, tedy řízení před soudem. Délka jeho trvání závisí na tom, zdali účastníci trestního řízení využijí opravných či mimořádných opravných prostředků.

Zásada zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v podstatě stanovuje požadovanou úroveň důkazního stavu v trestním řízení. V odborné literatuře se povinnost orgánů činných v trestním řízení popisuje tak, že úkolem orgánů činných v trestním řízení není zjistit objektivní či absolutní pravdu (což zpravidla je v praxi obtížně dosažitelné). Očekává se však, že tyto orgány zjistí a objasní skutkový stav věci v maximální možné míře, aby neexistovaly důvodné pochybnosti, nebo aby vznesené pochybnosti mohly být spolehlivě odmítnuty jako nedůvodné.

Zásada vyhledávací upravuje otázku důkazního břemene, které v souladu se zásadou presumpce neviny v přípravném řízení tíží zejména policejní orgán a následně v řízení před soudem státního zástupce s tím, že má-li soud za to, že je třeba dokazování doplnit, učiní tak v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.

K uvedeným zásadám je třeba dodat, že v přípravném řízení jsou orgány činné v trestním řízení povinny postupovat tak, aby zjistily všechny relevantní skutečnosti, ať už svědčí ve prospěch, nebo v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. I když důkazní břemeno na obviněném neleží, obviněný má právo navrhovat doplnění vyšetřování, a to zejména po prostudování trestního spisu, jakmile policejní orgán oznámí, že vyšetřování je ukončené.

Východiskem tedy je, že cílem postupu policejního orgánu a státního zástupce v průběhu přípravného řízení by mělo být zjištění co nejobjektivnějšího skutkového stavu, aby obžaloba byla podána pouze v případech, kdy je státní zástupce přesvědčen, že bude schopen vinu obviněného prokázat v řízení před soudem.

Nicméně i přesto, že má být trestní řízení založeno na zásadě vyhledávací, která ukládá rozhodujícímu orgánu povinnost samostatně zjišťovat skutečnosti nezbytné pro rozhodnutí, a to jak ve prospěch i v neprospěch obviněného, bývá prvně uvedená povinnost v praxi často opomíjena.

Pokud se tedy ocitnete v postavení obviněného, je vhodné, abyste si za účelem ochrany svých procesních práv zvolili obhájce, který bude po celou dobu trestního řízení dohlížet na dodržování vašich procesních práv a zajistí, aby orgány činné v trestním řízení postupovaly v souladu s výše uvedenými zásadami a skutkový stav byl skutečně objasněn. 

I přes povinnost orgánů činných v trestním řízení se zaměřit na všechny relevantní skutečnosti je důležité přistupovat k obhajobě aktivně od počátku trestního řízení, chránit svá práva a předkládat orgánům činným v trestním řízení důkazy podporující vaši nevinu nebo vyvracející obvinění.