Hrozí vaší společnosti bankrot? Na co si dát jako manažer pozor

Vyhodnocení ekonomického stavu společnosti

Pokud se vaše společnost nachází v obtížné ekonomické situaci a vnímáte ji již jako těžko únosnou, je na prvním místě žádoucí se (před činěním dalších kroků) pozastavit a identifikovat stav, v jakém se společnost skutečně nachází. Provést takzvaný test insolvence, který vám určí cestu, jak dále postupovat. Předmětem testu insolvence přitom je, zda se společnost případně již nenalézá v situaci úpadku, a to buď ve formě platební neschopnosti, anebo předlužení.

Platební neschopností má insolvenční zákon na mysli situaci, kdy společnost má více věřitelů, své peněžité závazky po splatnosti po dobu delší než 30 dnů a současně je objektivně neschopná tyto své závazky plnit. Musí přitom jít o skutečnou nemožnost dlužníka hradit své závazky, nikoli o pouhou (subjektivní) neochotu závazky zaplatit. 

Předlužení poté nastává v situaci, kdy společnost má více věřitelů a souhrn jejích závazků převyšuje hodnotu jejího celkového majetku. Při určování hodnoty majetku se přitom zohledňuje i další předpokládané provozování závodu, tedy včetně očekávaného zisku. To znamená, že má-li vaše společnost v současnosti zainvestovány značné finanční prostředky (například v technologii výrobního procesu), v důsledku čehož by v určitém okamžiku hodnota jejích celkových dluhů vzrostla nad hodnotu celkového majetku, nicméně se očekává, že například příští čtvrtletí dojde k jejich monetizaci, vaše společnost nemusí být předlužena.

Další postup, jak by podle právních předpisů měl člen statutárního orgánu pokračovat, se odvíjí právě od výsledku testu insolvence. Pokud jeho výsledkem bude, že se společnost nachází v jedné z výše uvedených úpadkových situací (popřípadě v obou současně), jste jako člen statutárního orgánu ze zákona povinen na společnost podat dlužnický insolvenční návrh (§ 98 insolvenčního zákona). 

V opačném případě se dopustíte porušení povinnosti související s výkonem funkce, a vystavíte se tak hrozbě možných zákonných sankcí (k tomu podrobněji viz dále). Pakliže dojdete k závěru, že společnost se „v bankrotu“ sice nenachází, nicméně její finanční kondici stále nelze považovat za „zdravou“, právní úprava členům výkonného orgánu ukládá, aby v souladu s péčí řádného hospodáře činili „vše potřebné a rozumně předpokládatelné za účelem odvrácení úpadku“. 

V případě, kdy je společnost na pokraji platební neschopnosti nebo předlužení, by člen statutárního orgánu měl rovněž svolat valnou hromadu, které na jejím zasedání sdělí, jaká vhodná opatření navrhuje a která je dle jeho názoru třeba přijmout (§ 182 a § 403 odst. 2 zákona o obchodních korporacích).

Za účelem odvrácení úpadku bude člen statutárního orgánu moci v nejbližší době využít i nástroje a postupy předvídané novým zákonem o preventivní restrukturalizaci. Hlavní předností zákona pro management je, že pokud dodrží stanovené postupy, do jisté míry tím eliminuje možnost podání žalob pro případ, kdy se restrukturalizace nevydaří a společnost skončí v insolvenci. Preventivní restrukturalizace je principiálně založena na dohodě společnosti s vybranými (především významnými) věřiteli ohledně plnění jejich pohledávek a obnově provozuschopnosti závodu při současném zachování jeho provozu.

Odpovědnost za řádný výkon funkce, tedy za postup

Způsobů, jak řešit obtížnou finanční situaci společnosti, je mnoho a odvíjí se mimo jiné od oblasti, v jaké společnost podniká. V řadě případů však tyto v praxi bývají spojeny s potřebou získání dalších finančních prostředků na provoz či dokončení investic společnosti, tedy s dalším prohloubením jejích pasiv. V této souvislosti je třeba být náležitě obezřetný, aby se v důsledku chybných kroků managementu společnost nedostala do ještě horší situace. Členovi statutárního orgánu, přispěl-li by k úpadku společnosti, to může být přičítáno podstatně k tíži. Nejedná se mnohdy samozřejmě, s ohledem na konkrétní okolnosti případu, o jednoduchý úkol.

Korektivem jednání, správnosti kroků, jak má statutár postupovat, je (jako tomu je i v jiných případech) péče řádného hospodáře. Podle ní má člen statutárního orgánu dbát vždy zájmů společnosti a tyto zájmy upřednostnit před zájmy jinými včetně svých. Dále je povinen jednat informovaně, to jest obstarat si potřebné vstupní informace pro konkrétní rozhodnutí, a s potřebnou pečlivostí. 

Je třeba připomenout, že člen statutárního orgánu neodpovídá toliko za (negativní) výsledek svého jednání, nýbrž za řádný výkon funkce, tj. za řádný postup, který byť by vedl k újmě společnosti, nicméně byl činěn informovaně, pečlivě a v zájmu společnosti, bude shledán jako souladný s právními předpisy.

Je proto nasnadě, aby si manažeři vedli o svých krocích písemné záznamy, respektive aby se jejich rozhodnutí zhmotnila v písemné formě (zejména v zápisech z jednání statutárního orgánu). A to zvláště pak v obtížném ekonomickém období společnosti. Písemné záznamy mohou představovat zásadní důkazní materiál pro případnou sebeobranu manažera, že jeho jednotlivé kroky byly správné, pokud ozdravění společnosti neskončí pozitivním výsledkem.

Na co si dát pozor při zajišťování financování

Možností, jak získat potřebné finanční prostředky, která většinu osob napadne zřejmě na prvním místě, je čerpání úvěru. V této souvislosti je třeba si dát pozor zejména na to, abyste se při sjednávání či čerpání úvěru nedopustili trestného činu úvěrového podvodu. Toho se podle § 211 trestního zákoníku dopustí ten, „kdo při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí“. 

Pro poskytnutí úvěru bankou, ale i jiným nebankovním poskytovatelem, hrají zpravidla podstatnou roli finanční výkazy společnosti. Ty v obtížné ekonomické situaci společnosti nebývají příliš valné. Jejich účelová úprava či zamlčení podstatného údaje (aby byl získán úvěr), nicméně, jak vyplývá z výše uvedeného, ve výsledku nemusí skončit potřebnou „finanční injekcí“ pro společnost, nýbrž trestní odpovědností statutára. Proto je žádoucí se uvedeného jednání důsledně vyvarovat.

Pokud společnost nezíská úvěr, nabízí se možnost prodeje jejího nepotřebného majetku za účelem získání potřebné likvidity na úhradu závazků. K tomuto kroku je možné přistoupit, pokud si budete opravdu jisti, že se společnost nenachází v úpadku. 

Dále je třeba si dát pozor zejména na to, aby společnost majetek prodala za obvyklou (tržní) cenu, slovy zákona, aby protiplnění za prodaný majetek bylo přiměřené. V případě, kdy by v konečném důsledku společnost skončila v insolvenci a člen statutárního orgánu by porušil uvedená pravidla, mohl by následně insolvenční správce jednání, kterým došlo k prodeji majetku společnosti a zkrácení možnosti uspokojení věřitelů nebo zvýhodnění některého z nich, napadnout a domáhat se neúčinnosti prodeje.

Z pohledu statutárního orgánu zřejmě nejméně rizikovou variantou v praxi bývá oslovit samotné společníky společnosti za účelem poskytnutí potřebného kapitálu, a to ideálně ve formě příplatků společnosti. Jedná se pro společnost o nejvýhodnější možnost financování z důvodu, že takový příplatek je zásadně nevratný, a tudíž společnosti nevznikne žádný dluh.

Důsledky plynoucí pro člena statutárního orgánu v případě porušení povinností

Pokud se opatření učiněná statutárním orgánem za účelem odvrácení úpadku společnosti ukážou jako neúčinná a při opakovaném provedení testu insolvence statutární orgán zjistí, že se společnost nachází v úpadku, doporučujeme podat dlužnický insolvenční návrh co nejdříve. Dříve než některý z věřitelů.

Důvodem je předně skutečnost, že pokud člen statutárního orgánu poruší povinnost podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o úpadku společnosti, a insolvenční řízení bude zahájeno na návrh věřitele, bude člen statutárního orgánu odpovídat věřitelům za škodu, kterou jim způsobí tím, že návrh včas nepodal (§ 99 insolvenčního zákona). Zmiňovaná škoda pak bude spočívat v rozdílu mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky věřitele a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky obdrží.

Dále v případě, kdy člen statutárního orgánu nepodá insolvenční návrh na společnost a zároveň přispěje porušením svých povinností k jejímu úpadku, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce rozhodnout o tom, že člen statutárního orgánu vydá do majetkové podstaty veškerý prospěch (zejména odměnu ze smlouvy o výkonu funkce), který v souvislosti s výkonem funkce od společnosti získal, a to až za poslední 2 roky před zahájením insolvenčního řízení (§ 66 odst. 1 písm. a) zákona o obchodních korporacích).

Dalším odpovědnostním následkem pro případ, kdy člen statutárního orgánu porušením svých povinností prokazatelně přispěje k úpadku společnosti, může být, že soud rozhodne o povinnosti člena statutárního orgánu poskytnout do majetkové podstaty plnění až do výše rozdílu mezi souhrnem dluhů a hodnotou majetku společnosti (§ 66 odst. 1 písm. b) zákona o obchodních korporacích). A to se zohledněním toho, jakou měrou člen statutárního orgánu porušením svých povinností přispěl k nedostatečné výši majetkové podstaty. 

Zjednodušeně řečeno se jedná o povinnost doplatit to, co v majetkové podstatě chybí. V radě případů se může jednat o značné částky. Tuto povinnost pak může soud statutárovi uložit bez ohledu na to, zda insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh věřitele, či dlužníka (společnosti).

V případě, kdy soud rozhodne o povinnosti člena statutárního orgánu vydat do majetkové podstaty získaný prospěch od společnosti, nebo o povinnosti doplnit majetkovou podstatu o chybějící hodnotu majetku (viz výše), rozhodne taktéž o jeho vyloučení z funkce (§ 63 odst. 2 zákona o obchodních korporacích). Tedy o tom, že až po dobu 3 let nesmí tento člen vykonávat funkci člena statutárního orgánu v jakékoli obchodní korporaci. 

Poslední novelou zákona o obchodních korporacích, jež nabyla účinnosti dne 1. 7. 2023, přitom došlo k zavedení systému Evidence vyloučených osob. V ní se eviduje, jaká osoba byla vyloučena z výkonu funkce člena statutárního orgánu. Evidence je sice neveřejná, ale pro příslušné instituce a osoby, tedy soudy a notáře, efektivně nápomocná pro účely ověření, zda dotyčná osoba může, či naopak nemůže funkci člena statutárního orgánu obchodní korporace vykonávat.

Jestliže tedy jako člen statutárního orgánu nepodáte včas insolvenční návrh na vaši společnost či budete usilovat o její záchranu „za každou cenu“, mohou z toho i osobně pro vás plynout negativní odpovědnostní důsledky. Doporučujeme proto jednat obezřetně a jestliže si nejste jisti, jak postupovat, poradit se s odborníky.