Česko nepřijímá dostatečná opatření v boji proti klimatické změně, rozhodl Městský soud v Praze

Šestice žalobců – spolek Klimatická žaloba, lesníci a rolníci a obec Svatý Jan pod Skalou – zná verdikt ve věci první české klimatické žaloby. Žalovanými byla vláda České republiky, Ministerstvo životního prostředí ČR, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, Ministerstvo zemědělství ČR a Ministerstvo dopravy ČR jako subjekty, které mají na starost jednotlivé části klimatické agendy.

Žalobci vytýkali žalovaným zejména nedostatečnou aktivitu v přijímání mitigačních a adaptačních opatření. Rovněž argumentovali tím, že nejsou přijímána dostačující opatření, která by zamezila dalšímu zhoršování klimatické změny, a opatření, která by českou krajinu adaptovala na nezvratitelné změny, které environmentální krize přinesla.

Co se týče opatření zmírňujících a zpomalujících změnu klimatu, dal soud žalobcům za pravdu – stát dle soudu nemá stanovená dostačující pravidla, díky kterým by bylo možné zamezit vypouštění emisí. Stát má skrze svá ministerstva navrhnout ambicióznější a konkrétnější legislativu. Na tomto místě je nutné poznamenat, že soud nemůže žalovaným uložit povinnost provést konkrétní kroky, neboť se jedná o otázku politickou, nikoliv právní. Nicméně, na rozdíl od navrhovaného petitu, soud žalovaným ve výroku rozhodnutí neurčil žádnou lhůtu, ve které by mělo k přijetí těchto opatření dojít. Ve vztahu k adaptačním opatřením soud shledal, že jsou dostačující, a vzhledem k nim žalobu zamítl.

Vliv klimatické změny na bezpečnostní situaci ve světě

Stockholmský mezinárodní institut pro mírový výzkum vydal publikaci s názvem Environment of Peace: Security in a New Era of Risk (česky Prostředí míru: Bezpečnost v časech nových rizik). Tato kniha se zabývá zintenzivňujícími se bezpečnostními riziky v návaznosti na klimatickou změnu. Autoři identifikují dvě souběžné krize – bezpečnostní a environmentální. Dle dostupných dat se v posledním desetiletí počet ozbrojených konfliktů téměř zdvojnásobil. Tyto konflikty mají za následek rozšíření energetické chudoby a snížení potravinové bezpečnosti, která může vést až k hladomoru v chudších částech světa. Podobné důsledky nicméně mohou mít i přírodní katastrofy, které jsou vyvolány právě klimatickou změnu – mohou narušit globální dodavatelský řetězec a ohrozit tak obživu lidí. Jako příklad lze uvést vlnu veder v Rusku a změny v americké energetické legislativě, které ovlivnily mezinárodní trh s potravinami natolik, že došlo ke znatelnému zvýšení napětí na Středním východě.

Autoři se dále zaměřují na tzv. sociálně spravedlivý přechod k nízkouhlíkové společnosti a analyzují možnosti, jakými této tranzice dosáhnout. Upozorňují, že je nezbytné 3x až 5x zrychlit budování zdrojů obnovitelné energie, v případě rozšíření elektromobilové dopravy dokonce 5x až 12x. Nutno podotknout, že účinná řešení mají často vedlejší důsledky – jako příklad lze uvést budování vodních elektráren, kvůli kterým přišlo dle odhadů o domov přes 80 milionů lidí, přičemž přehrady mají navíc vliv na biodiverzitu, zabírají zemědělskou a lesní půdu a zvyšují riziko povodní. Ne každé řešení proto může být vhodným adaptačním řešením, je nutné brát ohled na celou řadu okolností, aby nedocházelo k nucené migraci obyvatel. Je tedy patrné, že si vlády musejí uvědomit, že bezpečnostní a klimatická krize jsou úzce propojené a je nezbytné je řešit ve vzájemných souvislostech.

Dle klíčových ukazatelů klimatické změny má lidská činnost vliv na planetu

Světová meteorologická organizace ve svém reportu upozorňuje na to, že čtyři klíčové indikátory klimatické změny, tj. emise skleníkových plynů, zvyšování hladin oceánů, zvyšování teploty oceánů a okyselování oceánů, opět v roce 2021 lámaly své rekordy. Dle dostupných dat má navíc docházet k dalšímu nárůstu těchto sledovaných kategorií. Světová meteorologická organizace se ale mimo zmiňované ukazatele věnuje i celé řadě dalších, na kterých lze ilustrovat postup klimatické změny.

V roce 2021 byla naměřena průměrná teplota o přibližně 1,11 °C vyšší oproti předindustriálnímu globálnímu teplotnímu průměru. Posledních sedm let bylo zároveň zaznamenáno jako nejteplejších v historii. Zpráva rovněž upozorňuje na fakt, že v důsledku toho, že oceány pohlcují okolo 23 % ročních emisí uhlíku vypuštěných člověkem, dochází k chemické reakci slané vody s pohlcovaným oxidem uhličitým, jejímž důsledkem je okyselení oceánů. Tento proces má za následek ohrožení organismů a celých ekosystémů, čímž sekundárně dochází ke snížení fyzické a finanční dostupnosti dostatečného množství kvalitních potravin pro obyvatelstvo, ale například také turismu. Přestože došlo v minulém roce k mírnému zpomalení tání ledovců, i tak se během posledních osmi let zvýšily hladiny oceánů, a to v průměru o 4,5 mm. Všechna tato data potvrzují, že je naprosto nezbytné činit dobře promyšlené kroky, které zabrání dalšímu oteplování.

Mitigační opatření ve světě

Mezinárodní panel pro změnu klimatu (IPCC) aktualizoval celosvětové hodnocení mitigačních opatření – byl nastíněn další pokrok a možná budoucí řešení. Pracovní skupina se mimo jiné zaměřila na mitigaci v kontextu udržitelného rozvoje. Autoři dokumentů zdůrazňují, že proces musí být bezpodmínečně spravedlivý a zcela inkluzivní, a to zejména s ohledem na ochranu zranitelných populací a spravedlivý svět bez emisí uhlíku.

Řešení nabízí tzv. SDG rámec (social development goals, cíle sociálního rozvoje), který představuje 17 záměrů, které by měly být co nejdříve naplněny – jedná se zejména o zamezení chudoby, hladu a hladomoru, zavedení dostupné zdravotní péče, vzdělávacího systému atp. – za účelem hodnocení dlouhodobých důsledků zmírňování dopadů na udržitelný rozvoj. Klíčem k zabránění dalšího zhoršování klimatické změny je totiž pochopení vedlejších výhod spojených s mitigací.

Alternativní mitigační opatření jsou však spojena s různými problémy proveditelnosti – protože záleží nejen na dostupných technologiích, ale také na sociálních a politických trendech v místě a čase. Technologický rozvoj je totiž znatelně rychlejší než tempo, ve kterém dochází ke změnám v zavedených institucích. Zásadním činitelem v zastavení klimatické změny v co nejkratším možném čase se tudíž jeví právě nedostačující institucionální kapacita a ekonomické důvody.

Závěrem autoři studie nastiňují základní zásady, jak vymezených cílů dosáhnout – myslet dopředu, ale zároveň jednat, posílit spolupráci vlád a být připraven se adaptovat. Nakonec připomínají, že jen sociálně spravedlivá tranzice má šanci na úspěch a že se musí zapojit všichni na všech úrovních rozhodovacího procesu, aby byly vidět výsledky.