PRÁVNÍ SERVIS | Kdo alespoň trochu sleduje evropskou politiku, určitě zaznamenal, že Evropská komise v posledních letech přichází s novou legislativou, která určí základní pravidla pro digitální trh. Kromě nyní všeobecně hodně sledovaných regulací jako je Nařízení o umělé inteligenci nebo Akt o digitálních službách, se Evropská komise rozhodla sjednotit i pravidla pro zaručení svobody médií. Jaké změny přinese do mediálního prostředí toto nové nařízení?
Dne 15. prosince 2023 se evropští zákonodárci shodli na podobě Evropského aktu o svobodě médií, který se na rozdíl od dosavadní tuzemské legislativy ve velké míře uplatní také na digitální média.
Cílem tohoto nařízení je zajištění plurality médií v Evropské unii, ochrany novinářů a jejich zdrojů a transparentní nakládání s novinářským obsahem.
Věra Jourová, místopředsedkyně Evropské komise, k nutnosti přijetí tohoto nařízení uvedla: „Pokud by selhala média jako ochránce demokracie ve dvou či třech zemích, máme velký problém v celé EU.“
Nařízení o ochraně svobody médií je celosvětově první větší počin tohoto typu a je potřeba říci, že nejprve vzbudilo značné kontroverze mezi vydavateli tradičních médií.
Úvodní kritiku si návrh nařízení vysloužil zejména proto, že vydavatelé nechtěli být předmětem dalších regulatorních pravidel. Současná pozice klasických médií je totiž velmi obtížná. Ne každému médiu se daří účinně bojovat o pozornost uživatelů se sociálními sítěmi a se zahlceností online prostoru obsahem, který sice není tolik kvalitní jako ten novinářský, ale je zdánlivě zadarmo.
Navíc se koncentruje na velkých platformách (platformy, které mají alespoň 45 milionů uživatelů za měsíc), kam mají uživatelé nejjednodušší přístup a tyto platformy z toho pak mají největší příjmy. Vydavatelé tedy nechtěli, aby jejich fungování bylo ještě více zkomplikováno další evropskou regulací.
Naštěstí se původní obavy po více než dvou letech dialogů o podobě nařízení téměř rozplynuly a v současné době se většina odborné mediální veřejnosti shoduje na tom, že by nové nařízení o svobodě médií mohlo mediálnímu prostředí pomoci.
Pro větší nezávislost médií
Evropský akt o svobodě médií se soustředí na tři stěžejní body. Upravuje částečně veřejnoprávní média a přikazuje státům vytvořit takové prostředí, kde budou veřejnoprávní média přiměřeně a stabilně financována tak, aby byla ochráněna jejich redakční nezávislost.
Státní instituce musí transparentně zveřejňovat údaje o jakékoliv reklamě v médiích či jiném placeném mediálním obsahu, který by byl hrazen z veřejných peněz. Tato část nařízení směřuje k posílení nezávislosti veřejnoprávních médií na státu a zároveň nutí stát informovat veřejnost o prostředcích, které platí médiím na zveřejňování mediálního obsahu.
Členské státy dále nemohou zasahovat do redakční svobody poskytovatelů mediálních služeb a nesmí jejich redakční politiku přímo nebo nepřímo ovlivňovat. Cílem je zvýšit nezávislost médií na státu, případně alespoň informovat občany o tom, že určité médium je placeno z veřejných peněz. Tato ustanovení mohou být třaskavá zejména ve státech, kde je již teď svoboda médií značně ohrožená.
Velmi důležitým pojmem, se kterým nařízení operuje, je výkon redakční nezávislosti. Všechna média mají povinnost zajistit, aby mohli novináři přijímat nezávislá individuální redakční rozhodnutí.
Média budou dále mít povinnost zveřejňovat jména všech přímých či nepřímých vlastníků včetně velikosti jejich podílů a uvádět jména skutečných vlastníků. Další povinností médií bude zveřejňovat informace o jakémkoliv skutečném nebo potenciálním střetu zájmů osob, které mají vlastnický podíl v daném médiu.
Svoboda novinářů a potírání dezinformací
Ochrana novinářů má být zajištěna závazkem státu neodposlouchávat a nesledovat novináře a jejich rodinné příslušníky pouze na základě toho, že odmítají poskytnout informace o svých zdrojích.
Část odborné veřejnosti však návrh nařízení kritizuje, neboť text zároveň povoluje členským státům nasadit špionážní software do zařízení novinářů, pokud je nasazení odůvodněno národní bezpečností. Toto ustanovení samozřejmě vyvolává obavy o to, jakým způsobem bude v praxi uplatňováno a zda naopak nedojde k ohrožení novinářské svobody.
Kritiku vzbudil i navrhovaný proces odstraňování digitálního obsahu z velkých platforem. Na obsah, který byl vytvořen médii a současně může být považován za dezinformační či jinak problematický, se budou vztahovat speciální pravidla pro odstraňování.
Návrh Evropského aktu o svobodě médií představuje úpravu, kdy velké platformy musí předtím, než daný sporný mediální obsah zablokují, informovat dané médium s odůvodněním, proč považují daný obsah za nelegální, a dát prostor poskytovateli mediální služby se vyjádřit.
Kritici zejména upozorňují na to, že za tuto dobu může například dezinformační obsah napáchat velké škody a rozšířit se tak, že už nebude možné jej účinně smazat.
Evropský akt pro svobodu médií bude představovat nová pravidla, na která budou muset zareagovat jak poskytovatelé mediálních služeb, tak také stát. Nařízení by však mohlo poskytnout munici nezávislým pozorovatelům mediálního prostředí, například neziskovým organizacím, které sledují mediální prostředí a ochranu základních lidských práv, a v konečném důsledku by mohlo skutečně vést k zajištění větší svobody médií i samotných novinářů.
Bird & Bird
Autorkou článku je Michaela Čejková z advokátní kanceláře Bird & Bird, která je partnerem rubriky Právní servis na INFO.CZ a garantem oblasti digitálních technologií, práva duševního vlastnictví a pracovního práva.
