Audioverze
Nakolik se liší současná profesní realita tří úspěšných manažerek od jejich původních studijních představ? Jak se z kariérní účetní stane zakladatelka oceňované firmy? A proč je udržování work-life balance naprosto zásadní? Nejen to bylo tématem dalšího dílu podcastové série Women in Finance, do kterého zavítaly Lenka Ježková, Head of Group Reporting and Consolidation ve skupině Rockaway, Jana Čurdová, senior manažerka divize Speciální správa a servisní podpora OS Generali České pojišťovny a také výkonná ředitelka společnosti This One Marcela Lonková.
Jedna poučka z ranku osobnostního rozvoje říká, že člověk by měl alespoň jednou za život úplně změnit svůj profesní obor. Z tohoto pohledu má Jana Čurdová splněno, ačkoli k profesnímu odklonu se odhodlala hned po skončení střední školy. „Studovala jsem střední hotelovou školu. Tomuto oboru jsem se ale nikdy nevěnovala. Mé první kroky hned po škole vedly do pojišťovny, kde jsem prošla za 26 let řadou pozic. Dnes podporuji obchod z manažerské pozice, což jsem si zprvu ani nedovedla představit,“ přibližuje Čurdová.
Lenka Ježková měla coby absolventka obchodní akademie blízko k ekonomice a financím. Především však k účetnictví. „Dělat jsem ho vyloženě nechtěla, ale šlo mi vlastně samo, bez námahy. Už na základní škole jsem dělala pokladníka, tak si mě to účetnictví tak nějak našlo,“ přiznává.
Marcela Lonková neměla příliš jasnou představu o své budoucí profesi. Před obchodní akademií dala přednost gymnáziu, byť brzy poznala, že k matematice a fyzice má blíže než k češtině a dějepisu. Další profesní směřování obstarala vysoká škola.
„První rok poté jsem strávila v interní účtárně, zavalená hromadou papírů a říkala jsem si, že to snad není pravda, abych tam otevírala obálky a přepisovala faktury. Pak jsem přesídlila do Prahy, následovaly praxe v různých účetních a daňových kancelářích a pak jsem si řekla, že už mám účetnictví plné zuby, a založila jsem firmu, která je dnes navíc oceňována, takže za to jsem ráda,“ rekapituluje Ježková s odkazem na fakt, že firma This One uspěla v soutěži Daňová a účetní kancelář roku.
Inspirativní manažerky
Jako ženy pohybující se ve světě financí jsou všechny tři účastnice diskuze vystaveny dlouhodobému tlaku na výkon a výsledek. Potřebují si tak zachovat dostatek energie nejen právě na výkon, ale vzhledem ke svému manažerskému postavení také na to, aby byly dostatečně inspirativní pro své týmy.
Jana Čurdová vidí cestu v tom neustále své lidi k něčemu podněcovat. „Chci, aby přemýšleli o věcech, které dělají. Proč je dělají. Děláme workshopy, brainstorming, snažíme se neulpívat ve stereotypech. A mí lidé to oceňují,“ říká manažerka Generali České pojišťovny.
Aby svou práci vykonávaly dobře a s chutí a byly inspirací pro ostatní, potřebují manažerky nejen dostatek energie, ale jak dodává Lenka Ježková, především zdraví. Jelikož sama má za sebou zdravotní trable, které překonává i s pomocí alternativní medicíny, stává se ve firmě Rockaway specialistkou nejen na poradenství ohledně financí a reportingu, ale také ve věci zdraví.
„Konceptu work-life balance se dříve lidé v oboru i vysmívali, ale pokud chcete být práceschopný a pracovat na denní bázi, musíte být zdravý. Pokud to není v rovnováze, dříve či později dostanete účet,“ varuje před přílišným pracovním nasazením.
Pro Marcelu Lonkovou inspirace znamená především schopnost přinášet nové nápady a impulzy pro rozvoj týmu. Zároveň přiznává, že klidná období, kdy vše jede, jak má, ji vlastně příliš neinspirují.
„Období, kdy se extrémně daří a všechno je v pohodě, mě skoro ani nebaví. Naopak se vyžívám v situacích, kdy přicházejí chyby, nebo i stížnosti od klientů, protože to je normální, jsme lidi. Troufám si říct, že v takových chvílích se kolegové nebojí přijít a říct, tady se to nepovedlo. A já se pak nebojím sejít se s klientem a říct, stalo se to a to, pojďme to udělat takto. Pak je důležité si říct, proč se to stalo, a něco si z toho odnést. Právě při zpětné analýze vznikají ty nejzajímavější podněty,“ přidává svou zkušenost Lonková.
Nikdo není dokonalý
Ani zkušené a úspěšné manažerky nemohou zvládat vše. Vedle silných stránek mají i ty slabé. Dokážou je samy identifikovat? Které dovednosti jim schází? Lonková by uvítala, kdyby dovedla zvolnit v objevování nových věcí a směrů. „Nevrhat se po hlavě do nových iniciativ, ale když už jednu objevím, tak ji víc vypilovat, dát si záležet, abych ji dobře odkomunikovala, dokázala sdělit, proč ji považuji za příležitost,“ stěžuje si na svou „přelétavost“.
Jana Čurdová na sobě pozoruje i na základě zpětné vazby od kolegů až horlivou péči o kvalitu podpory obchodu. Přitom zmiňuje podobnou zkušenost jako Lonková. „Chrlíme nápady, ale bylo by lepší zvolnit. Chtěla bych si osvojit trpělivost, která mi chybí při zavádění těch nápadů,“ říká manažerka Generali České pojišťovny.
Lenka Ježková si připadá vycvičená 12 lety strávenými v prostředí účetnictví a auditů, ovšem tento výcvik měl i svá negativa. „Tam jsem se naučila, že věci je možné dělat extrémně rychle. Jenže efektem tohoto tlaku na rychlost je také objevování spousty slepých uliček a klikatých cest. Čili chtěla bych umět nemít takový tah na cíl, jít více v klidu. Tak abych nejen já, ale i lidé okolo byli spokojení s tím, co děláme, respektovat, že je to složité, a nepředstavovat si to tak, že otočíme prstenem jako Arabela a do druhého dne bude hotovo,“ uzavírá Ježková.
